Žít uměním, s uměním, pro umění. Tak by se dal popsat životní styl galeristky, investiční expertky a sběratelky umění Olgy Trčkové z DSC Gallery. navštívili jsme ji v jejím holešovickém bytě, který je od podlahy ke stropu naplněný uměleckými díly. a pak také knihami nebo botami s vysokými podpatky.
V čem mě nejčastěji potkáte oblečenou?
Galeristé nosí pořád jen různé odstíny černé. Zelené šaty od Saint Laurenta, které mám na fotce, jsou výjimka.
Nejlepší kniha, kterou jsem v poslední době četla?
Je kniha Stroje jako já od britského spisovatele Iana McEwana. Je o milostném trojúhelníku mezi ženou, mužem a robotem. Dystopické knihy miluji, zároveň mám pořád u postele nejlepší české sci-fi: knihu Tma od Ondřeje Neffa. Děsivý příběh o tom, co se stane, když jednoho dne vypne elektřina, a jak na to jako společnost zareagujeme.
Poslední kousek umění, kterým jsem si doplnila vlastní sbírku?
Je akt od německého autora Martina Edera z naší poslední výstavy. Z nejmladších autorů je to mramorová socha od Emy Kissové, studentky druhého ročníku Akademie výtvarného umění v Praze. Jde o novodobou madonu, která nedrží dítě v náručí, místo toho jí visí na zádech. Miluji jemný feminismus v tvorbě nejmladších ženských sochařek.
Nejinspirativnější rozhovor, jaký jsem kdy vedla?
Ten proběhl nedávno s jedním německým právníkem. Bavili jsme se o tom, jak je nezbytné vstoupit do nekomfortní zóny a zůstat v ní žít. Došla řeč i na to, zda bych někde dokázala začít žít od nuly. I pod vlivem knihy Michela Houellebecqa Podvolení jsme přemýšleli nad tím, zda by tohle šlo uskutečnit i v zemích, které nejsou profesní kariéře žen příliš nakloněny. Bylo to obohacující.
Co mi dělá největší radost?
