Futuristická města na Arabském poloostrově, která vyrostla na miliardách z ropy a nekonečném egu místních šejků, mají jednu nepříjemnou vlastnost. Rychle vás otupí.
Nejvyšší dům na světě? Hm, fajn. Ještě větší obchodní centrum? Jo, to už jsem viděl. Největší uměle postavený ostrov? Dobrý, ale co tam máte dál?
Všechno musí být největší, nejdražší, nejvelkolepější. Kdo byl někdy opakovaně v Dubaji, nejspíš mi potvrdí, jak těžké je překonat úžas z první návštěvy. Jenže tohle je jiné.
Už půl hodiny chodím kolem Národního muzea Kataru v Dauhá, zakláním hlavu vzhůru a poprvé v životě u nějakého muzea se přistihnu, že vlastně vůbec nespěchám dovnitř. Tahle stavba uchvátí už zvenčí.
Je velkolepá, ale tak nějak na arabský svět nezvykle rafinovaně. Nejde tady o výšku nebo rozlohu, dokonce ani o cenu – i když za těch 434 milionů dolarů byste v Česku dostavěli dálnici z Prahy do Varů.
Národní muzeum v Dauhá je čirá architektonická krása. A taky geniální myšlenka přetavená v realitu.
Stavba je poskládaná z 539 různě velkých disků, které se nahodile proplétají mezi sebou a vytvářejí složitou strukturu připomínající pouštní růži: zvláštní krystal sádrovce, který vzniká na poušti vypařováním vody a střídáním denních a nočních teplot.
Slavný francouzský architekt Jean Nouvel, který je pod návrhem podepsaný, vám jeho realizací vyrazí dech ne proto, že by trhl nějaký rekord. Tahle stavba je „jen“ tak komplikovaná, že byste se ji báli i nakreslit – natož postavit tak, aby měla na délku 350 metrů.
Sám Nouvel ostatně přiznal, že ještě před několika lety by něco takového nebylo vůbec proveditelné, protože na spočítání statiky neměl žádný dostupný počítač dostatečný výkon.
„Pouštní růže je symbolem pouště, protože je to architektura vytvořená časem a samotnou pouští. Nikdo neví, co je uvnitř, a stejný pocit jsme chtěli navodit i křížením disků,“ vysvětluje Nouvel. „Zároveň jsem chtěl, aby muzeum symbolizovalo i modernost Kataru, a proto jsme postavili něco, co je skutečným technickým unikátem,“ dodává.
Francouzský architekt byl pro takovou stavbu ideální volbou: před třemi lety totiž o kus dál v Abú Zabí dokončil fantaskní stavbu první zahraniční pobočky francouzského Louvru, kterou poskládal z několika bílých minimalistických objektů a obří, 180 metrů široké kupole nad nimi.
Podobně zajímavá osobnost stála i na opačné straně celého příběhu. Nouvelovi dala volnou ruku přímo šejka Mayassa Al Thani, sestra současného vládce Kataru Tamima bin Hamada Al Thaniho a šéfka společnosti Qatar Museums, spravující katarská muzea.
Sedmatřicetiletá šejka patří mezi nejvlivnější světové sběratele umění – odhaduje se, že roční rozpočet organizací, které řídí, dosahuje miliardy dolarů. I proto ji americký Forbes před šesti lety zařadil mezi 100 nejvlivnějších žen světa.
https://www.instagram.com/p/B6GP05KAN-Y/
Rozsáhlá expozice, při jejímž prohlížení ujdete muzeem v Dauhá přes jeden a půl kilometru, je věnovaná historii Kataru. Poutavá výstava efektně využívá různě zkosené zdi v interiéru jako projekční plátna pro videa a krátké dokumentární filmy a přiblíží vám vývoj maličkého poloostrova od pravěku přes rozvoj beduínské společnosti až po stát, jehož ekonomika kdysi stála na lovu perel, které v polovině minulého století vystřídala ropa.
Až výstavu absolvujete, zastavte se cestou ven z areálu muzea ještě u dvou malých budov ze skla a nerezu ve tvaru kvádru, které se právě teď dokončují. Uvnitř budou dvě bistra, nesoucí i českou stopu. Navrhovala je totiž česká architektka Dagmar Štěpánová a její studio Formfatal.
