Na původních baťovských strojích, na podešvích z roku 1955 a z nevyužitého a zbytkového materiálu vyrábí už dva roky své tenisky pod značkou Kave mladá designérka ze Zlína Eva Klabalová. Před dvěma roky a po několika zahraničních stážích se totiž rozhodla, že ukáže designérům i korporacím, jak se móda, design i výroba dají dělat jinak.
„Značky každou sezonu chrlí novou kolekci a s každým změněným prvkem na botě jsou potřeba nové stroje nebo vysekávací nože, což je samozřejmě nákladné a znečišťuje to životní prostředí. Já na to chtěla jít opačně, přijít do továrny, nastudovat její proces výroby a najít moment, který se dá změnit, aby byla výsledkem zcela nová a originální bota bez zbytečné investice,“ vysvětluje Klabalová, kterou si díky tomuto přístupu zvou na workshopy takové značky jako Adidas nebo Timberland.
Eva Klabalová
Devětadvacetiletá absolventka umělecké průmyslovky v Uherském Hradišti a designu obuvi na Baťově univerzitě ve Zlíně strávila půlku studia na zahraničních stážích v Polsku, Turecku, Nizozemsku, Číně nebo v Jeruzalémě, kde jako finální práci vytvořila extravagantní kozačky. Jejich fotku otiskla dokonce britská Vogue.
„Tehdy jsem si uvědomila, že to, co dělám, má smysl a jsem v tom dobrá. Zároveň se mi ale nelíbil systém, kdy se většina oblečení a bot vyrábí v Asii a transportuje do Evropy nebo Ameriky. Rozhodla jsem se, že chci podporovat lokální výrobu, využít existující továrny a materiály, které už tady jsou,“ říká Klabalová, která se vedle své značky živí jako designérka a developerka na volné noze.
Protože ve Svitu pracovali její prarodiče a ona sama tam od patnácti docházela na brigády, nebylo těžké se s továrnou, která vyrábí boty i pro jiné značky (jako například Kawasaki), domluvit. Několik dnů studovala proces výroby a začala experimentovat se zbytky gumy, které byly v továrně z předchozí výroby a jinak by skončily jako odpad. Začala je míchat do sebe a vznikl zcela nový materiál na podešve tenisek. Na jejich šitou část využila materiály z dead stocku v baťovské továrně, tedy uskladněné nevyužité textilie, které by se jinak vyhodily.
Díky technologii míchání gumy je každá teniska originál s vlastním číslem, od množství dostupného materiálu se navíc odvíjí velikost každé kolekce, což může být od 50 do 100 párů.
Do začátků podnikání vložila Eva Klabalová všechny své úspory, za dva roky fungování ale vyprodala téměř všechny kolekce, tedy víc než 600 párů, takže se dostává do zisku. Na novou kolekci, která bude mít v podešvích namíchanou kávovou sedlinu, už má čekací listinu.
Výroba „kávové“ boty
„Jedna zlínská kavárna a pražírna pro mě schovává lógr, který pak vysuším a míchám s kaučukem do směsi, ze které se podešve vyrobí. V každém páru pak máte vlastně jedno espresso, které plní účel plniva a omezuje se tím přítomnost syntetických látek,“ vysvětluje Klabalová.
Boty vyrábí ručně s dalšími 30 zaměstnanci továrny a vzhledem k dynamice výroby a limitovaným kolekcím je prodává hlavně přes e-shop.
Aby mohla svou výrobu dál rozvíjet a financovat, pracuje také na zakázkách pro jiné zahraniční firmy a designéry, kterým ukazuje právě cestu udržitelnosti. Konkrétně to, že nemusí být každá kolekce zcela odlišná – často stačí změnit pár prvků, aniž by museli investovat velké peníze a ničit životní prostředí.
„Firmy většinou slyší na to, že se to dá dělat i s lokálními surovinami a bez investice do strojního vybavení, že často stačí jen projít archiv firmy a začít nad těmi věcmi kreativně přemýšlet. Pořád nás ale čeká dlouhá cesta,“ říká Klabalová.
Momentálně spolupracuje s designéry z Miami na vývoji materiálu ze starých džínsů, který by se dal použít nejen v obuvnickém průmyslu, pro italského výrobce podešví Vibram zase vyvíjí koncept udržitelného zpracování odpadu a jeho využití pro další výrobu.
A i když původně k technologiím vztah neměla, na zlínské univerzitě, na letní škole v Jeruzalémě, v Číně nebo v Itálii dnes učí právě to, jak je důležité, aby designér jen nekreslil u stolu, ale také přemýšlel nad realizací samotného výrobku.
„Aniž by mě to kdy napadlo, čím dál víc zjišťuju, jak mě technika a technologie baví – přemýšlet, jak s ní pracovat a jak ji použít a přeprogramovat tak, aby se vyrobil zcela nový a originální produkt. Vlastně jde o propojování klasického řemesla s moderními technologiemi a o přesah. Doba se mění a není to už jen o designu samotném,“ uzavírá Eva Klabalová.
