Jean-Michel Basquiat zemřel v roce 1988 v pouhých sedmadvaceti letech. Už tehdy platil Basquiat za talentovaného umělce, nikdo ale nemohl tušit, jak velký význam bude jeho dílo mít dnes, o téměř čtyřicet let později. Ani to, že jeho dílo bude dostupné všude – v muzeích, v nezávislých galeriích, na samolepkách, tričkách, taškách, dokonce i v televizi.
Na aukci současného umění trhají Basquiatova díla nové rekordy. Na aukci platformy Phillips se dva a půl metru široký obraz s názvem Untitled (ELMAR) z roku 1982 prodal za více než čtyřicet milionů dolarů. V Christie’s se další dílo z roku 1982, The Italian Version of Popeye has no Pork in his Diet, prodalo za třicet milionů dolarů.
V posledních letech vystavovala v New Yorku svou rozsáhlou sbírku Basquiatových děl umělecká nadace Petera Branta. The Broad Museum v Los Angeles předvedlo svých třináct Basquiatů (v obchodě se suvenýry nabízejí skateboardy s motivy jeho děl).
King Pleasure, putovní výstava Basquiatovy rodiny o životě a díle umělce, představuje více než dvě stovky jeho děl, stejně jako repliku jeho domácí jídelny a jednoho z jeho ateliérů, a má plnohodnotný obchod se stylovým a kvalitně zpracovaným zbožím, včetně džínových bund, kloboučků, tašek, hrnků, dočasných tetování, obalů na air pody či magnetů na lednici.
Basquiatovo dílo, jehož estetika připomíná zápisník středoškoláka, je okamžitě rozpoznatelné, jedinečné a promlouvá k naší současné posedlosti identitou, nevyřčenou historií, bohatstvím a slávou.
Luna Luna, nedávno obnovený zábavní park, má ruské kolo zdobené Basquiatem – jeho miniaturu si můžete koupit v obchodě se suvenýry za pětasedmdesát dolarů.
Basquiatova díla si nyní můžete nechat promítnout i prostřednictvím televize. Tento měsíc Samsung zveřejnil dohodu s Basquiatovými dědici na dvanáct děl, která se vůbec poprvé objevila v digitálním formátu pro jeho supertenký televizor s názvem Frame, který vypadá jako rámeček na obraz, a také pro jeho Art Store, předplacenou online galerii uměleckých děl.
Předplatné Art Store stojí lehce přes stokorunu měsíčně a nabízí více než dva a půl tisíce digitálních uměleckých děl, včetně exkluzivních děl od umělců Barryho X. Balla, Sheparda Faireyho a nyní dvanácti děl od Basquiata, což je poprvé, kdy se Basquiatova díla objevila v digitálním formátu.
Mezi díla, která jsou k dispozici předplatitelům Art Store, patří Bird on Money, Basquiatova pocta jednomu z jeho idolů, jazzovému hudebníkovi Charliemu Parkerovi, dále King Zulu, což je pozdější dílo, které je méně přeplněné a má velké barevné bloky, a dvojportrét s Andym Warholem Dos Cabezas z roku 1982.
Mohlo by se zdát, že taková komercializace značku zlevní nebo že Basquiatovo umění bude méně ceněné. Ale není tomu tak.
Pokud se ocitnete v Beverly Hills, Gagosian pořádá skvělou výstavu Jean-Michel Basquiat: Los Angeles, představující obrazy a série, které Basquiat vytvořil během svých několika pobytů ve městě. Je to vynikající show, představující výjimečné obrazy a grafiky, určitě jedna z nejlepších Basquiatových výstav, které jsem viděl.
O některých dílech se mluvilo jako o oknu do Basquiatova mozku. A to je výstižné, protože jsou plná jeho esoterických bádání, stejně jako úvah o rasismu, černošské historii, americké kultuře, kapitalismu nebo o vlastnictví a komercializaci americké populární kultury.
S vědomím, že Basquiat zemřel na předávkování, je také těžké nepřisoudit některým jeho neuspořádanějším, zdánlivě nedokončeným dílům, že vznikla pod vlivem.
Basquiatovo dílo oslovuje mnoho lidí na mnoha různých úrovních. Stojí za zmínku, že Basquiat začínal svou uměleckou kariéru jako graffiti umělec s přezdívkou Samo, jehož dílo se už tehdy vyznačovalo poetickými, ale často nevyzpytatelnými slovními spojeními a obraty. Také další umělci téže éry, Keith Haring, Barbara Kruger, Jenny Holzer či Ed Ruscha, učinili z textu hlavní hybnou sílu své tvorby.
Basquiatova trvalá přitažlivost je zčásti dána jeho historickým statusem zdánlivě jediného známého černošského umělce své doby (samozřejmě ve Státech i ve světě tehdy tvořilo a dodnes tvoří mnoho dalších černošských umělců, ale Basquiat vyčníval).
Kromě toho Basquiat míchal svou osobní ikonografii, drsnou a škrábanou malbu a díla přetížená odkazy způsobem, který si žádá interpretaci a zároveň se jí brání. Tento pocit záhady, kterou je třeba rozluštit, je přesvědčivým faktorem v oceňování Basquiatova umění.
V tomto ohledu bych mohl Basquiatovo dílo přirovnat k písním Boba Dylana, jejichž slova jsou pro mnohé důležitá, ale jejichž skutečný význam je nevysvětlitelný a neuchopitelný.
Odhaduje se, že Basquiat během svého příliš krátkého života vytvořil tisíce obrazů a kreseb. Jako u každého umělce, ne každý jeho kus je mistrovským dílem. Přesto existují taková, která se původně zdála méně koherentní a dnes jsou uznávána jako skvělá. A počet skvělých děl, která Basquiat vytvořil za tak krátkou dobu, je skutečně pozoruhodný.
Třicet šest let po Basquiatově smrti zažíváme jeho vrchol.
