Dejvické divadlo našlo cestu k divákům i mimo svůj sklepní sál: dočasně se přesunulo na Háje a dál plní kina. Přenosy přitahují desetitisíce lidí a pro divadlo představují nový klíčový zdroj příjmů. Co stojí za fenoménem Dejvického divadla?
S Dejvickým divadlem se dlouhodobě pojí jediné slovo – vyprodáno. A možná ještě jedno – beznadějně. Lístky na kultovní pražskou scénu totiž vždy zmizí v prvních pár vteřinách po spuštění prodeje.
U klávesnice každý měsíc vyčkávají celé rodiny, aby alespoň někdo z nich ukořistil tak exkluzivní komoditu, jakou jsou právě vstupenky do Dejvického.
Exkluzivitě pak vyjma obsazení (například Ivan Trojan či Martin Myšička) i tvůrčího týmu (současným uměleckým šéfem je Jiří Havelka) nahrává také skromná kapacita sálu, kam se vejde jen 148 diváků.
A právě rozšíření kapacity hlediště pak stojí za probíhající rekonstrukcí divadla. Rekonstrukci za zhruba šedesát až sedmdesát milionů korun hradí Městská část Prahy 6, jež prostory v Zelené ulici vlastní. Kvůli stavebním pracím soubor Dejvického divadla musel dočasně přesídlit jinam. Současným působištěm „Dejvičáků“ je tak nově vzniklá Kulturní stanice Galaxie v okrajové části metropole Praha-Háje.
Díky téměř dvojnásobné kapacitě sálu (270 míst) skýtá nová dočasná adresa jedinečnou příležitost, a sice získat lístky na inscenace souboru, aniž byste znali všechny tipy a triky, jak a v jakou vteřinu přesně kliknout.
„Vyprodáno je vždycky, ale díky většímu množství vstupenek se nevyprodají v prvních vteřinách, ale dnech,“ uvedl v rozhovoru pro Forbes Life ředitel divadla Lukáš Průdek. S nákupem ale neotálejte, unikátní šanci navštívit Dejvické na Hájích máte jen do konce roku. Od toho příštího by se totiž měl soubor definitivně vrátit zpátky na domovskou scénu.
Další příležitostí, kde je možné dejvické nastudování her spatřit naživo, jsou live streamy do kin, které distribučně zaštiťuje společnost Aerofilms. Dosud byly streamovány inscenace Ucpanej systém, Elegance molekuly či klasické tragické činoherní dílo Racek, ze kterého se ovšem v podání Dejvického divadla stává komedie, byť notně černá (navíc s vynikající Lenkou Krobotovou v roli Máši, pozn. aut.).
Vůbec prvním přenosem bylo dnes už legendární představení Ucpanej systém v režii Michala Vajdičky, ověnčené hned dvěma Cenami Alfréda Radoka – za inscenaci i za výkon Ivana Trojana v roli Boha.
„Byla to veleúspěšná inscenace, která se hrála třeba i na Colours of Ostrava v Gongu a na dalších velkých scénách,“ vzpomíná ředitel Dejvického divadla, který tou dobou působil v Jihočeském divadle a v Dejvicích vystupoval jen jako člen dozorčí rady divadla.
Hra podle textu Irvina Welshe byla na repertoáru komorní scény deset let. Přestat se ale má v nejlepším – a tak v roce 2023 vyvstala otázka, jak se s tak divácky oblíbenou produkcí důstojně rozloučit.
„Zprvu padlo dokonce spojení O2 arena. Tu myšlenku jsme ale opustili, celé se to odehrává na malé scéně a nebylo by tam dobře vidět,“ líčí Průdek. Dalším řešením byl právě stream. Vyrobit jej však přesahovalo částku půl milionu, což pro divadlo, jehož roční rozpočet se tehdy pohyboval okolo sedmdesáti milionů korun, představovalo větší výdaj, než si mohlo dovolit.
„Přenosy jsou extrémně nákladné. Nejde jen o to, aby byla inscenace dobře nasnímaná, ale samotnému natáčení předchází řada zkoušek,“ podotýká ředitel Dejvického divadla. Režisér přenosu, kameramani i zvukaři totiž musejí před streamem hru vidět několikrát, aby divadelní svět dokázali přenést na filmové plátno.
„Velmi citlivý je u divadelního streamu zvuk, protože když jde dnes člověk do kina, očekává i dokonalé audio. Najednou je ale na plátně divadlo, zvuk není dokonalý a vy slyšíte vrzat scénu,“ popisuje Průdek.
A právě zvuk bylo v postprodukci záznamu představení, který se streamem vznikl, potřeba upravit a vylepšit. Vznikla tak technicky vyladěná verze derniéry populární hry, a protože se vedení Dejvického divadla podařilo získat práva na stream záznamu, bude možné Ucpanej systém opět zhlédnout v kině.
Foto Hynek Glos
Předprodej na osmého dubna do 120 kinosálů začal už před Vánoci. „A už dnes máme prodáno šest a půl tisíce lístků a řada pražských kin hlásí ‚vyprodáno‘,“ uvedla náměstkyně pro obchod a marketing divadla Jana Mazurová. K události se navíc postupně přidávají i další kina.
A tak se nakonec kinopřenosy, jež byly zprvu pro divadlo riskantním a nákladným krokem, staly dalším podstatným zdrojem příjmů. Za jeden přenos utrží divadlo asi tři miliony korun.
„Je to podobné, jako kdybychom získali nového generálního partnera, tak významné pro nás dnes streamy ekonomicky jsou. Přitom do prvního šli všichni – od kameramanů přes účinkující – zadarmo. Prostě jsme to chtěli vyzkoušet,“ vzpomíná Průdek.
To, že na přenos Ucpaného systému dorazilo 33 tisíc lidí, byl podle ředitele divadla šok. „Byl to nebývalý úspěch. Za jeden přenos vidělo představení násobně víc diváků než za deset let reprízování v Dejvickém divadle,“ poznamenal.
Lidé, jež na přenosu pracovali, dostali zpětně zaplaceno a divadlo utržilo pár milionů. A bylo jasné, že cesta k divákům vede i přes plátna v kinech. Od jara 2023 tak divadlo pořádá jeden přenos ročně. Na streamované uvedení Elegance molekuly dorazilo 29 tisíc diváků, na Racka přes třicet tisíc.
Přenosy jsou kromě tuzemských kin vysílány také na české ambasády či dokonce na Slovensko. V sousedním státě pak o unikátní poetiku Dejvického mají zájem stovky diváků a divaček.
A proč Dejvická scéna tak rezonuje? „Sehranost týmu, skvělé herecké výkony na velmi blízkou vzdálenost a představení, která jdou do hloubky, ale neztrácejí humor. To je základ, který v divadle před lety vybudoval Miroslav Krobot s Evou Kejkrtovou Měřičkovou,“ uvažuje Průdek.
Z divadla do kina a televize
Nutno dodat, že Ucpanej systém nebylo první dílo Dejvického divadla, na které jste mohli vyrazit do kina. Jako první dostal nápad převést hry z Dejvického na filmové plátno režisér Petr Zelenka, jenž se podílel na několika inscenacích.
Například původně divadelní dejvické kusy jako Příběhy obyčejného šílenství či Karamazovi natočil Zelenka později i jako filmy. Z inscenace Dabing Street zase vznikl stejnojmenný seriál.
Dejvické divadlo tak prostřednictvím kin a televizních obrazovek vystoupilo z komorní sklepní scény do širšího povědomí.
„Zelenkovi dnes vděčíme za to, že současné streamy jsou tak divácky úspěšné. Do té doby znali Dejvické jen lidi od divadla,“ říká Lukáš Průdek.
Nemenší roli sehrály také seriály Čtvrtá hvězda z roku 2014 v režii Jana Prušinovského a Miroslava Krobota a Zkáza Dejvického divadla z roku 2019 v režii Krobota.
„Tyto série už měly takový dosah, že i lidé, kteří do divadla běžně nechodí, vědí, že Dejvické divadlo je oblíbené pražské divadlo,“ upřesňuje jeho ředitel.
Podle Průdka je jediným dalším divadlem, jehož přenosy by do kin také přilákaly davy lidí, pouze Žižkovské divadlo Járy Cimrmana. Tomu se totiž podle něj podařilo stvořit podobný fenomén, jenž se u českého publika těší podobné oblibě jako dejvické hry.
A tak zatímco se kina od pandemie potýkají s menším diváckým zájmem a vymýšlejí nejrůznější filmové cykly, diskuse i speciální události, jak diváky do kina dostat, na přenos Dejvického dorazí v jediný večer desetitisíce diváků.
Přenos divadla na plátno totiž není běžnou návštěvou kina, jedná se právě o onu mimořádnou událost, zážitek, který se nebude opakovat. Zažíváte něco tady a teď společně s publikem a herci, jež se právě v tu danou chvíli nacházejí v onom „beznadějně vyprodaném“ sále Dejvického divadla.
„Sám jsem zvědavý, jak to bude fungovat se streamem ze záznamu. Bojím se, že to bude ochuzené o pocit ‚tady a teď‘,“ přiznává Průdek.
Z Dejvic do Galaxie a zpět
Někdejší prostory kina obývá soubor Dejvického divadla společně s 4 + 4 dny v pohybu, DanceConnected či DAMU a divadlem pro dětské diváky Minor, který si pro velký divácký zájem na Hájích dočasně zřídil druhou scénu.
Dvojnásobná kapacita sálu oproti domácí scéně pak divadlu pokryje vícenáklady spojené s dočasným působištěm. „Zatímco loni jsme operovali s rozpočtem asi sedmdesát milionů korun, teď je to devadesát,“ poznamenal ředitel k ekonomické stránce přesunu do Galaxie.
U příležitosti přesunu na Háje uspořádalo divadlo i sbírkovou kampaň. Na platformě Donio se jim podařilo vybrat asi 670 tisíc korun.
Stavební práce by v Dejvickém divadle měly skončit už letos v září. A do konce roku by se Dejvičáci měli postupně vrátit na domovskou scénu.
Podzimní premiéru už by tak měli diváci možnost zhlédnout v Dejvicích, kam jich tentokrát může dorazit o třetinu více. Nově se totiž do sálu vejde 198 diváků, což odpovídá nárůstu o deset tisíc diváků ročně.
„Dejvické divadlo muselo vyjet ze zajetých kolejí a každý se k tomu potřeboval nějak postavit. Je i zajímavé pozorovat, kde a pro koho je to složité a pro koho jednoduché. Ten rok v Galaxii vezme Dejvické divadlo a pořádně s ním zatřese,“ přiznává Průdek.
Dlouhodobě by podle něj byl takový ekonomický i administrativní nápor neudržitelný, ale tím, že se jedná o dočasné řešení, to lze vnímat jako novou zkušenost.
„Když vyšlete kulturní instituci na okraj města, může to velmi dobře zafungovat pro obě strany. Přinést místu nové kvality a hodnotu, vytvořit živoucí kulturní podhoubí, které zase přitáhne nové diváky do divadla,“ líčí ředitel.
Jeho slova navíc mají oporu v datech. Dle dílčích výsledků průzkumu z dílny Kreativní Prahy je patrné, že Dejvické divadlo dočasným přesunem do Galaxie získalo čtyřicet procent nových diváků, z čehož dvacet procent je z bezprostředního okolí – sídliště Jižní Město.
Poprvé v režii zahraničního tvůrce
Dejvické divadlo letos chystá svou vůbec první inscenaci v režii zahraničního režiséra, konkrétně Ira Wayna Jordana. Představení nese název Služebnictvo a premiéru bude mít na přelomu března a dubna.
Zda se Dejvickému divadlu bude dařit oslovovat nové publikum i v budoucnu, závisí patrně na tom, jestli svou tvorbou zaujme i mladší generaci. Většinu diváků dnes totiž podle ředitele tvoří čtyřicátníci a starší lidé, tedy ti, kdo mají věkově i tématy blízko členům a členkám souboru.
Divadlo z toho důvodu spolupracuje se školami, do angažmá přibyli tvůrci a tvůrkyně z mladší generace, jako herečky Antonie Martinec Formanová či Anna Prášilová Fialová nebo dramaturgyně Kateřina Letáková.
Koneckonců nedávno se obměnilo i umělecké vedení divadla v čele s Jiřím Havelkou, jehož nové představení už by se letos na podzim mělo opět uvádět na staré známé adrese.
