Paříž září na trhu s uměním a kvůli loupeži v Louvru i v policejních spisech. Ženy jsou stále viditelnější a aktivnější nejen mezi umělkyněmi, ale i mezi sběratelkami. Stejně tak se stále více prosazuje na trhu generace Z, i když trochu nečekaně kromě nejmladšího současného umění oceňuje i pozapomenuté staré mistry. Hlavní nádraží v Praze si v listopadu zase připomene (i když v nových souvislostech) zvuk legendárních překlápěcích tabulí a Cenu kritiky za mladou malbu si odnesla umělkyně Beáta Hechtová. Vychutnejte si listopadové Forbes Art Latte.
V rubrice Forbes Art Latte vás každý měsíc provází Anna Pulkertová, expertka na umění a zakladatelka Art Part Clubu, nejzajímavějšími novinkami z umělecké scény. Co neminout v měsíci listopadu?
Umělecké krádeže nejsou jen námětem filmů, ale, jak se svět přesvědčil v říjnu, i smutnou realitou. Není asi mnoho lidí, kteří by nezaznamenali krádež šperků v hodnotě přes 2,4 miliardy korun z muzea v Louvru. Zloději se do budovy dostali za bílého dne převlečení za dělníky přes balkon pomocí výsuvného žebříku.
Celá akce trvala sedm minut a stihli při ní ukrást dohromady devět šperků, mimo jiné i korunu císařovny Eugénie, té se však při útěku zbavili a tím ji porušili. Francouzská policie zadržela doposud pět podezřelých, šperky se však zatím bohužel nenašly. A svět vyčkává, jak celá záležitost dopadne.
Co se naopak konečně po měsících polospánku probírá, je trh s uměním. A zůstaneme v Paříži, která v říjnu znovu potvrdila svou pozici na mapě světového trhu s uměním. Aukční dům Sotheby’s zde totiž uzavřel dvě večerní aukce surrealismu a modernistů rekordním výsledkem 89,7 milionu eur.
Jedná se o nejvyšší částku, na jakou kdy pařížská pobočka dosáhla u prodeje děl z různých soukromých sbírek. Hvězdou večera se stal Amedeo Modigliani a jeho portrét Elvire en buste, který se prodal za 27 milionů eur, což byl čtyřnásobek horního odhadu.
Oproti podobným aukcím v loňském roce zaznamenaly tyto dvě nárůst o padesát procent. Tento výsledek můžeme brát i jako signál, že se trh s uměním v Evropě stává stále silnější a Paříž si zde udržuje své výsadní postavení.
Průzkum mezi sběrateli z řad UHNWI pak k aktuálnímu stavu trhu s uměním dodává další zajímavý fakt. Na trhu začínají být stále aktivnější i ženy sběratelky. Report ukazuje, že sběratelé s vysokým jměním utratili v loňském roce za umění a starožitnosti průměrně 438 tisíc dolarů, přičemž ženy utrácely dokonce o 46 procent více než muži.
Ženy se stávají nejen klíčovými kupujícími, ale i průkopnicemi v oblasti nových médií. Více než polovina z dotazovaných sběratelek zakoupila i digitální dílo, zatímco muži zůstávají konzervativnější a jsou věrní především malbě.
Malba sice stále tvoří největší část trhu, konkrétně 27 procent, ale výrazně roste zájem i o fotografii, sochy a digitální formáty. Zajímavý je v reportu i generační posun. Zatímco boomers na trhu stále utrácejí nejvíce, nově nastupující generace Z nakupuje s větší otevřeností. 66 procent z nich si v uplynulém roce pořídilo dílo umělce, o němž nikdy předtím neslyšeli.
Letošní Frieze Masters v Londýně zase ukázal, že mladá generace sběratelů také přispívá k renesanci starých mistrů na trhu. I ve svých prohlášeních Frieze Masters proklamuje, že cílí právě na mladé sběratele, kteří chtějí objevovat, nikoli investovat podle trendu a vybírají si díla napříč epochami. A zároveň dávají přednost objektům, které s nimi osobně rezonují.
Ženy z jakékoli generace se ukazují jako nejodvážnější investorky.
Tento trend potvrzují i data Artnetu, podle kterých prodeje starých mistrů vzrostly mezi lednem a červnem 2025 o 24 procent, což z nich dělá jedinou kategorii trhu, která zatím letos vyrostla.
Ženy z jakékoli generace se pak ukazují jako nejodvážnější investorky. 55 procent z nich uvedlo, že často kupují práce neznámých autorů, i když si uvědomují investiční riziko, které to s sebou nese.
Průzkum také potvrzuje postupné vyrovnávání genderové nerovnováhy zastoupených umělců a umělkyň v samotných sbírkách. Zatímco v roce 2018 tvořila díla žen jen třetinu vlastněných prací, dnes je to už 44 procent. U sběratelek se poměr blíží rovnováze. Téměř polovina děl ve sbírkách žen sběratelek pochází od umělkyň.
S výraznou ženou souvisí i další říjnový příběh ze světa umění. Psal se rok 1943 a uprostřed okupované Paříže vytvořil Pablo Picasso portrét Buste de femme au chapeau à fleurs. Ten odkazoval na jeho přítelkyni Doru Maar, i když jejich vztah zrovna procházel dramatickým koncem.
Dílo se následně dostalo do soukromé sbírky a více než osmdesát let bylo očím veřejnosti skryté, než se objevilo na aukci v pařížském Hôtel Drouot a okamžitě přepsalo letošní aukční statistiky. Vydražilo se totiž za 37 milionů dolarů, tedy čtyřnásobek odhadní ceny.
Odborníci mluví o tomto díle jako o unikátním. Obraz se dříve dochoval pouze na fotografii Brassaïho z roku 1944, a přesto patří do série, kterou znalci označují za nejcitlivější portréty Dory Maar. Sama Maar však kdysi prohlásila: „Všechny jeho portréty mě jsou lži. Jsou to Picassové, ne Dory Maar.“
Dnes, s odstupem let, však právě tyto „lži“ vyprávějí nejpravdivější obraz o složitém vztahu dvou umělců i moci, kterou má pohled jednoho tvůrce na druhého. Aukce tak nebyla jen návratem ztraceného díla, ale i momentem znovuobjevení ženské perspektivy v dějinách moderního umění. Dora Maar, která dlouho stála ve stínu svého partnera, se v posledních letech vrací do centra pozornosti.
Na pražském Hlavním nádraží vzniká projekt, který od listopadu promění vnímání cestování. Na místě, kde běžně sledujeme časy odjezdů a příjezdů, nově budeme moci objevovat i jiné stránky každodenní reality. Studio Richarda Loskota zde totiž navrhlo instalaci Variety.
Ta ve formě patnáctimetrové velkoformátové tabule bude přetvářet prostor pražského Hlavního nádraží nejen v místo spěchu na vlak, ale i v místo zastavení. Inspirací pro vznik Variet byly legendární překlápěcí tabule Pragotron, jejichž rytmické klapání kdysi určovalo tempo cestujících.
Loskot si všímá, že tento zvuk byl nejen technický, ale i existenciální. Připomínal, že čas běží, že vlaky mizejí jako okamžiky, které se už nikdy nevrátí. Každý den jezdíme stejnými trasami, ale nikdy nejdeme stejným směrem života.
V návrhu Variety se tato poetika vrací v nové podobě. Namísto názvů stanic se na tabuli budou objevovat krátké věty a útržky vzpomínek či myšlenek, které se vztahují k cestování, návratům a pomíjivosti života.
Texty se mění podle algoritmu, který reaguje na čas, datum i jazykové asociace, a vzniká tak živý, proměnlivý organismus. Každý průchod kolem tabule tak bude jiný, stejně tak jako každý den jednoho lidského života.
Laureátkou Ceny kritiky za mladou malbu 2025 se stala Beáta Hechtová. Ta představuje vlastní vizi postapokalyptického světa, v němž bytosti přeživší katastrofu vytvářejí nové kmeny, propojují se s přírodou a hledají cestu k porozumění svému prostředí.
Její tvorba je výpravou za novým domovem i sebepoznáním a je inspirovaná rituály, mýty a legendami různých kultur. Sama tento přístup označuje za futuristický folklor, v němž klade důraz na principy spolupráce a kolektivního prožívání. Cena kritiky, založená v roce 2008, má za cíl podporovat mladé autorky a autory nově až do 35 let a posilovat tak jejich postavení na umělecké scéně.
Finálová výstava letošního ročníku probíhá v Galerii Národní technické knihovny do 8. listopadu, kde mohou návštěvníci zároveň hlasovat i o Ceně diváků.
Kromě výstavy finalistů Ceny kritiky za mladou malbu se pak v Praze můžete vydat na výstavu Dvojník do Galerie hlavního města Prahy, která rozvíjí jedno z nejstarších témat lidské představivosti: uvidět sám sebe v jiné bytosti.
Foto GHMP
Expozice od témat Narcise až po digitální avatary sleduje, jak se proměňuje obraz člověka v zrcadle i v médiích. Vystavená díla Bohumila Kubišty, Jana Zrzavého, Andyho Warhola, Adama Štecha či Mileny Dopitové propojují filozofii, psychologii a technologii.
Skupinovou výstavu s názvem Míza najdete i na Senovážném náměstí. Ta otevírá nový program galerie NIA. Měla jsem možnost tuto výstavu kurátorovat a najdete v ní díla navazující na téma mízy jako životodárné energie nejen ve smyslu biologickém, ale i jako metaforu pro duševní a tvůrčí proud života. Můžete tak dočerpat energii v tvorbě Sáry Bojović, Filipa Dvořáka, Krištofa Kintery, Patrika Kriššáka, Karima Largou, Elišky Monsportové, Natalie Perkof a Jakuba Špaňhela.
Foto Mia Gallery
Kunsthalle Praha zase představí v listopadu dílo slovenského umělce Romana Ondaka. Jeho práce s časem a pamětí proměňuje běžné situace v přesné metafory o trvání a pomíjivosti. Výstava ukazuje Ondaka jako pozorovatele i režiséra každodennosti. Novoměstská radnice pak skrze sto obrazů představuje dílo Kamila Lhotáka, které otevírá sny o technice i kouzla zapomenutých míst.
Foto Kunsthalle Praha
Při cestách po republice pak nevynechejte výstavu Moniky Pascoe Mikyškové v PLATO Ostrava. Výstava věnovaná třezalce a babičce autorky je poctou ženské síle a přírodě jako paměťovému médiu.
V Brně pak zase můžete nahlédnout do života a tvorby jedné z našich nejznámějších módních návrhářek. Výstava Doteky v Moravské galerii představuje čtyři desetiletí tvorby Liběny Rochové. Ta chápe oděv jako sochu, gesto i duchovní prostor.
A pokud vás láká vyrazit za uměním i do zahraničí, tak nevynechejte nejstarší veletrh světa Art Cologne, v rámci kterého se můžete setkat i s tvorbou Lukáše Karbuse, Elišky Konečné, Matyáše Maláče, Tadeáše Podrackého, Anny Ruth a Šimona Sýkory, v rámci sekce New Positions pak i se sólovou výstavou Stanislava Zábrodského. Ty všechny sem přiveze pražská Polansky gallery.
A nebude jediná, která se na veletrh z ČR vydává. Také Bold Gallery zde představí dvě umělkyně, Radku Bodzewicz a Karímu Al-Mukhtarovou.
