Pětihvězdičkový a neobvyklým způsobem luxusní. Takový je pátý evropský hotel řetězce, spadajícího pod americkou síť Hyatt. Andaz Prague se hlásí k lifestylovému luxusu, nabízejícímu větší uvolněnost, neopakovatelný design a překvapivé momenty.
Pod návrhem interiérů je podepsáno madridské studio Brime Robbins, založené Maríou Brime a Garretem Robbinsem v roce 2008. Studio se vyprofilovalo v experta na hotelová prostředí – mezi klienty patří kromě společnosti Hyatt také Hilton, Marriott, Accor a další.
K historických památkám nebo počátkům dvacátého století a setkávání české, německé a židovské kultury odkazuje ve svých interiérech mnoha pražských hotelů. Andaz, čerstvě otevřený v budově bývalého Cukrovarnického paláce na Senovážném náměstí, jde mnohem dál.
Do kteréhokoli kouta vám tu padne oko a jakýkoli předmět vezmete do ruky, Maria Brime a Garret Robbins k němu mají příběh i opodstatnění, proč ho do celku začlenili.
Každý ze sto padesáti pokojů a šestadvaceti apartmá se liší dispozicí nebo vybavením, každý veřejný prostor – lobby, lounge i restaurace Zem a bar Mez – je jinak zařízen a dekorován.
I když „dekorován“ je v případě tohoto projektu špatně zvolené slovo. Zde není nic na ozdobu, vše je nositelem významu a nějaké hlubší reference. Bohatá směsice smyslových podnětů, kterých se vám uvnitř hotelu dostane, jako by byla fyzikálním odrazem barvitého loga značky Andaz.
Více o dokonale promyšleném konceptu nám prozradili sami tvůrci.
María Brime
Garret Robbins
Když jste se dozvěděli, že vaší další zakázkou bude Andaz Prague, co jste udělali jako první?
Kromě toho, že jsme podnikli tour po stávajících pražských luxusních hotelích, jsme se hned vrhli na širokou kulturní rešerši. A okamžitě byli přehlceni tolika možnými zdroji inspirace. Český národ i Praha jich má nespočet. Člověk nevěděl, po jaké dřív sáhnout.
Nabízelo se nesmírné množství možných odkazů, ale nejvíc nás svoji silou oslovily staré mýty a legendy, které dlouho spaly. I tato budova poslední dobu spala. A také má silnou historii. Řekli jsme si, že současně s oživením domu probudíme mezi jeho zdmi též hlavní postavy českých legend. To byla naše základní idea, od které jsme všechno odvíjeli.
Jaké postavy tedy k hostům promlouvají?
Hlavní je báje o Bruncvíkovi. Stal se pomyslným maskotem hotelu. Jen tato jedna legenda má mnoho motivů: dvouocasého lva, meč, les… Dál nás uchvátila pověst o Libuši a její pohled do budoucnosti. Třetím protagonistou je Golem, u kterého existuje mnoho interpretací příběhu.
Zmíněné postavy se objevují v interiérech na zjevných i méně viditelných místech, ve větších i miniaturních měřítcích, celé i v náznaku. Třeba Golema odhalíte v podobě artového svítidla v lobby, v těle lampiček u postelí nebo jako figurku podpírající zrcadlo.
Pro hosty se chystá kniha, která bude všechny symboly vysvětlovat, ale především bude veškeré detaily znát personál a je připraven vše vysvětlovat. Sám od sebe i na optání. Nechceme poučovat, hosté by měli detaily a motivy sami objevovat. Třeba hlava lva nad čelem postele je nepřehlédnutelná.
V pokojích je celá řada dalších menších nebo alegoričtějších prvků, kterých si všimnete až časem: třeba když uléháte ke spánku a pohledem z postele, pod jiným úhlem najednou spatříte něco, co jste přes den přehlíželi. Vzbudí to ve vás zvědavost a otázky. Takovéto překvapivé momenty a objevování jsou klíčem našeho konceptu.
Reference nejsou nijak přehnaně sofistikované, protože pak by pro zahraniční hosty nebylo snadné jim porozumět. Naším cílem bylo, aby se prostřednictvím interiéru napojili na místo, kde se ocitli. Referujeme k bájím, ale i k budově samotné, jejíž historie by vydala na samostatnou knihu.
V neoklasicistním slohu byla postavena pro cukrovarníky, měla tu apartmá Adina Mandlová, v porevoluční éře zde sídlila banka. Proto například vedle dveří každého pokoje je umístěna bronzová mřížka připomínající bankovní přepážku, která nese číslo pokoje, a je v ní zvonek. Některé koupelny mají pro změnu panel připomínající pancéřování bankovního trezoru.
Najdeme v hotelu naopak nějaké elementy, které jsou pro celý řetězec Andaz společné?
Sice se jedná o mezinárodní řetězec, ale nikdy nevytváříme unifikované prostředí, v němž nepoznáte, jestli se zrovna nacházíte v Praze, Londýně nebo v Curychu. Specifická identita dané lokace je v našich interiérových konceptech určující.
Globální děláme lokálním a naopak. Do hotelu přijíždějí lidé s globální zkušeností a mají tu mít zážitek velice lokální, ale tím to nekončí. S tímto lokálním zážitkem a příběhy se pak vracejí domů a přinášejí si vzpomínky a inspiraci, kterou ve svém prostředí často šíří dál. Tím se koloběh obohacující výměny uzavírá. Lokální se zase stává globálním. Tato lidská synergie je podle nás naprosto úžasná.
Jedna ideová věc však Andaz hotely spojuje: jejich prostředí není bezpečnou zónou neutrálního luxusu, ale překvapuje, nabízí vzrušující podněty.
Někdy až šokuje – třeba když otevřete šuplík stolu a jeho útroby vás vyvedou z míry ostře červenou barvou, nebo když vezmete do ruky polštář a každá strana má jinou texturu, a poskytne vám tak dvojitý haptický zážitek. Převaha věcí vznikala na míru, podle našich návrhů nebo autorských návrhů místních designérů.
Kdo lokální umělce a designéry vybíral?
Ve chvíli, kdy jsme do projektu vstoupili, nebyl ještě vybrán žádný umělecký konzultant. Vždy nám záleží na silném konceptu, takže jsme si řekli, že když máme tu příležitost, zvolíme koncept takzvaného integrovaného umění, kdy se díla vybírají a tvoří jako neoddělitelná součást interiérové architektury.
Výsledkem jsou na zakázku vytvářené plastiky lví hlavy nebo oka Libuše vynořující se ze stěn, sošky zapojené do kovových rámů zrcadel, umělecké mozaikové koláže na podlaze či skleněné plastiky v nikách.
Nakonec byla přizvaná Alexandra Schafer z vídeňské konzultační agentury Velvenoir, která Prahu dobře zná a s níž jsme do interiérů společně dovybírali další předměty od místních umělců a designérských studií. S doporučeními na některé tvůrce a výrobce přicházel i majitel nemovitosti UBM Development a jeho lokální tým.
Třeba společnost Preciosa Lighting jsme ale už znali z našich předchozích projektů. Do restaurace Mez jsme vybrali svítidla Fractal, do pokojů se domluvili na návrhu na míru. Chtěli jsme něco jiného než křišťál a Preciosu přiměli k výrobě lampiček s pokoveným porcelánem, zmíněné golemy.
Směsice věcí i povrchů je velmi pestrá, co ji sjednocuje?
Barevný plán jednotlivých zón. Pro chodby jsme vybrali modrou barvu jako barvu řeky protékající městem, v pokojích se propisuje do čalouněných čel postelí či do batikovaných závěsů, které se směrem k podlaze zesvětlují.
Apartmány jsou temnější, mají tmavší dřevo a objevuje se v nich sytě zelená barva. Podkrovní pokoje jsou zase světlejší a krémové, jako porcelánová pleť a zarůžovělá líčka Libuše. Ve společných prostorech se objevuje více vínové a fialové.
Jaké z autorských objektů byste si sami rádi odvezli domů?
Vázy Milana Pekaře a také jsme byli naprosto nadšeni se spoluprací s Davidem Valnerem, stejně jako z barového muralu od Barbory Idesové, interpretujícího příběh Libuše. Českých jmen je hotel plný.
