Amazonská princezna Diana je zpět na stříbrném plátně. Blockbuster Wonder Woman 1984 se po několika odkladech kvůli koronaviru o Vánocích konečně představil divákům. Izraelská herečka Gal Gadot v něm jako Diana stále zachraňuje svět, zatímco si udržuje svou tajnou identitu.
Po událostech z I. světové války potkáváme nestárnoucí bojovnici ve Washingtonu v roce 1984, kde pracuje v muzeu jako antropoložka. Právě tam se potká s Barbarou (Kristen Wiig), sociálně nezdatnou, nemotornou a neoblíbenou expertkou na drahé kameny, která posuzuje i artefakt z překažené loupeže nazvaný příznačně Dreamstone.
Dvě ženy záhy zjistí, že kámen dokáže plnit jakákoliv přání, za jejich vyplnění si však vybírá krutou daň.
Během první hodiny z mamutí stopadesátiminutové stopáže však ještě nikdo skládat účty nemusí. Režisérka Patty Jenkins v ní nejprve akcentuje vztah mezi Dianou a Barbarou, který solidně táhne komediální cit herečky Kristen Wiig. Ta v závistivé Barbaře variuje svoji populární personu usazenou v roztržité trapnosti známou třeba ze skečů SNL nebo z filmu Ženy sobě.
První zvrat přichází, když scénář vzkřísí pilota Stevea (Chris Pine). Co na tom, že zemřel na konci prvního dílu. Díky zmíněnému artefaktu poněkud krkolomným způsobem vstává z mrtvých.
Co mohlo být hororem o zlodějích těla, mění se v rozpustilou komedii, v níž se oproti jedničce Chris Pine sice nesvlékne, zato ho scénář vžene do šatníkové montáže s výměnami osmdesátkových outfitů, nebo na rande mezi ohňostroje.
Pokud byla v jedničce zmatená ze světa lidí Diana, která bojovala buď s Němci v zákopech, nebo s cynismem, nyní se role obracejí. Na novou realitu si musí zvykat i Steve. Jenkins jednoduše umí svoje postavy stavět do slibných opozic, kvůli jejím dalším volbám ale Diana, Steve i Barbara postupně ztrácí půdu pod nohama.
Ukotvení do osmdesátek je totiž spíše jen vějičkou, z níž nevyplyne nic zajímavějšího než záporák Max Lord (Pedro Pascal), jenž získá zmíněný kámen, a nachomýtne se i do rozmíšek studené války.
Skrze Lorda, televizní celebritu, která se považuje za „úspěšného byznysmena“, si k sobě zve televangelisty, nepřímo postaví obří zeď a o ostatních říká, že mu úspěch jen závidí. Tvůrci tak velmi napřímo odkazují k současnosti – konkrétně k americké politice.
K bezelstné, jednoduché naivitě Dianina ponaučení, že k vysněným cílům nevedou snadné cesty, takový záporák možná pasuje. Superhrdinka ale ve druhé polovině odhazuje svá zlatá brnění až příliš rychle, když ukazuje, že její dobrodružství je vlastně jen nabobtnalým anachronismem, v němž se nevzrušivě přímočarým způsobem hledá kouzelný kámen.
Podobným retrem byl naposledy snad film Old Guard na Netflixu letos v létě – a i v tomto kontextu vlastně nevadí, že nová Wonder Woman 1984 šla souběžně s premiérou v kinech na službu HBO Max.
Rozmáchlejší béčko za 200 milionů dolarů tu totiž už dlouho nebylo. Vždyť se v něm většina věcí napraví, když dostatečně vysoký počet lidí řekne větu „Zříkám se svého přání!“
Nemusí to být nutně špatně – Gal Gadot zůstává sympatickou, i když Dianu zejména v emocionálně vyhrocených scénách zvládá tvarovat hlavně pomocí přepjatě pronášených replik typu „Už nikdy nebudu milovat“, „Nic dobrého se nerodí ze lží,“ nebo „Nemám televizi“.
Po druhé Wonder Woman asi nikdo nechce, aby byla dalším úmorně vážným komiksem rochnícím se v existenciální tísni. Žánr koneckonců nijak nepodrývala ani jednička umístěná do válečné vřavy, která připomínala Captaina Americu.
Tenhle boj za pravdu ve světě lží ale nikdy nenajde záminku, proč má být veden zrovna tímto zdlouhavým způsobem a co přesně na něm má být zajímavé.
Možná by pomohlo výsledek přestříhat, což prý ale nechtěla Jenkins, která dlouho odolávala studiu, i když film včetně digitálních efektů dokončila už loni v prosinci.
Studio Warner Bros. ještě o svátcích stihlo oznámit, že vznikne i třetí díl ve stejné tvůrčí sestavě. Jenkins ale pravděpodobně ještě předtím natočí nový film ze světa Star Wars jménem Rogue Squadron.
Druhá Wonder Woman zatím vydělala v amerických kinech 16,7 milionu dolarů, celosvětově potom 85 milionů dolarů. Kdyby nebyla pandemie, šlo by o neúspěch, v kontextu zavřených kin ale čísla vlastně nepůsobí špatně.
Na HBO Max se na ni prý podívaly miliony lidí, takřka polovina z údajných 57 milionů předplatitelů si spektákl měla pustit hned první den.
Čísla samozřejmě nejde moc dobře ověřit a jen těžko si lze představit, že by HBO Max vydalo tiskovou zprávu o něčem jiném než o velkém úspěchu.
Wonder Woman 1984 je totiž prvním filmem z plánovaného balíčku velkých titulů, které Warner Bros. plánuje v roce 2021 uvést souběžně v kinech i na streamu. Přelomové oznámení šokovalo Hollywood, firma se ale dušuje, že jde jen o dočasnou reakci na pandemii.
Její krok tak lze spíše chápat jako velkolepou reklamu na HBO Max, která zatím tahá za kratší konec v počtu předplatitelů oproti Netflixu i Disney+.
Na platformě, která v druhé polovině příštího roku zamíří oficiálně i do Česka, se tak v následujících měsících mají objevit velké filmy jako nový Sebevražedný oddíl, Godzilla vs. Kong, čtvrtý Matrix nebo Duna, proti jejímuž umístění na malé obrazovky protestuje jak její režisér, tak část investorů.
Někteří filmaři se také na Warner Bros. zlobí, že společnost pohřbívá už tak zkoušená kina, faktem ale zůstává, že právě tohle studio letos nejvíce zariskovalo, když poslalo v létě do kin velkorozpočtový thriller Tenet, na jehož tržbách se finančně spálilo.
Nový distribuční model propojený s HBO Max tak vlastně kopíruje tohoto překotně dynamického obchodního ducha.
Podobná rozhodnutí se Warner Bros. někdy nevyplácejí – stačí si třeba vzpomenout, jak chtěla firma „dohnat“ filmové univerzum Marvel několika horkou jehlou šitými týmovkami s Batmanem a Supermanem.
Někdy ale naopak Warneři vytočí jackpot, když odklepnou filmy, které by pod jinou hlavičkou nevznikly, jako třeba poslední Šílený Max. A přesně z ranku jejich sympaticky riskantních kroků, které nemusí z obchodního důvodu dávat smysl, ale celý byznys vzrušivě kypří, je i nová anabáze se streamem.
