Před šesti lety Hana Polanská a Alena Doležalová vypily lahev šampaňského a rozhodly se, že si vypěstují vlastní chilli. Jenomže se překlikly v objednávce a místo 20 semínek jich objednaly dva tisíce. Chilli zasadily, vypěstovaly, zpracovaly a staly se se svou značkou World of Chilli číslem jedna v chilli byznysu u nás a dostaly se do top desítky v objemu výroby i v celé Evropě.
V brněnském kamenném obchodě a na e-shopu dnes prodávají téměř 200 produktů z chilli, od samotných semínek, sazenic, plodů, nakládaných papriček až po fermentované omáčky, salsy, vína, kimči nebo hotovky jako guláš a vindaloo, které zpracovávají samy nebo si je nechávají na zakázku ze svého chilli vyrábět. A to z téměř 130 odrůd, které vlastnoručně pěstují ve fóliovnících na jižní Moravě.
Semínka původně Hana a Alena zasadily do květináčů na zahradě a myslely si, že sazenice prodají v létě na farmářském trhu a za vydělané peníze pojedou na dovolenou. Z trhu si ale odnesly necelou tisícovku – zákazníci totiž tvrdili, že nemají kde sazenice pěstovat. Na trh se tedy za několik měsíců vrátily s plody. Ty ale nakonec také nikdo nechtěl – lidé by si prý raději rovnou koupili pálivé produkty.
„Tak jsme tu první úrodu otrhaly z květináčů, donesly ji do kuchyně a celou zavařily,“ vzpomíná Doležalová, původně zahradní architektka, která tehdy realitní makléřce Polanské navrhovala zahradu. Z pracovního vztahu se stalo přátelství, později partnerství a nakonec i vztah obchodní.
Původně jim vlastně nešlo ani tak o podnikání, jako spíš o to, aby spolu mohly trávit čas. Když při projížďce Brnem uviděly volné prostory, rozhodly se zkusit tam své naložené chilli prodávat.
„Daly jsme si tam gauč a křeslo a na polici za pohovku jsme naskládaly pár desítek skleniček, které jsme doma zavařily. Braly jsme to tak, že tam budeme spolu trávit čas, a jestli něco prodáme, bude to vlastně takový bonus,“ popisuje Alena Doležalová.
Zlom ale přišel velmi rychle – už o Vánocích toho roku prý stála Hana Polanská na zmiňovaném křesle a nestíhala podávat sklenice zavařených chilli papriček frontě zákazníků, která se táhla až před obchod.
O jejich podniku se začalo mluvit po Brně i okolí a ony se rozhodly pěstovat ve velkém – na jižní Moravě si pronajaly osm fóliovníků, kde ročně sklidí až tři tuny papriček, což občas ale i hodně bolí.
„Například když sklízíte nejpálivější chilli papričku odrůdy Carolina Reaper a rukama vám projde třeba 100 kilo, dva dny necítíte ruce až po lokty a nemůžete je položit ani na peřinu, protože ve chvíli, kdy se pokožka zahřeje, pálí to jako čert,“ popisují, co všechno stojí za nenápadnou lahvičkou chilli omáčky.
V létě vstávají už ve čtyři hodiny ráno, jedou sbírat do fóliovníků, které mají dohromady pět tisíc metrů čtverečních, a s dalšími dvěma brigádnicemi otrhávají 50 tisíc keřů v téměř padesátistupňovém horku.
„A to jsme fóliovníků původně chtěly dvacet,“ narážejí na to, že jejich podnikání nikdy nestálo na promyšleném byznysplánu, ale spíš na spontánních rozhodnutích. A taky notné dávce štěstí.
„Celým naším podnikáním se vlastně prolíná to, že něco vymyslíme, uděláme a až zpětně přemýšlíme, jestli to má šanci uspět. Pravda ale je, že pak už musíme plavat. Kdybychom totiž všechno zvažovaly do detailů, nakonec nic neuděláme,“ smějí se a dodávají, že když se poprvé dostaly na trhy na pražské náplavce, neměly jejich výrobky ani cenovky.
I s tímto neformálním přístupem se ale dostaly na vyhlášený italský chilli festival Peperoncino, začaly své výrobky prodávat a vařit z nich ve street food stánku na Campus Square v Brně, ročně mají několikamilionový obrat a o Vánocích se v jejich krámku protočí i 200 lidí denně.
A právě proto, že svůj byznys staví na svých jménech a osobním vztahu k zákazníkům, kterým ve své prodejně neúnavně radí, odmítly možnost prodávat své zboží v jiných řetězcích.
„Určitě bychom prodaly víc, ale ptáme se samy sebe, jestli chceme zůstat výjimečným obchodem, nebo zaplavit trh. Na to bychom potřebovaly víc lidí, výrobní linky… A to jako naši cestu nevidím. Důležitý je pro nás pořád koncový zákazník a to, že lidi ví, kdo za tím vším stojí. Rozhodně bychom ale rády brzy rozjely pobočku v Praze,“ uzavírá Alena Doležalová.
