Oblíbený kulturní prostor Kasárna Karlín musel ze dne na den zavřít. Proč to mrzí nejenom naši redakci?
Redakce českého Forbesu sedí čerstvě na nové, karlínské adrese. Změnu „hoodu“ jsme vyhlíželi doslova mlsně: leckdo se těšil na zdejší pestrou gastronabídku od poké po poutine, leckdo na skvělé kafe z vyhlášených kaváren a nejmenovaný autor tohoto textu na cestu do práce na kole podél Vltavy a popracovní nápoj ve svém oblíbeném zapadlém baru kousek od Karlínského náměstí.
A taky jsme se těšili na odpoledne i večery ve zdejších Kasárnách, kam roky chodíme na muziku, filmy nebo si ověřit, kdo z nás nejmíň zapomněl svou mladickou zručnost s pingpongovou pálkou. Kasárna Karlín byly prostorem, kde lze zažít inspirativní veřejnou debatu i se jen ohřát u ohně, ozařujícího tváře všech generací, orientací a názorů na gentrifikaci legendárních pražských čtvrtí.
Byly. Druhý den v zabydlující se redakci čtu, že tenhle prostor musel náhle zavřít. Důvody jsou na první pohled srozumitelné, ale na ten další už zarážejí. Když to napíšu hodně stručně: chybějící razítko dlouho v praxi nechybělo, ale najednou chybět začalo.
Lze jistě ocenit, že úřad si na rigidní úřadování rozvzpomenul v dozvuku sta let od úmrtí Franze Kafky. A lze chápat, že byrokratického šimla rozhýbal legitimní občanský podnět stran hluku.
Zaříznout ale ve městě prostor, který lidem v tomto městě žijícím prospívá násobně víc než hlahol a obsahy žaludků vylitých turistů ve staroměstských ulicích? Než sdílené koloběžky rozeseté po zdejších chodnících jako ježci na normandských plážích? Než tisíc a jedna drzá černota, se kterou pracně bojují lidé jako „aktivistická“ zastupitelka, která je následně zastrašována?
Letos v březnu jsem v Kasárnách Karlín viděl jeden z nejlepších koncertů svého života, matadory The Ex. Letos v srpnu tam neuvidím Emmu Ruth Rundle. S prvními si teď zpívám soon all cities will have the same roundabouts, s druhou where you are is nowhere and nothing and never free.
Nezbývá než vzít pingpongovou pálku a vyrazit si s ní plácat do čela o pár set metrů dál – k monstróznímu megaboardu na Těšnově. Sice taky nemá nutná razítka, už léta, sice je pěstí na oko z chodníku i silnice, ale z jakéhosi magického důvodu úřady netrápí.
Zjevně přináší Praze 8 více radosti než místo, kam si pro radost chodili nejen její obyvatelé.
