Zdá se vám, že český folklór, basketbal a ženské hnutí nemohou mít dohromady nic společného? Důmyslný výtvarný počin Vesna 2.0 v Jurkovičově vile si sice libuje v kontrastech, ale všechny komponenty k sobě perfektně sedí. Výstavu fotografky Michaely Karásek Čejkové a multidisciplinární umělkyně Veroniky Velčovské Jirouškové můžete navštívit až do 30. března 2025.

Zdi brněnské Jurkovičovy vily, jakožto jedné z nejvýznamnějších architektonických staveb z přelomu devatenáctého a dvacátého století, by patrně mohly chrlit samé vydatné příběhy.

Autorky výstavy se ovšem zaměřily více na okolí. Ústřední inspirací se stala zahrada a nedaleká sportoviště (ta během výstavby vily ještě neexistovala), se stadionem a místním basketbalovým klubem Žabiny Brno.  

Právě mladé basketbalistky mají symbolizovat všechny sebevědomé, svobodomyslné a odhodlané ženy vyrůstající v náruči vzdělávacího spolku Vesna existujícího už v sedmdesátých letech devatenáctého století. 

Jednotlivé zdánlivě nesourodé nitky spojuje zakladatel vily Dušan Samo Jurkovič, který se stal dvorním architektem tohoto spolku a pro jeho členky velmi citlivě navrhoval například interiéry jejich dívčího penzionátu. 

Číslice 2.0 v názvu výstavy tedy zcela jednoznačně odkazuje nejen k Vesnám „druhé“ generace, ale také k basketbalu, což je další svébytná linka celé výstavy.

„Atmosféra, kdy se překrásnou zahradou nesou údery balonu při driblování či skandování fanoušků, je dojemná až bizarní,“ popisují autorky.

Výstava Vesna 2.0
info Foto Vesna 2.0

„Představily jsme si Dušana Jurkoviče, jak sedí v zahradě, pije kávu a udiveně pozoruje basketbalistky, v dresech, s odhalenýma nohama, jak míří do haly hrát (jeho očima) čistě mužský sport. Tato představa se nám natolik líbila, že jsme ji použily jako hlavní myšlenku celé výstavy. Jako ukázku toho, kam se posunulo vnímání ženy v průběhu sta let,“ shodně vysvětlují autorky.

Všechno začalo podnětem z Moravské galerie. Konkrétně od ředitele Jana Presse, kterého při společném setkání v rámci Meat Design Ostrava napadlo, že by jejich umění mohlo dobře fungovat dohromady.  A měl pravdu. 

Samotnou výstavu, která začala už 23. května, přitom obě zvládly za čtyři měsíce. Kurátorsky ji následně doladila Michaela Kádnerová.

Na koncepci mimo jiné spolupracovala také Dita Havránková. Právě ona natočila a upravila dobové černobílé video, kdy se obě autorky volně pohybují v historických kostýmech po vile i jejím přilehlém okolí, které je součástí instalace. 

„Výstavou jsme chtěly ukázat další level určité emancipace, sebeobjevování a prosazování se. Dívky a ženy ze spolku Vesna byly průkopnice ve vzdělávání se a v komunitních aktivitách, my se můžeme v lecčems cítit podobně, sice v jiných kulisách a jiném příběhu, ale s podobným odhodláním a nadšením. I díky těmto ženám nyní můžeme tvořit nebo svobodně vystavovat,“ dodává Veronika Velčovská Jiroušková.

Jádrem výstavy jsou fotografie afroamerických basketbalistek hostujících v českých týmech v dresech zaznamenaných na zahradě, schodech, ale i v interiéru. Na první dobrou zaujmou lehce strnulé pózy znázorňující estetiku rodinných či prvních cestovatelských snímků devatenáctého století, které osvěžují moderní dresy nebo třeba vykukující kotníčky.

Čejkové se tak podařilo naroubovat exotické sportovně oblečené hráčky do českého lidového kontextu. Překvapivý kontrast ovšem vůbec nepůsobí drze, ale naopak s důvtipem ukotvuje nápad obou autorek, a to propojovat časové roviny ve vnímání a postavení žen v době Dušana Jurkoviče s tím současným. 

Portréty jsou zasazeny do ornamentálně vyřezávaných dřevěných rámů, které speciálně vytvořila šperkařka Veronika Ďuricová známější pod uměleckým jménem Dick Wolf.

Sám Jurkovič byl ve své době označován za básníka dřeva, protože právě tento materiál byl pro jeho tvorbu naprosto signifikantní. I v tomto detailu proto můžeme vnímat logické propojení. 

Výstavu zkrášluje monumentální dřevěný Totem s basketbalovým košem. Tento pradávný kmenový objekt v sobě zahrnuje symboly rukou hrajících basketbal.

„Koš je upletený od košíkářky a odkazuje tak opět k řemeslu, ruční práci i ke kořenům basketbalu, kdy prvotním košem při hře byl opravdu pletený koš s plným dnem,“ doplňuje Jiroušková.

Ta také zakomponovala možná až absurdně nadrozměrné basketbalové míče z brokátu umístěné v přízemí expozice. Nadnesený artefakt s přiznanými a nezapravenými švy v místě spojů doplněný o motivy ručních prací spolu s vyšívaným ubrusem, který je vystavený na stole v jídelní hale, navazuje na původní aktivity spolku Vesna a tím také uzavírá celou myšlenku výstavy.