Před dvěma lety umělec Patrik Proško plnil turecká média. Dnes zažil chvíli slávy doma. V roce 2021 za to vděčil Atatürkovi, dnes Václavu Havlovi.
Anamorfní portrét prvního českého prezidenta nově zdobí přízemí druhého terminálu Letiště Václava Havla. Na první pohled jde o skrumáž tří tisícovek náhodně rozmístěných předmětů z šedesátých až devadesátých let. Jenže všechny mají naopak své pevně dané místo i svůj význam – jsou propojené právě se životem našeho prvního porevolučního prezidenta.
Aby divák Proškovo dílo vznikající čtyři měsíce plně ocenil, musí pro to něco udělat: stoupnout si na jedno konkrétní místo. Teprve pak se před ním zjeví portrét Václava Havla. A věci rozeseté na ploše zhruba šest krát šest metrů začnou dávat smysl. Proško je sbíral půl roku, protože k vytvoření anamorfního portrétu jich potřebuje mnohem víc, než skutečně použije.
Původní placky Občanského fóra, hliníkový pivní sud, psací stroj Ivana Magora Jirouse, pivní tácky z restaurace U Tygra, kde se Havel setkal s Hrabalem a Billem Clintonem, policejní odposlechy, vinylové desky Franka Zappy, Plastic People of the Universe nebo Rolling Stones…
To vše je malým výčtem použitých předmětů. „Díky lidem, jako byl Václav Havel, mám dnes kvalitní život. Bylo mi čtrnáct, když přišla revoluce, a měl jsem vše před sebou,“ vzpomíná umělec, který dílo vytvořil v rámci partnerství s IAM Illusion Art Museum Prague. Muzeum letišti dílo zapůjčilo na rok.
„Kdyby revoluce nepřišla, nemohli bychom pravděpodobně vybudovat ani naše muzeum, které sochu financovalo, a já pravděpodobně nemohl cestovat po celém světě a vytvářet mezinárodní projekty. Možná bych ani nebyl umělec, protože pro něj je svoboda zásadní,“ zdůrazňuje Proško.
Anamorfním instalacím se věnuje dlouhodobě a jeho další práce, například portréty Nikoly Tesly, Tomáše Bati a dvojportrét hudebních skladatelů Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka, jsou k vidění v pražském muzeu v Melantrichově ulici. Stejně tak je tam k vidění přes devadesát dalších uměleckých projektů, které během svých cest po třiceti zemích světa vytvořil.
Že anamorfy mohou být extrémně virální i na globální úrovni, si Proško uvědomil už před několika lety. Hmatatelným důkazem byl zájem turecké firmy vyrábějící produkty z mramoru, která si u něj objednala Atatürkův portrét.
Ten pod Proškovýma rukama vznikal zhruba tři měsíce a následně zamířil z Česka na obří veletrhy zaměřené na mramor. Nejprve do tureckého Izmiru, následně do italské Verony – a na obou vzbudil obrovský zájem.
„V Izmiru si lidé kupovali vstupenku na veletrh ne kvůli tomu, aby viděli, co kdo vystavuje, ale aby viděli sochu Atatürka. Chodily tam babičky a se slzami v očích mi děkovaly, že jsem to pro Turecko udělal. Vůbec jsem netušil, že se něco takového může stát,“ přiznal umělec v dřívějším rozhovoru pro Forbes.