Pět Oscarů získala v noci na pondělí drzá komedie Anora, jejíž režisér Sean Baker dostal jako první člověk v historii čtyři sošky za jeden film. Co to vypovídá o současném Hollywoodu?
Zatímco loni na Oscarech triumfoval miliardový Oppenheimer, jehož viděli všichni, letos je to nezávislá komedie Anora, již neviděl skoro nikdo, chce se s nadsázkou říct o pětioscarovém vítězi nejslavnějších filmových cen. To vysílá určitou zprávu o stavu celého průmyslu.
Samozřejmě trochu pokřivenou, protože sezona amerických filmových cen je pořád velký byznys. Jde vlastně o politickou kampaň, kdy studia a platformy sypou do svých koní i desítky milionů dolarů, aby si naklonily voliče.
Samotná Akademie se ale letos přiklonila ke snímku, jehož režisér Sean Baker je už dlouho synonymem amerického nezávislého filmu, kde se velké prostředky na onu několikaměsíční kampaň většinou nenajdou.
Jde tak o vítěze z ranku titulů jako Moonlight, Země nomádů nebo Všechno, všude, najednou, tedy malých filmů různé kvality, které nepronikly do mainstreamu, Akademie si je však zamilovala.
Zároveň je třeba říct, že Anora o více či méně transakčním vzplanutí mezi sexuální pracovnicí a zcela odbrzděným synkem ruského oligarchy už zvítězila na exponovaném festivalu v Cannes a shrábla i další oborová ocenění, která k Oscarům tradičně vedou.
O úplné překvapení tak nejde, v posledních týdnech to vypadalo, že zlato sebere možná ještě Brutalista či Konkláve.
Jiskřivou, brebentící komedii natočenou v newyorských lokacích za pár milionů dolarů unáší nekončící proud omylů i nadávek. Jde také rozhodně o nejlidovější, nejbezpečnější a bohužel i nejpovrchnější Bakerův film.
Ve svých předchozích zářezech jako The Florida Project nebo Red Rocket totiž svými protagonisty nebyl tak okouzlen, tady ale své striptérce příliš fandí. Skoro jako kdyby chtěl hlavně uctít „sex work“, tím ji ale dělá plošší.
Anořina představitelka, nová oscarová vítězka za nejlepší ženský herecký výkon, mladičká Mikey Madison, to ve své děkovné řeči nepřímo potvrdila. Sexuálním pracovnicím děkovala před zkoprnělou Demi Moore, která byla díky Substanci favoritkou.
Šlo tak vlastně opět o překaženou „kampaň“. Moore za sebou měla momentum, jakousi story vysmívané divy, která se konečně dočká sošky. Substance je navíc film, jejž lidé skutečně viděli.
Podobně probíraným výkonem bylo ztvárnění Boba Dylana Timothéem Chalametem, jehož producenti v posledních měsících rovněž vláčeli po všech čertech, ani tento „zlatý kluk“ však neuspěl, protože druhého hereckého Oscara dostal Adrien Brody. Tomu tak nakonec neuškodila kauza s umělou inteligencí, která prý v rámci postprodukce vylepšila maďarský přízvuk jeho architekta Lászlóa Tótha v Brutalistovi.
V týdnech předcházejících ceremoniálu se totiž spíš mluvilo o tweetech hvězdy muzikálu Emilia Pérez, trans herečky Karly Sofíe Gascón, v nichž se v očích některých neuctivě vyjadřovala k islámu nebo Georgi Floydovi. Na Oscary nakonec jako vyvrhel, jemuž i přes rozpačitý herecký výkon v onom narkomuzikálu chcete fandit, dorazila, jakkoli ji podle zpráv médií na každém kroku hlídal zástupce Netflixu.
Moderátor Conan O’Brien jeden z vtipů zacílil i na ni, o vítězné Anoře zase s odkazem na aktuální dění prohlásil, že Američané jsou nadšeni z filmu, v němž se někdo konečně postaví mocnému Rusovi. Je to ale nakonec otázka. Před ceremoniálem weby jako The Telegraph nebo The New York Times psaly o tom, že snímek je angažováním ruských herců Marka Ejdelštejna a Jurije Borisova nástrojem ruském propagandy.
Ať už je to jakkoli, hlavním vítězem zůstává Baker. Jako první člověk v historii totiž získal hned čtyři Oscary – kromě režie i za původní scénář, střih a produkci, tedy za nejlepší film.
Nejslavnější filmové ceny tak vlastně navzdory trendu nerozdaly sošky všem, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, jako když film například získá sošku za nejlepší film, ale ne za režii. Oscary se tak díky Anoře zase zmenšily, ale získaly jasnou tvář.
