Ještě nedávno měla problém vyslovit, že je herečka. Dá se říci, že kariéru „odstartovala“ v šatně Dejvického divadla. „Věci mi v životě přicházejí samy. Kolikrát ani nevím jak. Vážím si toho, vím, že se to neděje každému,“ řekla Antonie Formanová. Na konferenci Forbesu Mladé Česko popsala, jak je na sobě třeba pracovat, jakými radami se řídit, i její ambice prosadit se v zahraničních filmech.
Antonie Formanová je herečka slavného jména a hlavně ctižádostivá a úspěšná žena. I proto se stala tváří letošního žebříčku 30 pod 30, kde se podle moderátora akce a šéfredaktora Forbes magazínu Petra Šimůnka umístili „apoštolové české budoucnosti“.
Dlouho se přitom Formanová prý za herečku nepovažovala. „Teprve před rokem jsem skončila školu, dlouho jsem prostě byla studentka. Jsem majitelka Českého lva, ale neměla jsem odvahu říct, že jsem herečka,“ řekla hned na úvod. Byla zvyklá v minulosti slýchat spíše slovo „hééérečka“ a ne v dobrém slova smyslu.
Ve svých pětadvaceti letech má však už za sebou úspěšné české filmy a zahraniční projekty. Právě dokončila práci na šestidílné minisérii „Dcera národa“ o Zdence Havlíčkové, dceři Karla Havlíčka Borovského.
Tedy o ženě, která byla vyjmuta z chudších poměrů a na kterou byla udělaná sbírka, aby reprezentovala český národ. Jenže, jak Antonie Formanová popsala, šla proti obrozencům a proti tomu, co jí nařizovali.
Obrozenectví filmaři pojali moderním způsobem. „Máme dotočeno a děj se vůle boží,“ popsala s úsměvem a snad i úlevou Formanová. V minulosti prý nikdy nehrála sama sebe, ale častokrát jí role byly velmi blízké. Zdeňka Havlíčková je pro ni první hlavní role a zároveň nejvíc obsáhlá na natáčecí dny.
Rozhodná, vzpurná a tvrdohlavá povaha Havlíčkové pro ni byla motivující. Před plným sálem přiznala, že naopak ona častokrát bojuje s tím, aby si stála za svým i se svou nerozhodností. „Někdy si řeknu, musíš být víc jako Zdeňka,“ svěřila se herečka.
Foto Martin Svoboda
Foto Martin Svoboda
Pro mnohé začínající herce je těžké se prosadit už během studií, jí se to ale podařilo. Kariéru „odstartovala“ v Dejvickém divadle. Byť to bylo jen v tamní šatně. „Hodně jsem tam posilovala, ne všechny kabáty byly lehké,“ vtipkovala Formanová.
Říká také, že je vděčná za to, jaké má možnosti. Ví, že to nebývá pravidlem. „Věci mi v životě přicházejí samy. Kolikrát ani nevím jak. Vážím si toho, vím, že se to neděje každému,“ řekla.
Své povolání a svou kariéru prý nebere na lehkou váhu. „Práce se musí dělat pořádně, i když se může zdát, že herectví vybízí k tomu, že si člověk hraje. Dávám si mety. Nemám pocit, že jsem na vrcholu, nechci se zastavit. Je důležité být zvídavý a stále se někam posouvat,“ apelovala na mladé publikum.
Také je podle ní důležité nebát se brát neatraktivní věci, z finančního hlediska i z hlediska obsazení. „I když se to může zdát jako krok vedle, je to zkušenost,“ radila herečka. Cesta to ale není vždy snadná, Formanová hovořila i o tom, že je herecký casting strašný stres a zároveň situace, do které člověk musí jít znovu a znovu.
Její castingové a filmové ambice nicméně sahají daleko za české hranice. „Chci se rozvíjet v herectví v anglickém jazyce a zahrát si v zahraničí. Nevím sama, jak na to,“ přiznala.
Několika zahraničních castingů se už zúčastnila, ale šlo jen o epizodní role. Nyní doufá, že by jí právě role v minisérii Dcera národa evropské platformy CANAL+ mohla otevřít dveře dál. „Jsem zvědavá, jaké to bude mít reakce,“ připustila Formanová.
Foto Erik Guřan
Foto Erik Guřan
Zároveň se učí dávat sebe na první místo. Už hlavní role pro ni byla v tomto směru výzva, protože je zvyklá hledět si potřeb ostatních a dávat jim přednost. Její dědeček Jiří Stránský jí totiž dal radu, které si váží – když můžeš udělat radost, tak musíš. A jí dělá radost dělat radost.
Od druhého dědečka Miloše Formana zase pochytila, že by se měla držet svého snu, nepouštět ho a jít si za svým. Se slavným filmařem, se kterým ji pojí ikonické příjmení, se ale nevídali často.
A když už, tak spolu koukali na filmy. Po Miloši Formanovi chtěla vědět detaily z řemesla i to, jak obsazoval role. „Byla jsem… tedy stále jsem zamilovaná do Jacka Nicholsona, tak jsem se ptala, jaký byl,“ přiznala Formanová.
Společně se smáli i tomu, že její vůbec první filmová role byla opět spojením rodin Ondříčkových a Formanových, akorát v jiné generaci. Miloš Forman totiž dlouhá léta spolupracoval s kameramanem Miroslavem Ondříčkem a Antonie pak na snímku Dukla 61 dělala s jeho synem a režisérem Davidem Ondříčkem.
„Tehdy mě ale nenapadlo se s ním radit o herectví, teď bych se radila víc,“ zavzpomínala na svého dědu herečka Antonie Formanová na závěr úplně prvního panelu konference Mladé Česko.
