Ačkoliv koronavirus uštědřil řadě podnikání v uplynulých měsících smrtící polibek, architektonické studio absolventky pražské ČVUT a pařížské ENSA Paris-Val de Seine Lenky Míkové naopak nabíralo nové kolegy.
„Byla jsem až překvapená, že některé zakázky během pandemie naopak přibyly. Asi kvůli tomu, že lidé trávili víc času doma a pochopili, že už chtějí svůj interiér opravdu nějak předělat nebo vyřešit, jak bude vypadat jejich chalupa,“ směje se mladá architektka.
Její výhodou je nejen mezinárodní vzdělání, ale také skutečnost, že se orientuje nejen na komerční a soukromé, ale také veřejné zakázky. Některé projekty, na kterých mělo studio Lenky Míkové pracovat, se pozastavily, ale zase měl její pětičlenný tým možnost plně se pohroužit do výstavy Rembrandt: Portrét člověka.
„Často mám pocit, že úspěch nepřichází hned, cesta k němu není jednoduchá. Práce na Rembrandtovi ke mně přišla zajímavou oklikou: zhruba před třemi lety jsem měla spolupracovat s Národní galerií na jiném projektu, který nakonec nevyšel. Říkala jsem si, že jsem na něm trávila dost času zbytečně, ale po dlouhých měsících se ozvali znovu, že se mnou chtějí spolupracovat právě na Rembrandtovi,“ vzpomíná Lenka.
Foto: Katarína Hudačinová
Foto: Katarína Hudačinová
Výzvou pak pro celý tým bylo, jak si poradit nejen s umístěním vzácných výtvarných děl, ale také s celým výstavním prostorem, který pod vedením Lenky Míkové získal vzdušnost.
Také interiér další významné kulturní instituce nese nyní částečně rukopis studia této talentované architektky: Míková navrhla nové vstupní interiéry pro Rudolfinum. Spolupráce se má rozšířit na služební recepci a klub pro zaměstnance.
Foto: archiv Lenka Míková architekti
Foto: archiv Lenka Míková architekti
I následující rok bude pro Lenku Míkovou pracovně nabitý. Dokončuje interiér prvorepublikové rezidence na Starém Městě a bude realizovat showroom o ploše 1000 metrů čtverečních pro jednu českou značku.
Foto: archiv Lenka Míková architekti
Ačkoliv je architektura velmi konkurenčním a stále hlavně mužským oborem, Míková se v něm pohybuje s velkou grácií. „Vnímám to jako výhodu, že jsem žena. Gender absolutně neřeším, ale mám pocit, že mě od ostatních může odlišovat schopnost empaticky naslouchat a přetavit pak přání klienta do svého návrhu,“ vysvětluje.
Citlivý přístup se vyplatil například během realizace hodinového hotelu na pražském Žižkově. Zdálo by se, že prostory v podzemí s jednoznačným účelem, nemohou nikdy působit vkusně, ale Míkové se podařilo stvořit místo, které je nabité sofistikovanou erotikou a elegancí.
Foto: BoysPlayNice
Foto: BoysPlayNice
„Ze začátku jsem měla trochu morální problém pracovat na hodinovém hotelu, ale mým cílem bylo dodat tomu prostředí určitý styl a úroveň. Toužila jsem vytvořit půvabnou intimní atmosféru,“ říká architektka, která o sobě v začátcích své kariéry velmi pochybovala.
„Nemám ráda nejistotu a architektura, která je velmi komplexní obor s mnoha vrstvami, je plná nečekaného. Musela jsem se naučit pracovat s tím, že někdy se musím pustit do procesu a nevědět, jak to dopadne,“ prozrazuje Lenka Míková, kterou prestižní mezinárodní magazín Wallpaper vybral jako letošního ambasadora pro svého průvodce Prahou.
Architektka v něm prozrazovala svoje oblíbená místa i nákupní destinace. Ostatně, co se české módy týče, je s ní úzce propojená. V průběhu let se objevila jako tvář značek Zorya, Leeda, Cockerel i Janji Prokić.
Foto: Štěpánka Stein
Poté co Lenka Míková realizovala interiér berlínského obchodu Freshlabels, jí přišla nabídka na projekt v izraelském Tel Avivu. Kvůli pandemii se odložil, ale architektka věří, že bude moci stále více pracovat i v mezinárodním měřítku.
„Musím si ale dávat pozor na to, aby mě práce, která mi přináší obrovské potěšení, nesemlela. Snažím se cíleně odpočívat a hledat rovnováhu, ostatně jako každý,“ uzavírá.
