Proslavil se po celém světě, jen doma v Česku ho moc neznají. Výjimečného tanečníka a výtvarníka Kristiána Mensu přitom už před třemi lety zařadil americký webový magazín Huffington Post do žebříčku 20 under 20. Tedy mezi dvacet nejnadanějších inovátorů mladé generace z celého světa.
Stal se rovněž jednou z patnácti osobností, které letos v září obdržely Stříbrnou medaili předsedy Senátu, v jeho případě „Za mladické a pokorné odhodlání a inspiraci“.
Jeho osobnost okouzlila i režiséra Adolfa Ziku, který o něm natočil dokument Who si Mr. Kriss?, jak si mladý umělec říká. Snímek získal hlavní cenu na letošním Sportfilmu v Liberci a dostalo se mu i celosvětového uznání. Na 39. ročníku Mezinárodního festivalu FICTS (Federation Internationale Cinema Television Sportifs, pozn. red.) v Miláně se dostal mezi šest nejlepších snímků.
Dokument je o mladistvých nejistotách, mindrácích a odvaze se jim postavit, a také o hledání vlastní identity. „Kristián je opravdová hvězda, která si zaslouží pozornost i domácího publika,“ říká o nadějném čtyřiadvacetiletém muži režisér Adolf Zika.
Sám tanečník upoutává nejen tím, co umí, ale i vzhledem. Díky svým částečně africkým genům ho nelze přehlédnout. A jak sám říká, kořeny ovlivňují člověka, i když o tom neví.
„Cítím se jako Čech, narodil jsem se v Praze. Můj dědeček z maminčiny strany ale pochází z africké Ghany, takže zřejmě nějaké taneční predispozice díky této větvi rodiny mám. Možná i proto má část mých genů tendenci vyjíždět do světa a přemýšlet víc globálně. Po mamince jsem zdědil spontánnost a talent, z tátovy strany zase rozvážnost a diplomacii. Občas mám problém si mezi tím vybrat,“ usmívá se tanečník.
Pohyb je přirozenou součástí jeho života už od dětství. Začínal s fotbalem, už tehdy ale cítil, že to pro něj není ideální sport. Nelíbil se mu mnohdy až nepřiměřeně kritický přístup trenérů a jako brankář se dost často ocital v pozici, kdy ho svazovala zodpovědnost a bál se udělat chybu.
Na druhou stranu to pro něj ale byla velká zkušenost a hlavně se naučil padat a skákat, což se ukázalo jako skvělá příprava pro tanec. Ten ho poprvé uhranul v Paříži, kde byl s rodinou na dovolené. „Na ulici jsme viděli taneční vystoupení asi deseti kluků. Bylo neuvěřitelné, co dokázali dělat se svými těly, nemohl jsem od nich odtrhnout pohled,“ vzpomíná.
Po návratu do Prahy si proto našel na Opatově taneční školu, kterou vedl Robert Kysela, a i se svým o dva roky starším bratrem začali trénovat breaking. Ve skupině se ocitli s tanečníky různých věkových kategorií i národností.
„Cítil jsem neuvěřitelný adrenalin, třeba když se mi povedla první stojka. Rodiče v tom nejdříve moc smysl neviděli. Ale přesvědčili jsme je, hlavně tím, že nás to bavilo. A nakonec začala tančit i moje maminka, zalíbil se jí street dance,“ prozrazuje Kristián.
Až na tatínka vlastně tančí celá rodina, dva mladší sourozenci, i starší bratr Marek, se kterým jezdí společně na soutěže. „Naposledy jsme proti sobě stáli v semifinále mistrovství České republiky, které rozhodovalo o tom, kteří dva finalisté pojedou na mistrovství světa v Paříži, které je už spojené s nominací na olympijské hry. Brácha mě porazil a já mu to moc přeji. Jednak je starší a pak, tohle není poslední mistrovství a do olympiády zbývají ještě tři roky, to stihnu,“ dodává s tím, že olympiáda, v níž se bude poprvé závodit v breakdance, je velkou metou.
Breakdance ale Kristiánovi sám o sobě nestačí, není typický b-boy. „Jsem prostě tanečník, hýbu se svým tělem.“ Že umí překvapit, dokázal i před dvěma lety, kdy se probojoval do celosvětového finále nejprestižnější světové taneční soutěže v Paříži, Red Bull Dance Your Style.
Tehdy šokoval, když vyřadil ve druhém kole největší legendu – Brazilce Neguina. Tři a půl minuty mu stačily na to, aby se zapsal do historie breakingu. Videozáznam z tohoto vystoupení už na sociálních sítích vidělo více než 65 milionů lidí. Kristián ale tančil například i v klipu zpěvaček Kylie Minogue nebo Rita Ora.
Základem jeho stylu je flexibilita, je ohebnější než většina tanečníků, není pro něj problém dát si nohu za hlavu a jeho kolegové mu tak často přezdívají hadí muž. Má rád styl „provlékání“, kdy se skládá dohromady jako preclík, a také eleganci a lehkost. V tom mu pomáhá i hudba a hra na klavír. „Poslouchám Chopina, Schuberta, ale pustím si i techno nebo house. Jsem otevřený jakémukoli žánru.“
Kromě tanečního nadání má ale i výtvarný talent. Začal ho rozvíjet už na studiích v Americe, kam odletěl ve svých šestnácti letech v rámci výměnného pobytu. Volný čas po škole vyplňoval malováním a tvořením a ilustrace pak sdílel na sociálních sítích.
„Různé webové stránky si pak ty obrázky převzaly a začaly o mně vycházet články, takže najednou se zvedl obří zájem o to, co tvořím. Nebyl jsem na to tehdy připravený a možná mi i protekl mezi prsty nějaký větší úspěch, třeba když jsem dostal nabídky od velkých amerických firem na spolupráci a já jim zapomněl odepsat. Anebo když si u mě někdo objednal nějaký obrázek a já mu ho odeslal jen tak v obálce a jemu přišel pomačkaný,“ směje se umělec.
Jeho toulavé boty ho kromě Ameriky zavedly také do Londýna nebo do Německa, teď je zase zpátky v Čechách, kde studuje animaci na Vysoké škole kreativní komunikace. Do toho si přivydělává tancem i malbou. Naposledy ilustroval knihu Otomara Dvořáka Příběhy z českých dějin, kde si vymýšlel obrázky k jednotlivým kapitolám. Skrze svůj e-shop prodává kalendáře, obrazy, občas vystupuje v reklamě nebo videoklipu.
Z úspěchu filmu Who is Mr. Kriss? má radost. Už jen kvůli režisérovi Adolfu Zikovi, který na dokumentu strávil několik bezesných nocí. Navíc do jeho vzniku zasáhla i pandemie.
„Použili jsme hodně materiálu z mého archivu, hlavně z období, kdy jsem byl v Americe a často jsem natáčel, co dělám. Aniž bych vůbec tušil, že se to bude jednou hodit. Nikdy jsem si nemyslel, že patřím do filmu, ale tím, jak je to zpracované a má to jak dramatickou, tak i veselou stránku, tak mi to přijde fajn. Jednou se na to určitě rád podívám se svými dětmi. A třeba ten příběh inspiruje i ostatní k tomu, jít si za svými sny, “ uzavírá.
