Na konci obce Otovice, jen deset minut od centra Karlových Varů, ožívá objekt bývalé plavírny kaolínu. Sto let se tu čistil bílý jíl z vedlejšího dolu, potřebný na výrobu křehké karlovarské chlouby, a poté budova sloužila jako továrna na barvy. Po řadě let chátrání se nyní do Plavírny Otovice opět symbolicky vrátil porcelán.
Zásluhu na tom mají manželé Sárovi: designérka porcelánu Lenka Sárová Malíská sem přesunula své studio a její manžel Jiří Sára i sídlo své stavební firmy Bauing KV.
Nebude to ale zdaleka jediné využití industriální budovy. Sárovi mají s Plavírnou Otovice velké plány. V objektu z devatenáctého století s podlahovou plochou přes pět tisíc metrů čtverečních postupně vznikají multifunkční sály, luxusní ubytování, kanceláře, depozitář umění, galerie a v budoucnu třeba i restaurace.
Nyní je zrekonstruována asi čtvrtina areálu, slavnostní otevření je plánované na podzim.
Lenka Sárová Malíská měla dlouhá léta svou porcelánovou dílnu ve sklepě rodinného domu v Karlových Varech, kde bydlí s dětmi a svým manželem Jiřím Sárou.
Právě on se svou stavební firmou s obratem více než čtvrt miliardy ročně, která stojí i za nedávnými rekonstrukcemi hotelů Thermal a Pupp, se do přestavby objektu pustil na vlastní pěst.
Na začátku ambiciózního plánu, který se pro Sárovy spontánně stal celoživotním projektem, byl ale romantický rybníček v lese, který Jiří Sára koupil své ženě před třemi lety ke kulatému jubileu.
„Moje původní myšlenka byla, že si na stáří u toho rybníčku vybudujeme jednoduchou dřevostavbu, kam se jednou přestěhujeme poté, co našim dětem přenecháme dům,“ směje se designérka.
Tento 3,5 tisíce metrů čtverečních velký „rybníček“ sloužil jako zásobárna vody pro plavírnu, kde se čistil kaolín vytěžený ve vedlejším, dnes již nefunkčním dole. Voda z něj se hnala čerpadly do vodárenské věže uprostřed objektu, která zásobovala celý provoz.
Z ní putovala do plavicích komor v přízemí, následně vytékala přes sedimentační nádrže, z nichž se vracela do potoka znovu čirá. Nezůstalo ale jen u rybníku…
Plavírnu koupili Sárovi od firmy Kessl, která je dodavatelem jejich stavební firmy. „Majitel Kesslu pan Zvolský za mnou jednoho dne přišel, že budou výrobu barev rušit, a nabízel mi ke koupi část továrny,“ vzpomíná Jiří Sára.
Tou dobou zrovna hledal, kam přesunout kanceláře firmy, a tak se přijeli podívat. „Manželka řekla, že když to nekoupíme my, nikdo jiný budovu nezachrání a spadne. A tak jsme to nakonec koupili celé. Bylo to v podstatě spontánní rozhodnutí,“ vzpomíná Jiří Sára.
Historická budova byla postavena na konci devatenáctého století jako jedna ze dvou plavíren kaolínu v lokalitě s ložisky tohoto vzácného jílu, které obsluhovaly všechny lomy v okolí Karlových Varů.
Surovina, která tvoří polovinu hmoty pro výrobu porcelánu, se sem dopravovala z dolu lanovkou a v plavicích komorách v přízemí budovy se zbavovala nečistot. Ve vedlejším dole se přestalo těžit teprve před deseti lety, ale plavírna samotná přestala fungovat už v roce 1983, kdy začala sloužit jako továrna na barvy.
Velká část objektu však chátrala. Firma Kessl budovu v devadesátých letech zprivatizovala a pokračovala ve výrobě nátěrových materiálů.
Nejstarší část domu z roku 1892 tvoří hala, na niž po stranách navazují vyplavovací komory. Sárovi jim ponechali původní kónické zdi i se zbytky kaolinových usazenin.
Pod stropem, který byl dostaven až později namísto původních lávek nad nádržemi, je schválně přiznané, kudy přes celou fabriku vedla kliková hřídel, která poháněla stroje. Celkem bylo v přízemí budovy šestnáct takových nádrží, které oddělovaly pětadvaceticentimetrové železobetonové zdi.
Některé z nich už jsou zbourané; část někdejších komor nyní slouží jako kanceláře stavební firmy, další se nyní přestavuje na apartmány. Kóje situované vpravo od hlavního vchodu využívá Lenka Sárová Malíská jako showroom, sklad porcelánu a depozitář pro své obrazy.
Sárovi na rekonstrukci nespolupracují s žádným architektonickým studiem, mají ji plně ve vlastní režii. „Postupně prostory objevujeme, přicházíme na to, co všechno je potřeba udělat, a myšlenku náplně tvoříme za pochodu. Podle toho pak dotváříme i interiér,“ říká Lenka Sárová Malíská.
Ta má v oblasti interiérového designu sama několikaletou praxi. „Všechny úpravy by měly objekt sladit do jednotného vizuálního tvaru. Kde bylo možné ponechat původní staré prvky, tam jsme je ponechali. Snažíme se udržet původní esprit industriální budovy,“ vysvětluje.
Vytvořili si dokonce vlastní designový manuál, jehož se drží ve všech fázích rekonstrukce. „Máme stanovenou škálu barev, která vychází z těch úplně původních použitých v hale, ale také logotypy a fonty,“ dodává. Jejich názornou ukázku už lidé přijíždějící do Otovic ostatně znají z cedulí, které k Plavírně navádějí.
Objekt manželé plánují zpřístupňovat po částech. V prvním patře nad hlavním vchodem je již zrekonstruovaná stošedesátimetrová „sloupová síň“, již Sárovi nabízejí k pronájmu jako kancelářské prostory. Vznikla z někdejšího zázemí pro zaměstnance továrny.
Vedle ní je již nyní k dispozici podkrovní prostor pro soukromé oslavy nebo přednášky a školení, s dětským koutkem, kulečníkem, krbem i pódiem k sezení. V hlavní budově pak vzniká obrovský multifunkční sál a v podkroví apartmány spolu s dalším menším sálem.
K tomu by postupně měly přibývat další ubytovací kapacity různého typu od luxusních apartmánů přes rodinné ubytování až po byty k dlouhodobějšímu pronájmu.
„Tyto apartmány budou vhodné například pro lidi, kteří přijedou na rok nebo dva do Karlových Varů za prací,“ přibližuje Jiří Sára. Část apartmánů už má své zájemce a společně s hlavními prostorami by měla být hotova letos v září.
Hlavní část areálu tvoří velká hala o půdorysu 20×20 metrů s výškou stropu 8,5 metru. Měla by sloužit ke konání akcí různého typu od večírků a svateb až po módní přehlídky či koncerty. Kapacita hlavního sálu má být zhruba dvě stě lidí, čemuž bude odpovídat i technické a sociální zázemí.
„Pro organizátory eventů je takový prostor výhodný v tom, že nemusejí řešit mokrou variantu. V republice je jen málo srovnatelných industriálních staveb, které by bylo možné na takové akce využívat. Věřím proto, že se nám program podaří naplnit tak, že nám tyto akce pomohou splácet úvěr,“ tvrdí Sárová Malíská.
Již ve fázi rekonstrukce začali manželé spolupracovat se svatební agenturou.
Čtyřsetmetrový vzdušný prostor s okny přes celou stěnu doplňuje vestavěný mezonet, který může sloužit jako taneční parket. Zároveň z něj vede průchod na terasu.
„V tomto prostoru bývala původně výtopna. Děláme tu nový krov s rovným stropem a díky němu bude možné vyjít z mezonetu haly přímo na terasu,“ ukazuje Jiří Sára na zatím prázdný prostor, kde vyroste nová dvousetpadesátimetrová terasa.
Přilehlý prostor, kde bývaly převodní řemeny pohánějící hřídel v plavebních komorách, využije jako salonek, který nazývá „anglickým klubem“.
V zadní části areálu do podzimu vyroste parkoviště s nabíječkami pro elektromobily a také zahrada s altánem. Součástí bude i garáž pro kola, která bude sloužit apartmánům určeným pro víkendové pobyty.
Ty podle Sárových v turisticky oblíbené oblasti, odkud je to na kolonádu v centru města deset a na sjezdovku na Klínovci dvacet minut autem, zatím stále chybí. Měly by tak vyplnit mezeru mezi lázeňskými hotely v Karlových Varech a horskými chalupami v Krušných horách.
Využitelné budou jak na dlouhodobé pronájmy, tak na rodinnou rekreaci nebo svatby.
Další apartmány, určené především pro hosty akcí v hale a skupinové pobyty, nyní vznikají v části, kde bývala vodárenská věž. Měly by mít kapacitu přes padesát lůžek. V ostatních ubytovacích kapacitách bude fungovat klasický bookingový systém.
„Jsme velmi blízko německých hranic, a proto jsme atraktivní spádovou oblastí i pro zahraniční klientelu,“ dodává Lenka Sárová Malíská.
Prvních pět apartmánů nad hlavním sálem je již téměř připraveno. Spí se na patře a spodnímu prostoru se samostatnou koupelnou a kuchyňkou dominuje volně stojící vana situovaná tak, aby bylo při relaxaci vidět z okna do volné přírody.
Každý z apartmánů má svou signifikantní barvu a výzdobu, při níž Lenka Sárová Malíská využila svou sbírku starých malířských válečků. Zajímavostí koupelen jsou téměř dvouapůlmetrové dlaždice z jednoho kusu.
Součástí výzdoby areálu budou také autorské porcelánové dlaždice a obrazy od Lenky Sárové Malíské. Showroom jejího Studia Malíská je již nyní otevřen v přízemí areálu. Vedle kolekcí nádobí s originálními dekory nabízí také autorské šperky. V téže části má umělkyně také depozitář svých obrazů.
O prostory Plavírny už pro tento ročník projevil zájem i Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech.
Nad hlavní halou se rozkládá čtyřsetmetrový podkrovní prostor, kde vzniká velké novomanželské apartmá.
„Dali jsme na radu svatební agentury, aby nevěsta měla veškerý komfort pro přípravu a přitom jí vizážistky nelezly přímo do ložnice. Budou tam dvě ložnice s vířivou vanou a koupelnou a samostatný eventový prostor,“ říká Lenka Sárová Malíská.
K němu přibude i stometrová venkovní terasa na střeše nejvyšší budovy se saunou a vířivkou s výhledem do lomu i okolních lesů až na Klínovec.
Lom s největší pravděpodobností čeká v budoucnu rekultivace na louku, ale stále je možné vypnout čerpadlo spodních vod, zaplavit ho a vytvořit umělou vodní nádrž. Výhodou pro Sárovy je, že tím směrem v budoucnu nikdy nebude moci vzniknout žádná výstavba.
Potenciál budovy ale dalece přesahuje formát svateb a víkendových pobytů. O prostory Plavírny už pro tento ročník projevil zájem i Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech i pořadatelé jeho doprovodného programu, ale oficiální otevření Sárovi plánují až na podzim.
„Sezveme nejdříve svatební agenty z dosahu zhruba dvou set kilometrů a ukážeme jim hotový prostor se vším všudy. Bude to taková svatba nanečisto,“ popisuje Lenka Sárová Malíská, která se kromě porcelánu věnuje také malbě a v Plavírně plánuje pořádat i umělecká sympozia.
První by se mělo konat už letos v červnu. „Díla, která tu vzniknou, budou postupně zdobit prostory objektu,“ dodává s tím, že časem by zde chtěla vytvořit i stálou galerii.
První finanční odhad na rekonstrukci areálu byl podle Jiřího Sáry asi šedesát milionů korun. Nyní je hotova asi třetina objektu a částka je již dávno vyčerpaná. „Plánujeme do toho dát všechno, co máme, i něco navíc,“ směje se Jiří Sára.
Jen nová okna s trojskly v tenkém hliníkovém rámu přišla na devět a půl milionu korun. „Ve financování nám pomáhá Národní rozvojová banka, od níž jsme získali úvěr, a také máme komerční úvěr u Unicredit Bank,“ přibližuje jeho manželka.
Sárovi se snaží, aby ekologická náročnost stavby byla co nejnižší. „Při rekonstrukci jsme tu objevili jímku, která má padesát kubíků. Vyčistili jsme ji od jílu, zaizolovali a svedli jsme do ní veškerou dešťovou vodu ze střech. Tu budeme používat na všech toaletách,“ říká majitel Plavírny.
Celý objekt je vybaven podlahovým topením napojeným na tepelná čerpadla. Okna jsou hliníková s trojskly a sladěná do jednotného designu.
V Plavírně zatím nebude nastálo fungovat žádná restaurace ani kavárna, Sárovi ale mají předjednané cateringové firmy, které budou zajišťovat akce na klíč.
„Nechceme se sami pouštět do žádné gastronomie, protože nejsme z oboru. Museli bychom sehnat nájemníka, který by to obsáhl sám,“ říká Lenka Sárová Malíská.
V jedné z části objektu by ale podle ní mělo vzniknout inovační centrum: „Máme s Czech Investem a místním inovačním centrem rozjednaný projekt, který by měl poskytovat prostorové zázemí pro startupy,“ dodává.
K areálu nevede kanalizace, a tak Sárovým nezbývá, než ji sem vyvést z kilometr vzdálené vesnice. Úpravami prochází i okolí stavby, která kvůli náletům dřevin nebyla před rekonstrukcí z ulice vůbec viditelná.
„Když jsme v roce 2022 rekonstruovali hotelovou věž Thermalu, museli jsme kvůli filmovému festivalu asi na měsíc práce přerušit. Měli jsme tedy po tu dobu uvolněných asi třicet pracovníků. V tu dobu už jsme měli podepsanou smlouvu o smlouvě budoucí s firmou Kessl, že od nich objekt koupíme v průběhu roku 2023,“ vzpomíná Sára.
A tak měsíc využili k tomu, že postavili plot, který se stal poznávacím znamením. Paní domu totiž napadlo, že místo čediče použijí žulu a horní část zdi sestavené z železné konstrukce a nasypaného kamení doplní porcelánovými hrníčky.
„Když někomu vysvětluji, jak se k nám dostane, stačí říct, že je to ten hrnkový plot,“ říká Jiří Sára.
