Největší slávu zažili před dvěma lety, kdy Oscary sbíral film Na západní frontě klid, na němž pracovali. Českou produkční společnost Sirena Film však vyhledávaly špičky kinematografie předtím i potom: naposledy pomáhala točit první seriál oscarového režiséra Thomase Vinterberga nebo nový typ imerzivního filmu pro Apple.
Dánsko přestalo existovat. V šokujícím kroku vyhlásila vláda hromadnou evakuaci kvůli stoupající hladině vody a obyvatelé země tak musejí hledat nový domov. Někdo zamíří do Anglie, jiný do Polska, další do Rumunska či Francie.
Ve skutečnosti se přitom postavy seriálu Rodiny jako ta naše (vysílá Canal+), jejíž premisa stojí na zmíněných událostech, pohybovaly hodně času v České republice. Ostře sledovaný seriálový debut oscarového Thomase Vinterberga vznikal z velké části v tuzemsku, kde se o jeho produkci starala společnost Sirena Film sídlící v kubistické vile na pražském Vyšehradě.
Jak se to stane? „Díky dlouhodobým nadstandardním vztahům s dánskou produkční společností Zentropa,“ říká Pavel Müller, jeden z majitelů Sirena Film. Nejen u ní si přitom udělali dobré jméno, i proto patří k důležitým filmovým hráčům nejen na tuzemském poli.
Společnost vznikla v roce 1994 a soustředila se zprvu především na reklamy. Nyní pod vedením Müllera a Kristiny Hejdukové produkuje filmy a seriály. Klíčová byla práce na filmu Královská aféra, který měl premiéru v roce 2012. A produkovala ho… no jistě, dánská Zentropa.
„Dlouhodobě jsme si budovali vztahy jak mezi společnostmi, tak i osobní, hodně orientované na Skandinávii, převážně Dánsko, možná to původně bylo i shodou okolností. A jak se postupem času měnil náš hlavní záběr činnosti z reklamy do filmu, tak jsme si byli tyto vztahy schopni nejen udržet, ale hlavně je dále rozvíjet,“ řekl Müller.
Rodiny jako ta naše
Sedmidílné dánské drama z roku 2024 mělo v Česku premiéru letos na platformě Canal+. Česká část natáčení proběhla v únoru a březnu 2023. Natáčelo se v Praze, Hradci Králové, Hubenově, Bílině, Kryštofově Údolí, Milovicích či ateliéru v Kladně. Tyto lokace ztvárňují v příběhu Anglii, Polsko, Rumunsko, Dánsko či Francii. Celkový rozpočet české části natáčení byl řádově 77 milionů korun, natáčelo se celkem 29 dní.
A platí to dodnes, jak ukazuje příklad seriálu Rodiny jako ta naše. Sirena Film však zdaleka nestojí jen na „skandinávských spolupracích“…
V portfoliu máte celou řadu zvučných titulů: Jeden život s Anthonym Hopkinsem, oscarový film Na západní frontě klid, sportovní drama Borg/McEnroe… Na který projekt vzpomínáte nejraději?
Je skoro nemožné zmínit jediný projekt, právě různorodost příběhů a jejich tvůrců je tím nejlákavějším aspektem naší práce.
Společně hledat možnosti realizace v České republice či na Slovensku, najít rovnováhu mezi uměleckými záměry, ambicemi a dostupnými financemi či například lokalitami je vždy výzvou a přináší nové zkušenosti a zážitky, na které pak člověk rád vzpomíná. Ideálně po úspěšné premiéře na velkém festivalu.
Tak jinak: jaký projekt byl pro vaši společnost dosud nejvýznamnější?
Z pohledu mezinárodního dosahu, úspěchu na poli filmových cen a prosazením českých tvůrců do klíčových pozic to byl jistě film Na západní frontě klid.
Celý projekt se natáčel v Česku pro německou společnost Amusement Park Films a platformu Netflix. Film získal čtyři Oscary a proměnil sedm ze čtrnácti nominací na cenách BAFTA. A to ještě přinesl individuální oscarové nominace několika českým tvůrcům, Lindě Eisenhammerové za make up, Viktorovi Prášilovi za zvuk a Viktorovi Müllerovi za vizuální efekty.
Ač bohužel nebyla žádná z těchto oscarových nominací proměněna v ocenění, tak to byl bezpochyby výrazný počin pro rozvoj české kinematografie. Povedla se ale ještě jiná cena: kaskadérská agentura Filmka a koordinátor kaskadérů Marek Svitek za tento film obdrželi nejvyšší kaskadérské ocenění – Tauruse.
Jaké bylo natáčet Rodiny jako ta naše, první seriál Thomase Vinterberga?
Přátelské a kooperativní, což je důležité: klíčovým úkolem na mezinárodních koprodukcích je vždy přirozeně propojit zahraniční a český štáb.
Filmové fanoušky na něm poutá právě jméno Dána Vinterberga, režiséra uznávaného Honu nebo oscarového Chlastu. Jak se s ním pracuje?
Bezpochyby je jedním z nejinspirativnějších tvůrců, se kterým jsme měli tu čest spolupracovat. A to jak v profesní, tak osobní rovině. Bylo pro nás velkou ctí být u jeho prvního televizního projektu.
Jaký je osobně?
Thomas je velmi citlivý a komunikativní režisér, má kolem sebe – v tom nejlepším možném významu – auru osobnosti, charisma vybudované nejen projekty v minulosti. Nicméně je přístupný a je velmi inspirativní s ním mít možnost hovořit, nejen o projektu samotném.
Za léta v branži jste podobně vzácných setkání zažil už řadu. Kterých si považujete nejvíc?
Je jich upřímně nespočet. Ze známých zahraničních jmen můžu zmínit třeba Madse Mikkelsena. Poprvé jsme s ním točili skoro před dvaceti lety, celkově pak zatím čtyřikrát, naposledy na projektu Bastard. Mads je stále stejnou osobností jako před dvaceti lety, i když v průběhu času se stal jedním z nejznámějších herců vůbec.
Měli jsme také možnost pracovat s velmi významnými herečkami současnosti, několikrát v rané fázi jejich kariér, například Aliciou Vikander, Jennifer Lawrence před kasovními trháky Hunger Games, s Kristen Stewart, Keirou Knightley, Helenou Bonham Carter.
Z herců třeba s Bradleym Cooperem, Geoffreyem Rushem, Shiou Labeoufem, Alexandrem Skarsgardem, Benedictem Cumberbatchem… Je zajímavé, jak přes mediální obraz a očekávanou odtažitost jsou to při osobním setkání a spolupráci často příjemní a přístupní lidé.
Přibližte, jak proběhl přechod Sirena Film od reklam k filmům?
Časově se odehrál především mezi roky 2005 a 2015, kdy postupně ubývalo reklamních spotů a naopak přibývalo filmových projektů. Souviselo to s tím, že producenti/producentky a režiséři/režisérky, se kterými jsme spolupracovali na reklamách, se v dalších fázích jejich kariér s důrazem na filmové a televizní projekty rádi vraceli do Prahy, kde měli dobré zkušenosti a vybudované osobní vazby.
I my osobně jsme procházeli stejnou cestou, reklamy jsou jistě zajímavým oborem, ať už intenzivnější a krátkodobější strukturou, možnostmi na těchto kratších formátech načerpat spoustu zkušeností, tak bezpochyby i z obchodního hlediska. Nicméně nás to asi logicky táhlo k delším formátům, ať už ve formě naší participace na mezinárodních koprodukcích, tak v naší vlastní produkci pro lokální vysílatele.
Co vás na produkční práci nejvíce baví? Je to počáteční kreativní fáze, proces realizace nebo pohled na hotový produkt?
Pro mě osobně hlavně fáze příprav a vytváření produkčního konceptu. Máme štěstí, že máme většinově možnost se opravdu účastnit vytváření filmů, neposkytujeme tedy jen technický servis pro zajištění všech služeb, ale právě náš osobní podíl na tvorbě řešení, hledání a nalézání lokací, řešení, ladění potřeb příběhu a uměleckého uchopení s rozpočtem a časovými možnostmi, to je za mě nejvíc vzrušující část výroby projektu.
Dále jsou to také momenty, kdy jste svědkem toho, že se původní, často velmi ambiciózní záměr stává skutečností. Jako například při natáčení Borg/McEnroe, kdy jedna z hlavních scén – Björn Borg vyhrává popáté v řadě v roce 1980 Wimbledon a klečí na centrkurtu. Ikonická fotografie z tehdejšího zápasu oživla o šestatřicet let později na pražské Štvanici, kde jsme tuto scénu točili se Sverrirem Gudnasonem v roli Borga a Shiou LaBeoufem v roli McEnroa.
Dalším důležitým aspektem, který mi přináší zadostiučinění, je mít možnost podílet se na projektech, které přinášejí kromě zábavy důležité sdělení nebo jsou někdy bohužel i dnes stále aktuální. Například Jeden život o siru Nicholasi Wintonovi, již zmíněný Na západní frontě klid, český film Milada o Miladě Horákové nebo třeba seriál Cesta za oceán o vztahu norské korunní princezny s americkým prezidentem během druhé světové války, který vyhrál v roce 2021 cenu Emmy za nejlepší minisérii.
Stejná protiválečná sdělení nesou i další naše projekty, jako dánský film v produkci pro Netflix s kostrbatým českým názvem Bombardování či velkolepá série 1864.
Jaký projekt byl z hlediska realizace nejsložitější?
Z hlediska komplexnosti a velikosti válečných scén to byl Na západní frontě klid.
V loňském roce jsme se také podíleli na výrobě prvního scripted projektu ve formátu Apple Immersive Video, krátkém filmu Submerged, zhlédnutelném ve formátu Apple Vision Pro na platformě Apple TV+.
Režisérem byl jako u „Fronty“ Edward Berger. Celková technická náročnost příběhu odehrávajícího se v potápějící se ponorce v kombinaci s unikátní technologií byla velkou výzvou. A to nejen co se technických řešení týče.
Dalším technicky náročným projektem byl norský film Zemětřesení z roku 2018. Hlavní dekorace ve specializovaném studiu spočívala v kopii interiéru posledního patra hotelu Radisson v Oslu. Abychom během natáčení dosáhli efektu zásahu zemětřesení, museli jsme celou dekoraci naklánět specializovanou hydraulikou až do úhlu pětačtyřicet stupňů. A to samozřejmě s herci a štábem uvnitř dekorace.
Hollywoodské produkce mají Česko rády a o jejich pozornost tady bojuje hned několik produkčních společností. Jak se mezi nimi prosadit?
Nelehká odpověď, jistě kombinací mnoha faktorů. Kromě evidentních, jako jsou například zkušenosti, to může být upřímnost, solidnost, zodpovědnost, důvěryhodnost, smysl pro detail, to vše ve vztahu s našimi partnery. Důležité je správně odhadnout a nalézt ideální rovnováhu mezi kreativními požadavky a finančními možnostmi projektu.
Peníze tady neváhají utrácet zejména streamovací společnosti jako Netflix či Amazon Prime Video. Dříve jste zmínil, že produkce pro streamovací platformy je systematičtější a nabízí větší finanční možnosti. Proč?
V rozvoji nás samotných, v nabírání zkušeností větší systematičností práce. Vyšší rozpočet logicky umožňuje delší a detailnější přípravy, použití náročnějších postupů, techniky či technologií. Znamená méně kompromisů a větší tvůrčí svobodu v realizaci uměleckého záměru.
Nicméně stejně tak je důležité zůstat nohama na zemi a umět zvážit, kdy bude finančně nákladnější řešení opravdovým přínosem pro finální podobu snímku, a kdy lze najít podobné řešení jinými způsoby. Právě znalost a praktická zkušenost se všemi aspekty a úrovněmi filmové tvorby nám pak dává možnost nabídnout řešení odpovídající ambicím a možnostem daného projektu.
Čekají Česko z hlediska přívalu projektů dobré časy, když bylo nedávno schváleno navýšení pobídek pro zahraniční filmaře?
Navýšení na pětadvacet procent od letošního ledna bylo skvělou zprávou. Stejně tak nový zákon systematizující financovaní pobídek a proces jeho žádostí, nebo například otevření možností podpory televizních seriálů. Velké díky patří všem, co se o tyto změny zasadili.
Stále ale, například i vzhledem k výši podpor či pobídek nejen v okolních zemích, by stálo za to přemýšlet o dalších možnostech, jak kultivovat filmové prostředí a přijít s vizí dalšího rozvoje. Věřím, že stabilní finanční zázemí filmového průmyslu umožní další investice do infrastruktury, ateliérů a dalších věcí, abychom se vrátili zpět na pozici jedné z hlavních filmových destinací Evropy.
Velmi jsme proto přivítali iniciativu Kreativní Praha, která se minimálně z pozice metropole snaží tato témata otevírat a hledat vize pro další rozvoj. Mým návrhem jednoho z možných bodů byla participace hlavního města na filmových pobídkách, jako jejich částečné navýšení, například o pět procent, pokud by realizace projektu probíhala na území Prahy.
Na čem pracujete nyní, jaké jsou vaše nejbližší projekty?
Aktuálně pracujeme na postprodukci projektu City of Blood, seriálu produkovaného stejně jako u výše uvedené „Fronty“ pro Amusement Park Films, nicméně tentokráte pro platformu Disney+. Seriál jsme natáčeli v Česku po většinu minulého roku. Mimo to řešíme několik dalších projektů v různé fázi rozpracovanosti, ale zatím bez možnosti uvést více informací.
