Nemá vyhlášenou cukrárnu, není ani známý cukrář a do výroby věnečků se vlastně pustil pro chlapskou ješitnost. Přesto se věnečky od tohoto mladého Moravana pomalu, ale jistě staly produktem hodným luxusu Pařížské.
Roman Janeček je původem z malé vesnice od Zlína, kde jeho prababička cukrářka pekla na všechny možné příležitosti: oslavy, svatby a jiné společenské události. Ke sladkému měl tak blízko od dětství. „Když jsem přišel v pátek ze školy, akorát se vytahovala bábovka z trouby,“ vzpomíná Roman. K tomu přibylo několikaleté působení v buticích na Pařížské, kde se mu pod kůži vryla estetika a hlavně velmi proklientský přístup.
Oboje spojil v sen rozjet vlastní byznys, a že to budou zrovna věnečky, se stalo tak nějak shodou řady náhod a okolností. Roman působil v pražském beauty concept storu Ingredients, kdy za ním „jednou přišel nadřízený Jakub Kopčák s tím, že má rád věnečky, ale že je těžké je udělat. Okamžitě se ve mně ozvala chlapská ješitnost a musel jsem je vyzkoušet upéct a dokázat, že tak složité to nebude,“ popisuje Roman úplné začátky
„Kamarádka Linda, co pracuje v Londýně u Diora, mi vnukla myšlenku věnečků v mini verzi. Tehdy jsem o tom nechtěl vůbec slyšet, u Janečků se přece všechno dělalo poctivé a velké. Skromnost mi není vlastní, proto dělat malé věnečky „jednohubky“ mi bylo vyloženě proti srsti. Ale dal jsem jim šanci a dnes už jiné nepeču,“ dodává. Velká poptávka ho přesvědčila o tom, aby začal péct na zakázku a založil si instagramový účet @veneckyjanecek, díky kterému ho najdete.
Roman sám říká, že nic nevymyslel, jen vše poskládal do „mozaiky Janeček“. Klientský servis se naučil u Gucciho, ke startu mu pomohli v Ingredients, recept převzal od prababičky a doplnil ho koňakem z Francie. To vše tvoří luxusní a jednoduchý český produkt s francouzským šarmem, postavený na kvalitě a smyslu pro detail. „Pařížská je můj domov, je to spojení luxusu, kvality, opulentnosti, přesně moje krevní skupina,“ vysvětluje Roman, proč jsou jeho věnečky spjaty právě s Pařížskou.
Těžko se dá věřit, že skvělé věnečky „z moravské světničky“ vznikají v Romanově kuchyni doslova v polních podmínkách v plynové troubě, jejíž parní funkci supluje umístěním rendlíku s vodou. Není divu, že celé čtyři měsíce piloval celou přípravu a spousta zkušebních várek skončila v koši. Nikdy by se nepodepsal pod něco, čemu sám nevěří, co není v top kvalitě a do čeho nedá maximum. Nešlo by to dohromady s jeho životním stylem, který se v celkovém provedení odráží.
Do přípravy Roman vkládá kus sebe a celý proces si užívá jako sobě vlastní rituál. Peče v obleku při poslechu Vivaldiho a se sklenkou pinot noir, stylově za každé situace.
V jednoduchosti je krása, proto Roman zůstal věrný původnímu receptu své prababičky, ve kterém ale ubral polovinu cukru a český tuzemák v máslovém krému nahradil francouzským koňakem, jímž rozhodně nešetří. Věnečky jsou nadýchané se správnou křehkou texturou na povrchu a spoustou krému uvnitř. Jediné jejich nebezpečí je, že budete schopni sníst půlku krabice a ani si toho nevšimnete. Vůbec mě nepřekvapuje, že se Romanovi často stává, že mu zákazníci po vyzvednutí volají, že věnečky nestihly dorazit do cílové stanice a zmizely už po cestě…
Ke klasickým koňakovým věnečkům přibyly i kakaové s karibským rumem a slaná verze, černé věnečky s uzeným lososem macerovaným v citronu na krémovém sýru s koprem. „Byl to pro mě krok do neznáma, ale zákazníci novinku přijali s nadšením,“ dodává Roman, který pracuje na další chuťové novince.
Věnečky Janeček jsou krásnou ukázkou minimálního marketingu. Skvěle totiž funguje „word of mouth“, kdy vlastně každá prodaná krabice přinese dalšího nového zákazníka.
To, čemu se Roman naučil u Gucciho, dokonale využívá. Celá komunikace je postavena na budování vztahů se zákazníky a v každé krabici najdete i ručně napsaný osobní vzkaz. Zákazník je zkrátka vždy na prvním místě a v tomto případě nejde o žádné klišé, zpětnou vazbu chce Roman slyšet od každého z nich. Nesnaží se nahnat tisíce followerů, ale komunikovat nápaditým způsobem, který je pro řadu jeho sledujících vítaným osvěžením.
Propojení umění, literatury, kreativity a minimalismu je autentické a Romanovi vlastní. Jeho oblíbeným slovem je „noblesa“, která se prolíná jak prezentací na sociálních sítích, tak v osobní rovině a ve věnečcích samotných. Když jsem s Romanem mluvila, byl z něj cítit obrovský vděk a upřímnost, která ještě umocňuje jeho oddání vlastnímu byznysu.
Roman není žádný troškař a sám o sobě říká, že je megaloman a do všeho se pouští po hlavě. Jeho inspirací je Tomáš Baťa a sní o továrně na věnečky Janeček s deseti tisíci zaměstnanci a milionem upečených věnečků denně, kterou když popisuje, jako by ji viděl před očima. Cestu k takové továrně bude mít před sebou ještě nejspíš dlouhou, ale rozhodně nepatří k těm, kdo by si dávali malé cíle. Vypilované věnečky z jeho vlastních rukou byste měli ale ochutnat už teď.