Dělat chyby je přirozené a chybami se člověk učí. To je pravda. Stejně jako to, že poučit se z vlastních chyb je k nezaplacení. Abychom toho ale byli schopní, nesmíme se jimi nechat pohltit. 

A to není, minimálně pro některé z nás, jen tak.  

Pokud se ze zkoumání vlastních chyb stane něco, z čeho se nedokážeme vymanit a na co neumíme přestat myslet, máme zaděláno na pořádné psychické – a někdy dokonce i fyzické – problémy.

Kdo žije ve světě nepodařené minulosti, má sklon trpět úzkostmi a depresemi, není schopen hledat efektivní řešení daných problémů, a navíc mu hrozí, že se bude přejídat nebo se opíjet a z psychického vypětí může onemocnět i jeho srdce.

Jakmile totiž své mysli dovolíte, aby se vaším pochybením zabývala pořád dokola, dostanete se do spirály, ve které vám váš mozek bude nabízet jednu nepříjemnou vzpomínku za druhou a vy se v nich snadno utopíte.

Jestli tedy o sobě víte, že k podobnému chování, kterému se v angličtině říká „rumination“, máte sklony, naučte se je v sobě přibrzdit. Vyzkoušet můžete některou z těchto taktik:

Dejte si na to pár minut 
Vzpomínat je přirozené a špatné věci si pamatujeme zvlášť dobře, protože opakovat jisté chyby mohlo v necivilizované době znamenat smrt. Proto se nám do paměti vrývají o něco hlouběji.

Pokud máte dobrou sebekázeň a svou chybu si chcete bez zbytečného litování se zanalyzovat, vyhraďte si na to přesně určený čas. Zavolejte kamarádovi nebo vezměte kolegu do kuchyňky a o problému s ním mluvte. Snažte se být věcní, získat si odstup a odpovědět si na to, co jste reálně mohli udělat jinak. Jakmile časový limit uplyne, nechte už tohle téma být.

Odlepte se 
Sebekázeň bohužel nemáte a naopak máte sklon propadat se do spirály toho, že jste k ničemu a na nic, a jedna drobná chybka nebo výtka od šéfa vás dokáže rozhodit na celý den? Pak se ve chvíli, kdy ucítíte, že na vás tyhle pocity jdou, urychleně něčím zabavte. Náš mozek přemýšlí hlavně ve chvíli, kdy nemá co dělat.

Pusťte se ideálně do nepříliš složité, ale koncentraci vyžadující aktivity, jako je třeba vyplňování formulářů. Nebo se běžte projít. Vyzkoušet můžete i drobnou meditaci, při níž se budete soustřeďovat na svůj dech a nic jiného. V tomhle případě už ale trocha disciplíny bude potřeba, aby se vám myšlenky nerozutekly, kam nemají. 

Vydání Forbesu P.H. Excel

Změňte diskurz 
Je to drobnost, ale vašemu sebehodnocení to v dlouhodobém horizontu může výrazně pomoct. Pokud jste výše popsaný případ a jakmile se do této deprese dostanete a máte potřebu všem kolem říkat, že jste na nic, přestaňte a místo toho říkejte, že se CÍTÍTE na nic. Podvědomě tak začnete popisovat, o co skutečně jde – o vaše vnitřní pocity, které zdaleka nemusí korespondovat s tím, jací ve skutečnosti jste. 

Touto drobnou změnou si začnete budovat tolik potřebný odstup a časem si třeba i začnete uvědomovat, že je vaše chování absurdní, a přestanete své automatické reakce na chyby brát tak vážně.

A s tím souvisí – nekritizujte se. Kdo si o sobě neustále říká, že něco neumí nebo něco nedokáže, jen tím zvyšuje šance, že se mu to, co chce, opravdu nepovede.

Nestarejte se o to, co si myslí ostatní 
S největší pravděpodobností to nevidí tak špatně jako vy, nemyslí si, že jste na nic, a dost možná si z vaší chyby nic nedělají, protože chybovat je přece lidské. Anebo si toho vůbec nevšimli. Přestaňte proto přemýšlet, co se kolegům nebo známým honí hlavou, stejně se to nikdy se stoprocentní jistotou nedozvíte a není to důležité.

Místo toho raději prozkoumejte svoje pocity – tím, že předpokládáte pozornost ostatních, se stavíte tak trochu to role středu vesmíru, i když značně nejistého a nesebevědomého, a to je trochu paradoxní, ne?

Co jsou vaše spouštěče? 
Nikdo vás nezná lépe než vy sami, takže jistě víte, co vás k nimrání se ve vašich pochybeních přiměje. Srovnáváte se s druhými, které automaticky považujete za lepší? Práce s lidmi, kterým nedůvěřujete? Zkuste si pokaždé, když se začnete ve svých neúspěších utápět, napsat, co vás k tomu vedlo a jak se cítíte, a do budoucna se tomu snažte vyhnout. 

A hlavně, uvědomte si, že nehledáte řešení 
Zkazili jste něco v práci? Urazili někoho z rodiny? Zklamali své dítě? Jistě, je to nepříjemné, ale to nejlepší, co teď můžete udělat, je vymyslet, jak to pokud možno napravit. Avšak tím, že se budete litovat, jak jste nešikovní, to neděláte.