Po dlouhých letech, kdy šéfoval hotelům v přelidněných čínských městech, se Kai Behrens v rámci sítě Kempinski přemístil na slunnou Istrii, kde vede hned dva hotely najednou. Když si zvykl, že kolem něho neustále nejsou tisíce lidí, přišel covid. Nová úspěšná sezona na chorvatském a slovinském pobřeží však právě začíná.
Dva hotely, které vedete, jsou od sebe vzdálené půl hodiny jízdy, každý stojí na opačném břehu stejného zálivu. Sice je zároveň odděluje slovinsko-chorvatská hranice, nekonkurují si ale navzájem?
Hotel v Portoroži se nachází v historické budově a je dobře známý po celé zemi. Myslím, že ve Slovinsku nenajdete člověka, který by nevěděl, co je Palác Portorož. Jezdí se sem za byznysem, konají se tu společenské akce. Sem také jezdí častěji lidé, kteří chtějí více cestovat po okolí, a teprve potom přichází odpočinek.
Kempinski Adriatic v chorvatské Savudriji je moderní hotel s velmi čistým designem a uvolněnou atmosférou, kam se jezdí především za odpočinkem. Více sem jezdí starší lidé, ale i rodiny s dětmi a zůstávají déle. Portorož je spíš na víkendy nebo několikadenní pobyty.
Přestože služby, úroveň vybavení či možnosti zábavy přímo v hotelu jsou u obou stejné, u obou je bazén, sauny i pláž, do každého hotelu jezdí úplně jiný typ hostů. Nemusíme mezi sebou tedy soutěžit, spíše spolupracujeme.
Cílíte na stejné trhy? Odkud k vám hosté nejčastěji jezdí?
Ano, většinu našich hostů celoročně tvoří Rakušané a Němci. Mimo hlavní sezonu přibývá místních, zejména slovinských hostů, kteří si naše hotely vybírají pro pracovní pobyty, eventy, konference, nebo přijíždějí, protože mají ve městě nějaké jednání. Chorvaté sem ale tolik nejezdí, zvlášť z hlavního města Záhřebu je to příliš daleko a příliš na sever.
Přes léto je pak mix národností pestřejší – máme hodně hostů z východní a střední Evropy, jezdí sem Slováci, Češi, Maďaři, Poláci. Savudriji vyhledávají zejména mladé rodiny, v Portoroži potkáte víc psů než dětí.
Kdy u vás začíná hlavní sezona?
Nejplněji máme během července a srpna, ale obsazeni býváme, i když je sezona prodloužených víkendů. Když jsou v okolních zemích státní svátky nebo školní prázdniny, okamžitě to pocítíme.
Kdy je tady podle vás nejkrásněji?
Právě teď, na přelomu května a června. Teploty jsou příjemné, všechno je zelené a ještě tu není tolik lidí. Pak ještě v září, kdy tu mimochodem začíná sezona lanýžů.
Než jste přišel sem, do celkem poklidné části Evropy, vedl jste hotely Kempinski v Číně. Musel to být kulturní šok. Co bylo v tu chvíli nejnáročnější?
Přestěhoval jsem se sem před třemi lety v březnu, což je opravdu mimo sezonu. Oba hotely byly skoro prázdné, hosty bych spočítal na prstech jedné ruky. V Číně jsem působil v přelidněných městech Čcheng-tu či Kantonu a byl jsem zvyklý, že je kolem mě neustále tisíc lidí.
Zpočátku to byl šílený nezvyk, ale nakonec to byla velmi příjemná změna. Náročné také bylo, že v Číně jsem si zvykl na to, že když bylo něco potřeba, objednali jsme to přes internet a za tři hodiny to přivezli. Tady to trvá tři nebo čtyři dny.
Co bylo tou největší výzvou po byznysové stránce?
Musel jsem se trochu přeorientovat z čistě byznys hotelů, kam se jezdí jen na pár nocí a mají 400 nebo 500 pokojů, na více volnočasové, které mají kolem 180 pokojů. Musel jsem začít trávit více času komunikováním s hosty, kteří chtějí vědět, že se o ně zajímáte a je o ně dobře postaráno. Tady je vše mnohem osobnější, zatímco dříve jsem se zabýval jen byznysem.
Kromě Istrie a Číny jste působil po celém světě – Bulharsku, Rusku, Ománu, Austrálii… Která země je vám nejbližší?
Já to vlastně nedokážu říct. Mám štěstí, že ať jdu kamkoli, všude se rychle cítím jako doma. Navíc mým domovem všude byly luxusní pětihvězdičkové hotely. A přestože je každý náš hotel úplně jiný, všude jsem byl obklopen podobnou atmosférou a lidmi s podobným nastavením mysli.
Samozřejmě že Chorvatsko je mnohem krásnější než čínská města s nejvíce obyvateli na světě, ale všude máte výhody i nevýhody. V Číně není krásná příroda a pláže, ale tady zase nemáte kam jít nakupovat.
To zní, jako by pro vás nebyl rozdíl v tom, zda pracujete v hotelu v Číně, nebo v Chorvatsku.
Je to tak. Pro mě je to opravdu úplně stejné. Vždycky prodáváte postele a stravu. Je jedno, jestli je to ve městě, u moře nebo v horách. Samozřejmě že k tomu potřebujete vždycky trochu jiný přístup a jinou taktiku, ale princip je stejný. Zároveň musíte počítat s tím, že v byznys hotelu máte práci usnadněnou, o hosty nemusíte tolik bojovat. Jedou sem na noc nebo dvě, většinou jen přespí a řeší úplně jiné věci.
Na tradiční hosty, kteří přijedou ve svém volném čase, musíte zapůsobit mnohem víc. Tady záleží na každém detailu, všechno musí být perfektní a přesně takové, jak jsme dopředu slíbili. Musíme zajistit, aby sem hosté přijížděli šťastní, byli tady šťastní a šťastní také odjížděli.
Když se některý hotel rozhodne, že by chtěl vstoupit do sítě Kempinski, co musí splnit?
Musí mít především zajímavou lokaci, kterou v našem portfoliu ještě nemáme, a atraktivní budovu. Všechno ostatní si zařídíme sami. V tuhle chvíli máme 79 hotelů, ale žádný z nich není stejný.
Zatímco jiné hotelové sítě dbají na to, aby jejich interiéry a pokoje byly totožné a držely všude na světě stejný styl, ty naše si musí jen držet stejně vysoký standard, ale jinak musí být každý hotel unikátní a něčím výjimečný. Nicméně spojující linkou je ještě velikost hotelu, velikost pokojů, jejich počet, počet restaurací a podobná technická specifika.
Jak velkou svobodu pak Kempinski jednotlivým hotelům nechává?
Šéfy jednotlivých hotelů vybírá board a investoři tak, aby jim pak dokázali dát plnou důvěru, že vědí, co právě v této lokalitě a v dané době bude fungovat nejlépe. Samozřejmě, že máme určitá pravidla a musíme mít výsledky, ale také máme velkou svobodu a nikdo si nedovolí z úplně jiné části Evropy tvrdit, že ví něco lépe než my.
Jak místní hotely ovlivnila pandemie?
Pořád dokola jsme zavírali a otevírali. Nicméně musím říct, že rok 2020 nakonec nebyl až tak špatný, jak jsme původně čekali. V roce 2021 jsme sice byli až do června zavření, ale poté začali lidé jezdit do obou hotelů ve velkém a léto bylo velmi úspěšné. Portorož pak mimo sezonu byla slabší, než obvykle bývá.
Myslím, že se nám i podařilo dodržovat všechna opatření tak, aniž bychom hosty příliš obtěžovali. Letos už jsme předčili naše předcovidová čísla. Samozřejmě nikdy nevíme, zda se pandemie zase nevrátí, ale myslím, že už jsme se naučili v tom chodit, a už to nás to nikdy nepoznamená tolik jako v uplynulých dvou letech.
Naučila vás pandemie něco pozitivního, co aplikujete dodnes?
Určitě. Vždycky jsme se hodně soustředili na to, abychom ke každému hostu přistupovali individuálně. Pandemie nás v tom ještě podpořila. Například více fungujeme online. Během covidu jsme v restauracích a barech zavedli objednávky přes QR kód a už jsme je nezrušili.
V luxusním hotelu samozřejmě vždycky musíte mít i krásné pevné menu, ale některým lidem bezkontaktní objednávání vyhovuje více, a tak chceme, aby každý měl během své dovolené na výběr.
Jak vypadá vaše dovolená?
Velmi nudně. Když už mám dovolenou, sednu do auta a jedu domů, což je kousek od města Koblenz v Německu. Vyhýbám se létání, bývaly totiž doby, když jsem absolvoval padesát letů ročně. Když jsem se ráno probudil a nevěděl, v jakém městě jsem, řekl jsem si dost. Dnes už létám jen občas do Číny kvůli své manželce.
Stejně tak se vyhýbám hotelům. To je pro mě práce. Nejen naše hotely, ale i konkurenční, kam jezdíme sbírat poznatky i inspiraci. O dovolené tedy preferuji soukromé apartmány nebo prázdninové domy.
Letos plánujete dovolenou?
Pokud si nějakou vezmu, bude to až na podzim. Mám sice skvělý tým, na který se mohu spolehnout, ale pokud bych je opustil v té největší sezoně, bylo by něco špatně.
