Léto je časem cestování a dá se dobře spojit s návštěvou uměleckých událostí za našimi hranicemi. Přinášíme vám výběr deseti nejzajímavějších výstav, které byste v nadcházejících týdnech a měsících neměli vynechat.
1. Berlín, Fotografiska, Andy Warhol
Andy Warhol se proslavil jako malíř a grafik. Téměř stejně často však držel v ruce kameru či fotoaparát a účastnil se legendárních party s notoricky známým kruhem exkluzivních přátel.
Berlínská výstava „After the Party“ je složená z jeho nefiltrovaných fotek a momentů, které s nepopsatelnou naléhavostí i lidskostí zkoumají fenomén toho, kým jsme, když party skončí.
Skrz objektiv fotoaparátu černobíle i v barvách Warhol zachytil intimitu jednotlivce toužícího někam patřit. Jeho optikou se návštěvník ocitá v roli hledače smyslu, autenticity, sounáležitosti i rozklíčovatele mýtů. Tato výjimečná umělecká sbírka dokazuje, jak emoce a vzpomínky definující naše životy hravě obstojí zkouškou času.
2. Vídeň, Albertina, Roy Lichtenstein
Ten druhý Warhol. Od poslední výstavy Roye Lichtensteina uplynulo deset let a k výročí stých narozenin tohoto amerického umělce uspořádala vídeňská Albertina obří výstavu. Díky velkorysým zápůjčkám z třiceti muzeí z celého světa do Vídně putovala jeho nejvýznamnější díla.
Jen do 14. července 2024 je zde k vidění devadesát obrazů, soch a grafik umělce, který vedle výše zmíněného Andyho Warhola patřil k předním propagátorům pop-artu. Byl známý portréty blonďatých krásek, válečných hrdinů a kreslených postaviček s řečovými bublinami.
Jasnými barvami, čistými liniemi a charakteristickými tečkami Ben Day napodoboval levnou tiskařskou techniku komiksů, a „otiskl“ se tak do americké umělecké scény šedesátých let.
3. Oslo, Munchovo muzeum, Horizonty
Politika, třídní boj, sociální vyloučení. Asi každý si při jméně Edvard Munch vybaví známý obraz Výkřik (norsky Skrik). Zde je však jeho umění zasazeno do uměleckohistorického kontextu a představuje jeho komplexnější portrét.
Výstava „Horizonty“ objevuje rozsáhlé dílo představitele moderny, působícího mezi roky 1890 a 1950. Ukazuje norského malíře nikoli jako osamělého samotářského génia, ale jako umělce, který byl velmi spjatý se svou dobou.
Upozorňuje na to, jak umělci v té době zkoumali podobu malby experimentováním s abstraktními tvary a použitím barev a účastnili se některých hnutí a tendencí, které charakterizovaly evropské umění.
4. Londýn, Tate Modern, Yoko Ono
Hudebnice, bojovnice za světový mír i průkopnice raného konceptuálního a participativního umění. Výstava „Music of the Mind“ v londýnskému muzeu Tate Modern je vůbec tou největší dosud a pokrývá šest dekád umělecké činnosti jednadevadesátileté Yoko Ono.
Až do 1. září 2024 si návštěvníci budou moci prohlédnout na dvě stovky jejích děl, včetně partitur, instalací, filmů, hudby a fotografií. Umělkyně ve své tvorbě spoléhá na humor, poezii, hloubku a radikalitu.
Výstava odhaluje experimentální období Yoko Ono v avantgardních kruzích v New Yorku a Tokiu. Nebyla by to Yoko Ono, kdyby po návštěvnících nechtěla, aby se na jejím díle nepodíleli. Mnohdy vybízí k tomu, aby si její dílo představili, prožili, či ho dokonce dokončili.
5. Amsterodam, Stedelijk Museum, Marina Abramović
Kdo nezná srbskou konceptuální umělkyni Marinu Abrahamović, jako by snad ani nebyl. A není náhoda, že se její výstava koná právě v Amsterodamu.
V roce 1975 zde potkala umělce Ulaye, který se později stal jejím uměleckým i životním partnerem. Společně s ním zde způsobila mezinárodní senzaci dlouhotrvajícími vystoupeními, která posunula hranice možností.
Ve své pozdější sólové tvorbě se zaměřila na spiritualitu a aktivní výměnu energie mezi sebou a publikem. Navždy změnila vnímání, syrovost i brutalitu participativního umění a vytvořila si tím neopakovatelný podpis.
Dosud největší expozici jejího umění v Nizozemsku pořádá amsterodamské Stedelijk Museum. Výstava končící 14. července pokrývá padesát let plodné tvorby ženy, kterou lze bez báze nazvat průkopnicí performativního umění.
6. Antverpy, MoMu, Willy Vanderperre
Černobílé portréty, strhující syrovost i exkluzivní móda. Fotograf Willy Vanderperre je naprostou ikonou belgické módní scény. Jeho díla se pravidelně objevují například v časopise Vogue či W Magazine a fotí kampaně pro známé módní značky jako Dior či Prada.
Svou kariéru započal právě v Antverpách během studia na Královské akademii výtvarných umění, potkal zde svého manžela a stylistu Oliviera Rizze.
Antverpská výstava vezme návštěvníky na cestu jeho estetickým vesmírem skrz film, umění i fotografie mapující Vanderperrovu strhující, vábivou a fascinující tvorbu. Fotograf plane vášní pro svou práci, která je na fotkách znát. Středobodem Vanderperrova díla je fascinace mládím, které je jeho potravou a motivační silou již téměř tři desetiletí.
7. Milán, Fondazione Prada, Pino Pascali
Kudrnatý rošťák, co se přirovnával k hadovi svlékajícímu kůži. Ano, až tak moc mu byla nesympatická myšlenka vlastního stylu v umění.
Během pouhých čtyř let své umělecké tvorby se Ital Pino Pascali stihl zapsat jako významný autor, který zkoumá vztah mezi sochařskými a jevištními prvky a kontrastuje sochařství s každodenními předměty.
Pascali, který ve svých dvaatřiceti letech předčasně zahynul při jízdě na motorce římskými uličkami, často tvořil díla z recyklovaných materiálů a originálním způsobem si hrál s iluzí a realitou s příměsí děsiva. Čerpal ze svých vzpomínek na dětství, které prožíval během druhé světové války.
Milánská výstava je sestavená z jeho nejikoničtějších děl, včetně pohádkového obřího pavouka pokrytého falešnou modrou kožešinou.
8. Paříž, Musée Marmottan Monet, EN JEU!
Box, jízda na koni i šerm. Při příležitosti olympijských a paralympijských her, které se po sto letech konají v Paříži, představí muzeum Marmottan Monet výstavu s názvem „En Jeu! Artists and Sport (1870–1930)“.
Ta se skutečně prostřednictvím více než stovky významných uměleckých děl z veřejných a soukromých evropských, amerických a japonských sbírek ohlíží za vizuální historií sportu.
Výstava se zabývá tematikou individuálních i kolektivních sportů v kontrastu s krystalizací a vyostřením rozličných sociálních a kulturních témat. Olympijské hry mají oživovat a symbolizovat ducha antiky. Umělci, kteří sportovce ve svých dílech zachycovali, je však viděli i jako výraz moderny či mocné hybatele změn.
9. New York, České centrum, Primadony v Met opeře
Aida, Mařenka z Prodané nevěsty i Violetta z opery La Traviata. Díky autentickým fotografiím a originálním velkolepým kostýmům ze sbírek Národního muzea a Metropolitní opery jako by postavy z oper málem před očima ožívaly.
Návštěvníci Českého centra v New Yorku se v rámci oslav Roku české hudby mohou seznámit s rolemi Emy Destinnové, Marie Jeritzy, Gabriely Beňačkové, Evy Urbanové, Magdaleny Kožené a mnohých dalších.
„České primadony v Met opeře ukazují úspěchy našich nejlepších operních zpěvaček, které svým pěveckým uměním dokázaly dobýt jednu z nejvyšších met a prezentovat hudbu významných českých i světových skladatelů divákům Metropolitní opery,“ komentuje generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.
10. Grasse, Muzeum parfémů
Parfémy a vůně lidstvo provázejí odjakživa. Vždyť nejstarší domnívané parfémové lahvičky byly datovány už kolem roku 7000 před naším letopočtem.
To nejlepší muzeum parfémů se ovšem nachází ve Francii v srdci provensálského města Grasse, kde se počátkem dvacátého století současná parfumerie Grasse zrodila. Mohou za to samozřejmě François Coty a Coco Chanel.
Mezinárodní muzeum parfémů Grasse je vůbec první veřejnou sbírkou na světě věnovanou parfémovému průmyslu od nejstarších dob až po současnost, na pěti kontinentech a ve třech hlavních oblastech: svádění, péče, komunikace.
Návštěvníci nahlédnou pod pokličku historie vůní z hlediska surovin, výroby i inovací. Jsou jim ale představeny i následné procesy s parfémy spojené jako dekorativní umění, design či obchodování. Ti největší nadšenci si mohou dokoupit i parfémový workshop.
