Jezdí po kolejích, brousí je a jeho podoba si vysloužila designovou cenu Red Dot. Radost z ní měl především designér Lukáš Taneček, který vlak Silent Track navrhnul. Záběr má ale mnohem širší: navrhuje také bagry, nákladní auta, ale i stoly či hodinky.
Původně měl přitom brusný vlak vypadat jinak. „Měl být víc kulatý, jako když jede po kolejích letadlo,“ prohlásil Taneček.
Průmyslovým transportním designem se zabývá v zemi jako jeden z mála. A nezastírá, že jde o splnění jeho dětského snu. „Jako malý jsem si myslel, že se nikdy nedá uskutečnit. A nakonec se z něj stalo moje živobytí,“ dodává Taneček.
Jak se člověk dostane k designování vlaků a nákladních aut?
Prvním předpokladem je, že vás to musí bavit. Já si už jako dítě rád kreslil bagry, vlaky, auta. Po revoluci jsem pak šel studovat grafický a průmyslový design a po škole se věnoval spíš tomu grafickému. Vymýšlel jsem logotypy pro firmy, nové brandy a občas se mi do toho vloudila zakázka typu nakreslit auto pro závodní tým.
A to mě bavilo úplně nejvíc. Začal jsem se s návrhy přihlašovat do různých soutěží a byl v nich úspěšný. Tak si ke mně našly cestu průmyslové firmy, které sice nevyráběly osobní auta, ale vlaky, nákladní vozy nebo stavební stroje.
V čem se transportní design odlišuje od toho běžného, kdy navrhujete třeba nábytek?
Mě na tom baví ta tvůrčí svoboda, na druhou stranu ale musíte počítat s limity a mantinely, které vám určí výrobce a hlavně konstruktéři. S těmi spolupracujete nejvíce. Na začátku má výrobce nějakou vizi, potřebuje nový produkt, takže já udělám skicu, navrhnu, jak by mohl vypadat. A pak se to začne potkávat s konstruktéry a ti začnou osekávat.
Řeknou, že budou větší kola, takže tam nemůžete mít takové blatníky, nebo že kapota musí být více vepředu, aby se tam vešel větší chladič. A vůbec v interiéru jsou ty změny šílené. I přes všechny tyhle požadavky se ale musíte snažit ubránit svou prvotní myšlenku.
Proto dojíždím do vývojové firmy každé dva až tři týdny na kontrolní dny, kdy mě zajímá, co přesně konstruktéři s tím mým návrhem udělali. Spolupráce s nimi je velmi přínosná, poučná a posouvá mě dál. Oni na tom odvedou vždy největší kus práce.
A můžete někdy být i kreativnější?
To mám zrovna teď, kdy pracuji na jednom projektu malé české startupové firmy. Chce udělat první elektrický supersport. Při tom návrhu jsem dostal volnou ruku, nikdo mě neomezuje, tak jsem se trochu rozjel. I když po pravdě už taky narážím na konstrukční změny.
Foto archiv Lukáše Tanečka
Sice nemusím počítat s místem pro velký motor, ani tam nemusí být tolik chlazení, ale zase bych se měl více soustředit na pohodlí pasažérů. Takže budu muset zvednout střechu víc, než bych chtěl, a nebude tím pádem auto tak placaté, jak jsem původně zamýšlel.
Když se zaměříme na vlaky, dostáváte zakázky na ně spíše ze zahraničí? Jako tomu bylo v případě oceněného brusného vlaku?
V Čechách je firem, které vyrábí vlaky, málo. Je tu Škoda Transportation v Plzni a v České Třebové CZ Loko, která vyrábí ty pracovnější, tažné a posunovací lokomotivy. A s nimi už spolupracuji dlouho. Začalo to tím, že jsem jim udělal logo a nedávno přišli, že by chtěli změnit designově celé výrobní portfolio.
Takže jsem navrhl jejich novou řadu lokomotiv, což je takový sen každého designéra. Od té nejmenší mašinky až po lokomotivu pro traťovou službu. A taky spolupracuji s Tatrou Kopřivnice.
Co je pro vás jako designéra na vlacích to nejtěžší?
Ty ohromné plochy. Když děláte malé auto do města, tak se to navrhuje snadno, máte k dispozici pár metrů. Ale u vlaku máte najednou dvanáct metrů dlouhou rovnou plochu – a co s ní? Aby se to dalo vyrobit a ještě vypadalo zajímavě? Je to mnohem větší výzva.
Říkal jste, že jste omezený technickými požadavky. A co peníze? Nemusel jste někdy návrh přepracovat, protože vycházel moc draze?
Určitě. Nejnákladnější je právě použitý materiál. Já bych třeba rád navrhoval z plastu, protože vím, že se dá dobře vytvarovat ve formě. Jenže pak mi výrobce řekne, že formy jsou drahé a jemu se to finančně nevyplatí.
To byl i případ brusného vlaku, pokud se nemýlím? Původně měl vypadat trochu jinak.
Ano, tam byla totální otočka. Nejdříve chtěli z laminátu kapotu vlaku. Počítal jsem s tím, že můžu vymyslet kulaté tvary s různými přechody. Bylo to takové trochu sci-fi, ten vlak vypadal jako loď nebo letadlo. A když už jsme to měli připravené pro konstrukci, tak od prvotního nápadu firma upustila.
Ve výsledku je práce designéra stejná, ať děláte několikametrový vlak, nebo stůl.
Právě kvůli příliš velkým nákladům jsem musel použít jen ohýbaný plech, což je ten nejlevnější výrobní proces. Akorát, že ten ohnete jen do pravého nebo jiného úhlu, ale neuděláte z něj oblouk, výsledek bude vždy jen hranatý.
Jak jste na to rozhodnutí reagoval?
Nejdřív vám to vezme vítr z plachet a říkáte si: To je konec, to mě nebude bavit, protože ten původní návrh byl tak hezký, posunutý do budoucnosti. A najednou vám dají ohýbaný plech, ale zároveň řeknou, ať si udržíte tu původní myšlenku. Takže jsem se musel v tom tvůrčím přemýšlení radikálně otočit a spíš využít minimalismu, toho, že nemůžeme nic.
A tím to najednou chytlo úplně jinou dimenzi, udělali jsme dva tři zajímavé prvky, které šly do toho plechu proříznout. Pomohl asi i design nátěru, kdy ta barevná kombinace modré, bílé a antracitové způsobila, že nakonec náš vlak zaujal porotu nejvíc a vyhrál. I když byl hranatý.
Abych řekla pravdu, netušila jsem, že je pro vlak, který brousí koleje, design tak moc důležitý.
Klade se na to poměrně velký důraz a německou firmu Rail Technology, která ho vyrábí, k tomu dohnala i jejich konkurence. Samotný vlak je nabitý moderními technologiemi, ekologický, takže jezdí na elektřinu. Má v sobě monitorovací zařízení, které nejdříve zjistí, jak moc jsou ty koleje poškozené a kde a o kolik je má zbrousit do nové roviny.
A lokomotivy pro CZ Loko budou také hranaté?
V tomhle případě budeme moci pracovat s laminátem a formami, takže přední část bude do kulata, za což jsem moc rád. Při návrhu jsem se mohl trochu víc vyřádit, dostal jsem volnou ruku, i když i tady je člověk limitovaný třeba tvarem podvozku, umístěním kabiny, kde bude obsluha, výškou.
CZ Loko má korporátní barvu produktu červenou, ale tím, že budou vozy částečně elektrické, tak část vlaku, kde je elektromotor, bude reflexně zelená a tam, kde je dieselový motor, plynule přechází do červena.
Foto archiv Lukáše Tanečka
A omezení platí i pro stavební stroje? Bagry, válce, kombajny?
Určitě. Dostanete holou kostru a vy ji máte obléct. Už v těch datech vidíte, kde jsou jaké technologie, kde jsou žací lišty, zásobníky na obilí, motory. A vy to jenom zakapotujete, ale musíte to udělat tak, aby to bylo hezké a dalo se to vyrobit. Právě u kombajnů můžu jít i do oblých tvarů, zadní části těchto strojů jsou většinou z laminátu.
Vždy se při vývoji produktů snažím o to, aby z nich při tom dlouhém vývojovém procesu zůstalo maximum z mé prvotní myšlenky.
Zabýváte se i menšími produkty, třeba nábytkem, jako jsou stolky, křesílka. Nedělá vám problém se přeorientovat na takovou „drobotinu“?
Ono ve výsledku je ta práce pro designéra stejná a je jedno, zda děláte několikametrový vlak, nebo stůl. V hlavě si to musíte pokaždé uspořádat, vymyslet si dvě tři varianty, udělat skicy, model ve 3D. Rozdíl je jen v tom, že u vlaků to trvá od začátku až po konec třeba čtyři roky, u těch drobných produktů je i za měsíc hotovo.
Pro firmu Prim vymýšlíte design hodinek. To je od vlaků poměrně velký skok. Baví vás to?
Je to moje vášeň. Mám rád, když jsou větší, když je cítit materiál. I tady jsem limitován, většinou strojkem, který určuje velikost pouzdra. Někdy chce výrobce design jen faceliftovat, jindy úplně nový, což mám nejraději. Musíme samozřejmě sledovat trendy, před lety frčely opravdu velké hodinky, to už se dnes moc nenosí, dnes jsou spíš menší, tak kolem osmatřiceti, čtyřiceti milimetrů.
Foto archiv Lukáše Tanečka
Foto archiv Lukáše Tanečka
Foto archiv Lukáše Tanečka
Kde hledáte inspiraci?
Vždy si musíte udělat rešerši, podívat se, co dělá konkurence ve světě, posbíráte to, ale výsledek musí být vždy z vás, aby to nevypadalo tak, že jste se někde inspirovala až příliš. A ta inspirace je nakonec všude kolem vás, a přichází úplně v nepochopitelných chvílích.
Není to tak, že sedíte pořád s tužkou u stolu, ale třeba řídíte auto, jste ve sprše nebo jste ve frontě u pokladny. Pak si to musím rychle poznamenat, abych na to nezapomněl.
A nestane se, že by vás někdo nařknul z toho, že jste ho okopíroval?
Ještě se mi to nestalo. Ale při představování návrhů veřejnosti se takové komentáře mohou objevit. Ale že by se šlo do nějakého soudního sporu v oblasti transportního designu v Čechách, to si nepamatuju. A ono to není až tak jednoduché, protože v zákoně je stanoveno, že aby to byl plagiát, musí ta věc vykazovat, myslím, až osmdesát procent shodných znaků.
Podívejte se například na dnešní design osobních aut. Jak moc jsou si některá podobná. Spousta značek používá stejné trendy prvky a principy. Horší je to ale u grafického designu, protože ta loga jsou si často velmi podobná, a těch sporů o prvenství pár bylo.
Jaké třeba?
Vím, že Správa železnic, což je moc hezká značka, v minulosti s jejím novým logem řešila spor o autorství. Aby se mohlo logo zaregistrovat, tak se musí vypustit do světa na různé portály. A pak se čeká i několik měsíců, zda se někdo ozve. A ozvali se tuším z Anglie, kde měli značku založenou na podobných principech propojení kolejí. Trvalo asi rok, než to vyřešili.
Kromě průmyslového designu se zabýváte i tím grafickým. Jaké mají firmy nejčastěji požadavky?
Aby bylo jejich logo originální. Což je v dnešní době velmi těžké, zkuste si otevřít Pinterest a zadat logo „B“ a vyjedou tak nádherná loga s literou B, že si řeknete, že už nejde nic jiného vymyslet. Ale jde a musí!
Na čem jste pracoval v poslední době v grafickém designu?
Třeba na zakázce pro filharmonii v Hradci Králové, kde chtěli udělat katalog na příští sezonu a vymyslet slogan. V minulosti jsem vymyslel i novou vizuální prezentaci pro město Šumperk. Nikdy jsem tam předtím nebyl, takže jsem si udělal výlet, začal si o něm číst.
Je to moc hezké město, které bývalo v době, kdy patřilo do Sudet, velmi bohaté a přezdívalo se mu Malá Vídeň. Takže jsem to navázal na architekturu a logo má v sobě obrys vikýře, který je na věži radnice. Ta je příkladem architektury 19. století a zároveň je nejvyšší stavbou ve městě.
A nedávno jsme předělával i logo města Jičín, které jsem kdysi vymyslel. Oslovili mě znovu s tím, že by ho chtěli nové, a já byl rád, protože jsem s tím bývalým úplně spokojený nebyl. To se taky občas stane, že někdy vypustíte do světa něco, co se vám zpětně až zase tolik nelíbí. Ale jak se říká, ty opravdu dobré věci prověří čas.
Máte ještě nějaký sen?
Kromě toho sportovního auta jsou to letadla. Zatím jsem se k jejich návrhům nedostal, ale lákalo by mě to moc. Je to zase úplně jiné, design tam hodně ovlivňuje aerodynamika, což by byla pro mě velká výzva. Tak uvidíme, třeba to jednou vyjde.
