Vést vlastní firmu je z podstaty citová záležitost. I ti největší stoici mezi šéfy časem zjistí, že nestačí investovat do výsledků, ale také do lidí a do procesů. Emocionální vedení je často považováno za překážku, ale negativní výsledky může způsobit taky nedostatek osobního vkladu.
Zjistil jsem, že nejlepší šéfové umějí rozpoznat emocionálně vyhraněné situace, povznesou se nad vášně okamžiku a zachovají si chladnou hlavu. Dobří šéfové umějí naslouchat a nedávají průchod rychlému hněvu.
Naslouchejte
Všichni se tomu snažíme všemožně vyhnout, ale marně. I šéfové se nevyhnutelně dostanou do situací, nad nimiž nemají kontrolu. Když máte vlastní firmu, přihodí se vám to dřív či později – klienti, zaměstnanci, partneři i váš produkt vás pravidelně dostanou na pokraj trpělivosti.
Vypěnit nebo se ukvapeně rozhodnout je snadné. Ale zjistil jsem, že zpomalit a naslouchat může pomoci uklidnit i ty nejzapeklitější a nejsložitější situace.
V Bode Tree o mně bývalo známo, že jsem neskutečně frustrovaný z našeho vývoje softwaru. Stanovili jsme si vždycky úkol a lhůtu, rozvrh a dali jsme se do práce. Ale termín se nikdy nepodařilo dodržet a my jsme stáli s prázdnýma rukama.
Čtěte také: Umíte šéfovat mileniálům? Dejte jim důvěru a smysl jejich práci
Časem jsem přišel na to, že věci, které jsem vyžadoval, nebyly tak jednoduché a zřejmé, jak jsem si myslel. Mnohé, co jsem vyžadoval, záviselo na starším kódu, který bylo třeba updatovat, než jsme se pohnuli vpřed – a to způsobovalo ta prodlení.
Můj tým si to ale vždycky neuvědomil, dokud nebyli zabraní do projektu až po krk, a to je zpomalilo a znemožnilo jim dodržet lhůty. Jakmile jsem se zastavil a začal naslouchat tomu, co potřebují, uvědomil jsem si, že musíme lépe nastavit vnitřní očekávání a efektivněji organizovat projekty. Kdybych odmítl naslouchat a šel cestou hrubé síly, nikdy bych nebyl s to pomoci týmu se hnout z místa.
Na hněv je vždycky času dost
Šéfové si často pletou hněv s autoritou a strach s respektem. Zlostní šéfové a vedoucí však nebývají efektivní. Když na podřízené zařvete, možná si v tu chvíli ulevíte, ale vytváříte otrávené prostředí a podrýváte svou pozici v týmu. Pro vedoucí je naprosto zásadní zůstat trpěliví a povznést se nad vášně okamžiku.
Když čelíte frustrujícím okolnostem, jsou vhodné jen dvě cesty:
Zaprvé můžete počkat, až vás přejde zlost, a pak jednat. Vždycky radši lidi směruju k pozitivnímu výsledku, než abych v každé situaci prosazoval svou „pravdu“. A někdy to znamená, že přijmete skutečnost, že někdo nebo něco vám leze na nervy a jste natolik dospělí, že jste schopni to přejít.
Čtěte také: Chceme tě! 6 triků, jak najít a udržet zaměstnance
Druhá volba je hněvu předcházet. Ale to chce od počátku pevná, zřetelná a neměnná očekávání. Pokud si lidé nebo produkty vedou bídně, zdokumentujte situaci a vyřešte ji definitivně, ne prozatím. Klíč je zůstat pevný a neztratit nervy.
Je třeba připustit, že šéfům by čas od času mělo být povoleno se rozzlobit. Stručně řečeno, pokud jste neustále v bezkonfliktním prostředí, tak tu určitě něco chybí.
Nebuďte nikdy pasivně agresivní
Nic není dokonalé a šéfové mají povinnost vyjadřovat své úvahy a názory. Lidé, kteří potlačují zlost, prokazují sobě i svému týmu medvědí službu. Pasivně agresivní manažeři jsou nepochybně horší než šéfové, kteří lehce vypění. Každý dělá chyby a dobří šéfové uznávají potřebu soucitu.
Už jen to, že někomu nasloucháte, obyčejně situaci vyřeší. A když ne, je zárukou pevný, ale férový přístup. Šéfové mají právo se rozzlobit a je zdravé, když se nebojí konfrontovat problémy, jakmile na ně narazí. Ale pamatujte, že dobrý šéf nikdy nevypadne z konceptu, ať se děje, co se děje.
