Rok 2020 rozčeřil dlouho stojaté vody (nejen) módního byznysu. Nestačili jsme se ani rozhlédnout v postpandemickém světě, když vypukla vlna protestů proti rasové diskriminaci v Americe, kterou odstartovala smrt Afroameričana George Floyda při policejním zásahu.
Demonstrace se rozšířily i na evropský kontinent a řada módních značek se k podpoře hnutí Black Lives Matter, které bojuje proti policejnímu násilí na Afroameričanech, připojila alespoň na sociálních sítích.
Velké módní domy i populární influenceři sdíleli na svých profilech černý čtverec, kterým chtěli dát najevo svou solidaritu.
https://www.instagram.com/p/CA7l5plDH-o/
Aktivisté ale tvrdí, že se jedná o pokrytecké gesto, protože ve skutečnosti je prý móda stále exkluzivní záležitostí pro bělochy a na osoby tmavé pleti nebo odlišné sexuální orientace ohledy příliš nebere. Pod palbou kritiky se například ocitl legendární italský obuvník Salvatore Ferragamo. Značku obvinil herec Tommy Dorfman z „rasismu, transfobie a nedostatečných bodů pozitivity“.
Dorfman totiž fotil jednu z kampaní Ferragama a do svého prohlášení přidal, že módní dům „pouze pod nátlakem obsazuje do své kampaně trans modely s jinou barvou pleti než bílou“.
Rezignovat musela i Yael Aflalo, zakladatelka momentálně jedné z nejpopulárnějších značek dámských šatů Reformation. Stalo se tak poté, co se v komentářích na instagramový post značky začaly objevovat názory, že zaměstnanci Reformation byli rasově diskriminováni.
https://www.instagram.com/p/CBJ1RFAnthN/
Aktivisté také žádají, aby obrazně padaly hlavy i ve vedení velkých řetězců s oblečením. Tvrdí, že zhruba 80 procent zaměstnanců továren, které šijí levné svršky pro evropské a severoamerické firmy, jsou ženy tmavé barvy pleti. Tento akt je podle slov protestujících moderním kolonialismem, který ve vyspělé společnosti nemá co dělat.
Modelingový byznys příkladem?
Podle britského Guardianu se newyorského fashion weeku loni účastnilo 47 procent modelů a modelek, kteří nebyli běloši. I když je to prý jen kapka v moři nerovnosti, jedná se alespoň o malý krok k demokratičtějšímu módnímu průmyslu.
I trůn Anny Wintour se otřásl
V souvislosti s nařčením z rasismu začali také odcházet šéfové módních online magazínů. Zakladatelka progresivního webu pro ženy Refinery 29 Christene Barberich opustila svou pozici proto, že měla vůči svým kolegyním rasistické předsudky a v redakci panovala toxická atmosféra.
https://www.instagram.com/p/CBLToSInUcb/
Rezignovala i zakladatelka oblíbeného blogu Man Repeller Leandra Cohen. Stalo se tak v reakci na komentáře bývalé zaměstnankyně, která coby event manažerka přišla o práci v době koronakrize. Ve firmě prý jako Afroameričanka nedostávala dostatečnou pozornost a redakce „byla řízená nabubřelými egy bílých žen“.
https://www.instagram.com/p/CBRkJrNnGId/
Spekulovalo se také o tom, že svůj trůn bude muset opustit i šéfredaktorka amerického časopisu Vogue Anna Wintour, která zároveň zastává vedoucí pozici v celém vydavatelství Condé Nast. Wintour ale poslala 5. června svým zaměstnancům e-mail, ve kterém se omlouvá, že „nedohlédla na dostatečnou diverzitu na pracovišti“.
Vypadá to, že tuto revoluci Anna Wintour zatím ustojí, ale ředitel Condé Nast Roger Lynch měl na schůzce s hlavními inzerenty slíbit, že obsadí pozici „ředitele pro diverzitu“. Ten bude kontrolovat obsah časopisů i online publikací, jestli jsou dostatečně inkluzivní.
Pracují modní značky jen s bělošskými stylisty?
Francouzský módní dům Celine byl obviněn hollywoodským stylistou Jasonem Boldenem, který se stará například o šatník Sereny Williams, že nepůjčuje oblečení pro černošské celebrity. Instagramový účet Diet Prada, který se soustřeďuje na přešlapy v módním průmyslu, kauzu dále sledoval a získal vyjádření samotného Boldena. Ten tvrdí, že značka Celine je ochotna spolupracovat „pouze se stylisty bílé barvy pleti“.
https://www.instagram.com/p/CB1IajyDZUd/
Z koho si brát příklad?
Podle stylisty Boldena je dobré brát si příklad třeba ze značky Valentino, která jmenovala súdánsko-australskou modelku Adut Akech svou tváří, nebo luxusní značky 11 Honoré zaměřené na plus size oblečení, která pracuje s černošskými modelkami stejně často jako s těmi bělošskými.
Příkladem jde i Gucci. Poté, co v roce 2015 čelila značka skandálu ohledně designu svetru, který měl připomínat black face, byl založen fond podporující vzdělávání mladých v oblasti diverzity.
Gucci také umožnilo svým zaměstnancům ve Spojených státech, aby si 4. června vzali den volna, aby „mohli truchlit nejen nad smrtí George Floyda, ale i nad dalšími Afroameričany zavražděnými při policejním zásahu“.
Diverzita přináší lepší byznys
Módní průmysl momentálně prožívá revoluci, během které se dlouho zažité struktury boří a budují se nové. Kromě emocí ale hovoří pro změnu a větší otevřenost vůči odlišnostem také tvrdá data.
Už v roce 2018 uveřejnila společnost McKinsey studii, která přisuzuje větší profit firmám, jež mají ve svém týmu zaměstnance nejrůznějších národností i vyznání.
A i když se zdá, že móda je průmysl založený na pocitech a inspiraci návrhářů, o zisk tu jde v první řadě. Proto je víc než pravděpodobné, že svět fashion bude v následující dekádě barvitější a rozmanitější než kdy předtím.
