Tento týden zemřela žena s mimořádným příběhem. Ethel Kennedy, vdova po Robertu Kennedym, zvládla vychovat jedenáct dětí a zároveň byla velice politicky angažovaná. V rodině stíhané tragédiemi dokázala prolomit její kletbu.
Stála tehdy vedle něj, vedle svého milovaného muže Bobbyho, když ho pár minut po půlnoci 5. června 1968 před hotelem Ambassador v Los Angeles zasáhly smrtící výstřely. Jako by bylo ženám přivdaným do této dynastie souzeno stírat ze sebe krev svých mužů v nejdramatičtějších chvílích moderních dějin Spojených států amerických.
„Už nikdy se nevdám,“ prohlásila o den později, když její Bobby v nemocnici na následky devastujících poranění zemřel.
Byla matkou deseti dětí, které se narodily během osmnácti let šťastného manželství, poslední, jedenácté dítě bylo na cestě – ve chvíli smrti senátora Roberta F. Kennedyho byla jeho manželka ve třetím měsíci těhotenství s nejmladší dcerou. Rory Kennedy se narodí v prosinci 1968.
A její matka svoje slovo dodrží. Vdovou zůstala po 56 dlouhých let. Tento týden Ethel Skakel Kennedy zemřela v Bostonu ve spánku ve věku 96 let na následky infarktu, který ji postihl před týdnem.
Odešla 10. října nad ránem, obklopena kruhem své početné rodiny – díky svým jedenácti dětem měla manželka Roberta Kennedyho i 34 vnoučat a dokonce 24 pravnoučat.
„Bůh naší mamince nadělil nejen mnoho dětí, vnoučat a pravnoučat, ale taky energii věnovat nám všem veškerou potřebnou pozornost. Bůh požehnal naši maminku bohatým životem. Nikdy neztratila smysl pro zábavu, humor, jiskru a elán a radost ze života, z každého okamžiku, který pamatuji, dokázala vyždímat radost,“ napsal v dojemném prohlášení její syn Robert F. Kennedy Jr., narozený v roce 1954, který se v současné době také zabývá politikou.
„Maminka odešla dnes ráno pokojně do nebe a my víme, že je opět s tatínkem. Posledních 56 let totiž také toužebně mluvila o dni, kdy se setká se svým milovaným mužem. Nyní je s ním, se svými syny Davidem a Michaelem, se svými rodiči, šesti sourozenci, kteří ji všichni předešli, a s vyvdanými sourozenci Kennedyovými, tedy Jackem, Kickem, Joem, Teddym, Eunice, Jean, Rosemary a Patricií,“ konstatoval na adresu Ethel Kennedy její syn Robert.
S mladším synem Josepha P. Kennedyho a jeho manželky Rose Fitzgeraldové se Ethel seznámila už v útlém mládí. Podobně jako on totiž pocházela ze zámožné a vlivné rodiny, která ovládala byznys i politiku.
Narodila se jako šesté ze sedmi dětí a třetí ze čtyř dcer úspěšného průmyslníka a těžaře George Skakela, zakladatele proslulé společnosti Great Lakes Carbon Corporation (dnes je firma součástí skupiny SGL Carbon), a jeho manželky Ann.
Zatímco Skakel měl holandské předky a byl protestantského vyznání, jeho manželka Ann pocházela z Irska a byla přísnou praktikující katoličkou; její víru po ní převzaly i její děti. I díky tomu se z Ethel jednou mohla stát paní Kennedy.
Se synem velvyslance Josepha P. Kennedyho se Ethel seznámila záhy – obě rodiny se pohybovaly ve stejných společenských kruzích a Ethel byla spolužačkou Jean Kennedy, nejmladší sestry Johna-Jacka a Bobbyho Kennedyových.
Když bylo dívkám sedmnáct, byly obě pozvané na vánoční lyžovačku do luxusního resortu Mont Tremblant nedaleko Quebeku. Psal se prosinec 1945 – a dvacetiletý Bobby Kennedy se do Ethel nezamiloval. Zatím začal chodit s její starší, velice atraktivní sestrou Patricií.
Ovšem když se rozešli, nastala Ethelina chvíle. A Ethel se už Bobbyho nevzdala.
Dvojice se zasnoubila v únoru 1950 a oddáni byli v červnu 1950 v katolickém kostele Panny Marie v Greenwichi. Prestižní deník The Boston Globe přinesl ze svatby rozsáhlou reportáž a konstatoval, že se tímto „sňatkem roku“ spojila na východním pobřeží „dvě velká rodinná jmění“.
Šlo o první takto velkou a slavnou svatbu v této dynastii za dlouhou dobu. Připomeňme, že starší bratr Roberta a Johna, ambiciózní Joseph zvaný Joe, zahynul v roce 1944 při vojenské akci, a John Fitzgerald se teprve v roce 1952 při jedné slavnostní večeři seznámí s elegantní Jackie, se kterou se ožení o rok později.
Teď je tu Bobby a jeho Ethel, vzdělaná, pragmatická, rozumná, zodpovědná a připravená splnit vše, co se od ní očekává. Především – zajistit dostatek dědiců klanu Kennedyových. První dcera Kathleen se narodila v roce 1951, syn Joseph (1952) a Robert (1954).
A pak každý rok či každý druhý rok další nový syn či dcera: David, Courtney, Michael, Kerry, Christopher, Maxwell a Douglas, narozený v březnu 1967, nakonec pohrobek Rory, která přišla na svět v prosinci 1968. Ethel byla většinu svého osmnáctiletého manželství těhotná nebo krátce po porodu.
Kdo by však myslel, že Ethel byla jen domácí hospodyňkou, manželkou a matkou, užívající si luxusu sídel v Hyannis Port, Hickory Hill a na Cape Codu, velice by se pletl. Ethel byla velice angažovaná a nadšeně podporovala nejen právnickou kariéru svého manžela, ale též politickou kariéru svého švagra.
Dokud se na scéně neobjevila Jackie, byla to ostatně Ethel, kdo pro Johna Kennedyho organizoval třeba jeho populární čajové dýchánky pro voliče během volební kampaně do senátu.
Když se pak JFK stal prezidentem, jeho bratr Bobby, později též ministr spravedlnosti a také senátor, a jeho žena Ethel se stali jeho pravou rukou a mnohdy neoficiálními velvyslanci, ambasadory Kennedyho myšlenek a politické vize.
Byla láskyplnou, ale přísnou matkou, jak dnes vzpomínají i její potomci.
„Moje matka vynalezla přísnou lásku a dokázala být na své děti tvrdá, když jsme nesplnili její očekávání. Byla však vůči nám i celé rodině také nesmírně loajální a my jsme vždy věděli, že se za nás postaví, když na nás budou útočit ostatní,“ vzpomíná její syn Robert.
Matce vděčíme za všechny ctnosti.
„Byla naším vzorem sebekázně, odolnosti a sebedůvěry. Každému ze svých jedenácti dětí předala svou lásku k literatuře a dobrým příběhům, ale také sportovní nadání, soutěživého ducha a hlubokou zvídavost vůči světu a intenzivní zájem o lidi všech vrstev. Vděčíme jí za všechny své ctnosti,“ věří Robert Kennedy Jr.
Ve své vzpomínce na matku zmínil i její lásku ke koním (byla nadšenou a odvážnou jezdkyní a držitelkou několika parkurových prvenství) a také psům:
Ethel Kennedy chovala irské setry, během svého života jich měla šestnáct. I na ně nyní její syn s úsměvem zavzpomínal: „Nikdy nebyla z posmrtného života nadšenější, než když si uvědomila, že se snad také znovu setká se svými mnoha psy, včetně šestnácti irských setrů – všichni se příhodně jmenovali Rusty.“
Ethel Kennedy zažila mnoho osobních tragédií – tragickou smrt svého švagra i manžela, ale i nehody a náhlá úmrtí, které potkaly další členy klanu Kennedyových, včetně několika jejích vlastních dětí, neteří a synovců a dalších příbuzných.
Syn Ethel a Bobbyho, David, zemřel roku 1984 na předávkování, druhý její syn Michael zahynul při nehodě na lyžích v Aspenu, vnučka Saorsie se pak v roce 2019 rovněž předávkovala drogami a Maeve Kennedy, dcera Etheliny nejstarší dcery Kathleen, utonula v roce 2020 po nehodě i s osmiletým synem.
Ethelin švagr Edward „Ted“ Kennedy zavinil v roce 1969 autonehodu, při níž zahynula spolujezdkyně, Ethelina švagrová Rosemary se pak po celý život potýkala s následky nedobrovolné lobotomie, kterou ji v mládí přinutili podstoupit rodiče (a způsobili do té doby zcela zdravé ženě těžkou mentální retardaci).
Mladší syn JFK, John Kennedy mladší zvaný John John, zahynul v roce 1999 ve věku 38 let při letecké nehodě cestou na rodinné sídlo na Martha’s Vineyard. Na palubě malého letadla s ním byla jeho manželka Carolyn a její sestra Lauren Bessettová. A tak by se ve výčtu nejtragičtějších událostí v Kennedyho dynastii dalo pokračovat.
Zdá se ale, jako by Ethel onu nepsanou kletbu rodu Kennedyových zlomila – minimálně svým přístupem k životu. Ani po tragické smrti milovaného manžela nezahořkla, stala se aktivistkou a hned krátce po smrti svého muže založila neziskovou organizaci Robert F. Kennedy Center for Justice and Human Rights. Angažovala se v boji za lidská práva nebo regulaci střelných zbraní.
„Mezi její nejcharakterističtější vlastnosti patřila disciplinovanost, stoicismus, morální a fyzická nebojácnost. Bůh ji obdařil neustálým pocitem vděčnosti vůči dobrým věcem, které se jí v životě staly, měla neustálou chuť k dobrodružství a nezadržitelný elán,“ vzpomíná dnes její syn Robert.
„Málo lidí na světě oplývalo takovým optimismem jako ona. Ať odpočívá v pokoji.“
