Sběratelskému designu se v Česku věnuje jen pár jednotlivců. Jedním z nich je Johan Pertl, sklářský designér, jehož tvorba se pohybuje na hranici snílkovství, užitého umění a designu. Jeho křehké kolekce vznikají ve vlastní sklárně v Nové Vsi, kde čas prý ubíhá o poznání pomaleji než ve městě.
„Když nakouknete tady za tu pec, uvidíte, jaké novinky budu představovat na letošním Designbloku,“ instruuje mě sklářský designér Johan Pertl v jedné z dílen Ateliéru skla na pražské UMPRUM. „Bez světla to ale není ono,“ dodává vzápětí ke dvěma nepravidelně tvarovaným stolkům ze skla, které se krčí u stěny.
Vytahuje proto telefon a na několika fotkách mi ukazuje, jak jeho nová série Flow – vzniklá v malé sklárně ve vysočinské Nové Vsi – vynikne, když skrze jednotlivé objekty prostupuje přirozené světlo. Stolky jako by ožily, stejně se rozsvěcují i nástěnné objekty, které v době naší návštěvy leží nenápadně položené na velkém ateliérovém stole.
Kdyby měl člověk najít jedno slovo, jež všechny kolekce mladého designéra a absolventa pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové spojuje, byla by to beze sporu intuice. Nebo náhoda či spontánnost. Právě nahodilostí a nepředvídatelností se držitel ocenění EDIDA 2023 v kategorii Mladý talent nechává ve své práci vést.
Třeba vzpomínané nástěnné skleněné objekty vytvořil designér tak, že pískovo-sádrové formy naschvál pokládal při výrobě nakřivo, čímž se mu povedlo dosáhnout kýženého, stále však nekontrolovatelného efektu popraskání na povrchu.
„Nejraději pracuji tak, že si nastavím výrobní proces a pak nechám sklo, ať se tvaruje samovolně, bez větších zásahů,“ říká designér, který na sebe upozornil zejména kolekcí Monumentality a skleněnými stolky Utopia. Za kolekce byl nominován na Objev roku v soutěži Czech Grand Design.
K monumentálním, byť křehkým skleněným stolům, které mohou vzniknout v maximálním počtu dvanácti kusů, vedla v případě Johana Pertla delší cesta. S designem – průmyslovým, tedy ideálně vznikajícím ve velkých sériích – začínal na ČVUT. Sklo ho začalo zajímat až díky školnímu projektu, v rámci něhož měl navrhnout a vyrobit vánoční ozdobu.
Když viděl, jak jablonecký sklář fouká do jeho formy žhavou sklovinu, rozhodl se, že bude materiál dále zkoumat. Po bakaláři nastoupil do ateliéru Ronyho Plesla, kde nyní studuje doktorát, a zařídil si i stáž v pražském studiu Dechem Jakuba Janďourka a Michaely Tomiškové. Z té se nakonec vyklubalo tříleté působení.
Naučil se tu, že design není jen o samotném návrhu a kreativitě, ale i o správném marketingu nebo vztazích s klienty. V neposlední řadě tu poznal svého kamaráda, budoucího spolužáka a hlavně nynějšího sklářského parťáka Tomáše Kučeru. S ním před několika lety zařídili vlastní malou sklárnu v Nové Vsi.
František Svatoš
Kolekce skleněných stolů Utopia
František Svatoš
František Svatoš
Do budovy bývalé samoobsluhy, kde mimochodem v minulosti působila i divize sklářské Bommy z nedaleké Světlé nad Sázavou, sehnali pece a založili si vlastní výrobnu se specializací na umělecké tavení skla. Investice nebyla nijak velká, pece sklářští designéři dostali od starších sklářů a další si koupili z druhé ruky.
„V dílně ubíhá čas pomaleji. Je skvělé pozorovat, jak se tu naše nápady postupně zhmotňují,“ říká Johan Pertl. Dodává, že ve své tvorbě nevyužívá 3D modelování ani 3D tisk. „Když jsem to zkusil, měl jsem pocit, že se z mé práce vytratilo kouzlo.“
V Nové Vsi trávil designér v posledních několika měsících hodně času. Johan Pertl považuje blížící se pražskou přehlídku designu za jednu z vůbec nejdůležitějších akcí roku, na léto si tak k sobě přizval i pomocníka. „Na Designbloku se mi daří nacházet klienty, chci proto přicházet každý rok s novou kolekcí,“ říká k účasti na přehlídce.
Na Designbloku se mi daří nacházet klienty, chci proto přicházet každý rok s novou kolekcí.
Ta mu před dvěma lety přinesla vedle zákazníků i zástupce z řad prodejních galerií. Dílo Johana Pertla můžeme najít nejen u Rossany Orlandi, která na pražský Designblok jezdí už pravidelně, ale i v londýnské Mint Gallery. V Česku ho zastupuje Galerie Kvalitář, kde společně s kolegou Tomášem Kučerou minulý rok i vystavoval.
Když se designéra ptám, kolik zakázek mu zmíněné zahraniční galerie běžně přihrávají, mávne rukou. Čísla jsou prý zanedbatelná. Většinu svých klientů získává právě díky Designbloku nebo přímému oslovení.
„Přirozeně se bavíme o movitější klientele se zájmem o sklo. Věkově jsou lidé v kategorii 40+. Mladším jsem ještě nic neprodal,“ popisuje své zákazníky a dodává, že například ceny skleněných stolů začínají na pětasedmdesáti tisících.
Prodeje se s ohledem na pomalý proces výroby, za nějž je mimochodem designér odpovědný od začátku do konce, pohybují v jednotkách kusů za rok. Johan Pertl sám vyrábí a tvaruje sádrovo-pískové formy, taví sklo a výsledný skleněný produkt následně brousí a leští. Záměrně se však vyhýbá povrchové dokonalosti. „Lidem jsou přirozenější věci, které mají strukturu,“ myslí si.
František Svatoš
František Svatoš
František Svatoš
František Svatoš
Nová kolekce Johana Pertla s názvem Flow
Johan Pertl je jedním z mála mladých tuzemských tvůrců, kteří se věnují sběratelskému designu vznikajícímu v limitovaných sériích. Vedle Jiřího Krejčiříka a Tadeáše Podrackého jich na české scéně není mnoho. To je ostatně důvod, proč se do výroby art designového nábytku na pomezí volného a užitého umění vůbec pustil.
„Když byl druhý velký lockdown, dostali jsme ve škole zadání, abychom si vymysleli vlastní firmu a navrhli, jaké produkty by prodávala. Měl jsem hodně času a při rešerších jsem narazil na to, že skulpturálnímu designu se moc lidí v Česku nevěnuje, i když ve světě jde o velké odvětví,“ říká designér, který se vedle autorských kolekcí věnuje i zakázkové tvorbě ve spolupráci s architekty.
Johan Pertl má dnes v portfoliu nejen skleněné stoly, ale i objekty vzniklé z křišťálového skla a italského mramoru. Poslední kolekce Flow čítá jeden konferenční stůl, nástěnné objekty a dva odkládací stolky. Ty vznikaly tak, že designér vytvořil formy z vosku, ty horkovzdušnou pistolí intuitivně zahříval, aby se roztekly, a pak v jejich otisku nechal tavit sklo.
Tavení se Johan Pertl věnuje i ve své disertační práci na UMPRUM. Inspirován vynálezem osvícenského matematika a filozofa Ehrenfrieda Walthera von Tschirnhause a portugalským experimentem českého designéra Eduarda Herrmanna má v plánu zkonstruovat přístroj se zápalnou čočkou, který by byl schopen za pomocí sluneční energie tavit a šetrně recyklovat už jednou použité sklo nebo kovy.
„Když člověk taví jednou za čas, nemyslí na to. Jakmile ale produkuje ve větším, vidí, kolik energie spotřebovává,“ říká k motivaci své práce. „Zatím jsem ve fázi snílkovství. Brzy bych se ale měl sejít s optikem, s nímž chci spočítat parametry, za jakých by šlo sklo pomocí čočky tavit,“ dodává.
Vedle úspěšné realizace tohoto zařízení má Johan Pertl ještě jednu designérskou metu. Rád by se se svými skleněnými objekty dostal do prestižní galerie Objects With Narratives se sídlem v Bruselu. „S jejími zástupci jsem se spojil na přehlídce Collectible, ale na následující dva roky už mají bohužel plno,“ dodává designér.
Jeho novou kolekci budete moct vidět na pražské přehlídce designu v rámci expozice High Craft v Jízdárně Pražského hradu.
