Kolikrát jste už někde četli popis vína a říkali si, jaké zvláštní výrazy autor používá a jaké podivné chutě, které se vám při přičichnutí ke sklence opravdu nevybaví, v něm vlastně objevuje?
Třešně, černý rybíz či vanilka, to by ještě šlo. Ale co vůně vlhkých kamenů v horké koupeli ovoněné plody yuzu za podvečerního vánku na ostrově Mijadžima? To už je možná trochu moc, pomyslíte si. A budete mít částečně pravdu. Možná tím autor jen chtěl říct, že šlo o víno velmi zajímavé. Takové, které ho opravdu zasáhlo, takže nedokázal použít pouze „vůně citrusů, minerální“.
Je totiž jednoduché nechat se strhnout, pokud obsah sklenky zahraje na strunu silných vzpomínek nebo vůní z dětství. Takový recenzent zároveň ale trochu zklamal, protože informace o charakteru vína nedokázal předat tak, aby je běžný čtenář snadno pochopil a neprotáčely se mu u toho panenky.
A aby toho nebylo málo, vše ještě komplikuje fakt, že recenzent z USA navíc použije v přirovnání úplně jiné ovoce či květiny než ten asijský. Každý vyrostl v jiném prostředí, s jinými vůněmi a chutěmi na zahradě a v kuchyni. A celé je to také tak trochu hra, osobitý literární styl.
Tak jak se v tom celém vyznat? Tady je několik tradičních přirovnání, která dokážou konzumentům vína zamotat hlavu.
Co třeba takové víno, které je přísné? Napadne vás víno s výraznou kyselinou, zatím náročnější na konzumaci kvůli své sevřené struktuře, nebo si spíš vybavíte učitelku matematiky ze základní školy, kvůli které se občas ještě budíte zpocení hrůzou? A je správně.
Velmi často, kupříkladu u Chardonnay z Chablis, Sauvignonu ze Sancerre či klasických ryzlinků od Rýna či Mosely, narazíte na tzv. mineralitu. Ta ovšem může mít mnoho podob a rozhodně nejde o jakési nasávání minerálů z podloží vinice, například břidlice či vápence, do hroznů a následně vína, jak se často chybně uvádí. Připodobnit ji jde k vůni vlhkého kamene vytaženého z potoka, někdy je až jakoby kouřová (představte si křísnutí křemenem), může připomínat slanou vodu, prach z rozdrcených kamenů. Jde o pozitivní vlastnost mnoha velkých, především bílých, vín.
Naopak u červených je oblíbeným obratem zpocené sedlo, alternativně pak selský dvorek. Ten popisuje specifickou důraznou živočišnou vůni, která může snadno připomínat to, co ucítíte, když vejdete do stájí. Zde velmi záleží na tom, jak výrazná je, obvykle se totiž jedná o nákazu vína kvasinkami rodu Brettanomyces. Do určité úrovně se může snoubit s charakterem vína a dodat mu další rozměr, typickou ukázkou jsou některá vína z údolí Rhôny (obzvláště odrůda Syrah má prekurzory k těmto aromatům), ale pokud je jí příliš, začíná být nepříjemná a víno může úplně zničit.
Některá vína zas mohou vonět tak trochu „zpoceně“, pižmově, používá se i výraz lascivně či eroticky. Setkat se můžete s vlhkým psem (případně ovcí či vlnou), který je v podstatě teplem ovlivněnou těkavou sirnou vadou, i když v menších koncentracích může být toto aroma zajímavé a víno obohatit. Ve větších koncentracích jde o zápach téměř vždy nepříjemný.
Pokud jste někdy četli popis starého ryzlinku, je dost možné, že vůně podle autora obsahovala petrolej. A světe, div se, není to myšleno negativně a nenaznačuje to, že by snad vinař špatně vymyl lahev. V popisech můžete méně často narazit i na benzin, celou benzinovou pumpu (Tankstelle) či kerosin, termíny souznačné s petrolejem, vše toto klasické ryzlinkové aroma tak trochu připomíná. Jde o vůni, kterou pokud jednou poznáte nebo vás na ni někdo při degustaci upozorní, už ji navždy snadno identifikujete. Dodnes se ale vedou spory, zda je petrolej ve víně v pořádku, či ne. Výrazný petrolej u vín mladých, typicky z některých horkých oblastí Nového světa, je považován spíše za vadu. Jemnější projev u vín po několika letech zrání je mnohými milovníky klasických ryzlinků naopak vyhledáván.
Ve frankofilních recenzích můžete narazit na cassis, černý rybíz, nejčastěji u vín s výrazným podílem odrůdy Cabernet Sauvignon. Pokud je tato vůně koncentrovaná, až sladká, může se objevit připodobnění k likéru Crème de Cassis. Naopak takový rybízový list může značit buď řízné bílé, nejčastěji Sauvignon blanc, či víno z ne úplně ideálně dozrálých hroznů opět například v Cabernetu Sauvignon.
Oblíbený je také francouzský obrat sous bois. Najdete ho u klasických vyzrálých burgundských, ale třeba i u italského Barola a dalších vín. Tuto vůni lze připodobnit k houbaření, ke komplexnímu aroma, které ucítíte, když se sehnete v lese, abyste sebrali z podrostu hříbek. Vlhká lesní vegetace, humus, mírně tlející listí, podhoubí, ale i svěžejší čerstvě přelomené smrkové jehličí… Vůně tak trochu podzimní a melancholická.
