Pět let přestavoval Radek Dvořák bývalou sklárnu v Lučanech nad Nisou. Z budovy v dezolátním stavu je dnes oceněná stavba, kde se rodí muzeum i s kavárnou.
Bývaly tu dvě sklářské pece, teď na jejich místě stojí zaparkovaná auta. A ne ledajaká. Mezi exponáty jsou Porsche 911, BMW E30 M3 nebo legendární Ferrari Testarossa. V Lučanech nad Nisou, nedaleko Jablonce nad Nisou, se pomalu rodí nová expozice auto-moto muzea s příznačným názvem Na cestě.
Jeho majitel, Radek Dvořák, v ní chce mít auta i motorky všech značek z celého světa se sportovním zaměřením. Těch českých je minimum, jelikož je má většina muzeí v zemi. „Nejsem jejich odpůrce, ale chci nabídnout něco, co není tak úplně běžné,“ dodává.
Netradiční je také prostor, v němž muzeum vzniká. Bývalá sklárna vznikla počátkem dvacátého století. Leží u hlavní silnice vedoucí na horský Harrachov. Jako sklárna fungovala až do roku 2008, kdy se v ní vyráběly především trubice na rokajlové korály.
Radek Dvořák na budovu narazil zhruba o sedm let později, kdy začal sbírat auta a motorky a zjistil, že už na ně nemá nikde místo.
„Nejdříve jsem se zajímal o jablonecký pivovar, ale tam se jednání s majitelem protahovalo a nakonec jsem to asi po roce vzdal. A dalším z těch objektů, co mě zaujaly, byla lučanská sklárna. Typický brownfield. Ale hned, jak jsem sem vkročil, to na mě dýchlo a já cítil, že to je ono,“ vzpomíná.
Budova sice nebyla opuštěná, protože tam v pronájmu sídlilo několik společností, zato ale v dezolátním stavu. Poté, co nájemníci odešli, se mohl Radek Dvořák pustit do její rekonstrukce. Trvala zhruba pět let a zasáhl do ní covid i válka na Ukrajině a s ní spojené zdražování energií a materiálů.
Investice vyšla celkem na osmdesát milionů korun. Majitel se snažil zachovat z větší části původní tvář sklárny a sám dnes s úsměvem připouští, že pokud by ji srovnal se zemí a postavil novou budovu, bylo by to rychlejší a levnější řešení.
Jako architekta si přizval Ondřeje Novosada. Pro něj bylo přebudování bývalé sklárny na moderní muzeum a dílny s depozitářem se zachováním genia loci toho místa velkou výzvou. O tom, že si s ní poradil nadmíru dobře, svědčí i hlasování v anketě Stavba roku Libereckého kraje, kde získala cenu veřejnosti.
Rekonstrukce se opírala o původní dochovanou dokumentaci. Převážně dvoupodlažní stavba se sedlovými a pultovými střechami se rozprostírá na ploše téměř šesti tisíc metrů čtverečních. Její půdorys je ve tvaru písmene H, hlavně díky přístavbám, které se budovaly postupně. Uprostřed je dvoupodlažní hala s ocelovým krovem.
Tam stály původně dvě sklářské pece. „Krov jsme museli dát kvůli statice dolů a nahradit replikou s vyšší nosností. Ten původní totiž počítal s nepřetržitým provozem pecí, takže neřešil zatížení sněhem nebo zateplení,“ vysvětluje Radek Dvořák, zakladatel jablonecké firmy Telmo, která se specializuje na kamerové a bezpečnostní systémy.
Nová jsou i původně kovová okna, u nich chtěl architekt jen zrenovovat ta stávající, vyšlo by to ale mnohem dráž. A tak se udělaly přesné repliky. I přesto se naplánovaný rozpočet zhruba trojnásobně překročil, ustoupit tak musel nakonec i sám majitel, a to od svého plánu udělat vyhlídku na komíně, který ke sklárně přiléhá.
Foto BoysPlayNice
Majitel Radek Dvořák
Foto BoysPlayNice
Foto BoysPlayNice
Foto BoysPlayNice
Foto BoysPlayNice
Bývalá brusírna se zachovanými nýtovanými ocelovými sloupy, která se nachází v nejvyšším místě budovy, se proměnila ve VIP salonek, kde jsou ty nejvzácnější exempláře. „Říkám mu rumový červený salonek,“ prozrazuje Radek Dvořák.
Ve dvou řadách tu stojí Ferrari Testarossa, Lamborghini Diablo, Alfa Romeo SZ Zagato, Lancia HF Integrale, Ferrari 348, Honda NSX, BMW 850i a motorky Ducati. Vše v jediné barvě – červené.
„Ještě tu bude rumový bar, kterým to vše začalo. Když jsem sklárnu koupil, tak jsem tu byl na prohlídce s manželkou a ta mi řekla: ‚Tohle je nejkrásnější prostor, tady budete s kamarády sedět a kochat se auty se skleničkou v ruce.ʻ“
Až tam se ale návštěvníci nedostanou, tahle místnost nebude součástí expozice. Majitel ji chce pronajímat na soukromé akce či večírky a teprve uvidí, jak se nápad osvědčí.
On sám byl původně k myšlence muzea skeptický a tvrdí, že až ostrý provoz ukáže, zda ho nechá pro veřejnost otevřené.
„Zpočátku jsem to spíš bral jako takovou větší garáž, kde budu mít já a mí známí uložená auta i motorky. Ale nechal jsem se přesvědčit, abych je ukázal i lidem. Uvidíme, co bude, bojím se, aby exponáty neničili nebo z nich nekradli nějaké díly. Pokud to tak bude, tak muzeum zavřu a budu ho otevírat jen pro vybrané návštěvníky,“ podotýká.
Expozice by měla obsahovat auta a motorky staré alespoň třicet let. Většina bude zapůjčena od jiných sběratelů, některé budou ze sbírky majitele, která v době jejího největšího rozmachu čítala zhruba pětačtyřicet aut a sto osmdesát motorek.
„Nakupoval jsem hlavně na aukcích, hodně v Japonsku. Abych se nemusel zadlužovat, tak jsem postupně většinu sbírky rozprodal a tím získal dostatek financí na rekonstrukci sklárny. Nyní mám asi pět aut a dvacet motocyklů. Dost mě to osvobodilo, protože do starých aut musíte stále investovat peníze a já je potřeboval na dokončení stavby,“ prozrazuje.
Kromě aut nejrůznějších značek, jako je Ferrari, Porsche, Mercedes, Lamborghini, Mini Cooper nebo BMW, budou k vidění i motocykly. Třeba italská Bimota SB7, kterých se vyrobilo pouze dvě stě kusů, anebo Honda CX500 s turbomotorem.
Foto BoysPlayNice
Část expozice věnoval Dvořák i strojům, na nichž čeští jezdci projížděli ve slavném závodě Rallye Dakar. K vidění bude úplně první motorka Gabriely Novotné, první české ženy na Dakaru, anebo čtyřkolka pětinásobného vítěze Dakaru Josefa Macháčka.
„Chtěl bych tady s jezdci Dakaru občas udělat i nějakou besedu, aby mohli své zážitky i zkušenosti sdílet s návštěvníky,“ přeje si Radek Dvořák. A sekci závodních aut doplní i formule 3000 Tomáše Engeho.
Expozici by chtěl majitel obměňovat zhruba jednou až dvakrát do roka. Kdy přesně muzeum otevře, ještě neví, bude to ale do konce letošního roku. Zpočátku plánuje mít otevřeno od čtvrtka do neděle, pak se uvidí, podle zájmu. Rád by ale, aby jeho branami prošlo ročně zhruba 25 tisíc lidí.
Součástí muzea je i kavárna Na cestě. Ta je v provozu už pár měsíců a její obliba stále stoupá, vyhlášená je především svými domácími palačinkami. Má minimalistický interiér a bar zdobí šamotové cihly z původních sklářských pecí.
