V rámci studia na Arts managementu na Vysoké škole ekonomické měli se spolužáky vymyslet projekt, který by oživoval kulturní dědictví v Praze a zároveň bylo možné ho realizovat za covidu. „Eventy a jiné akce musely jít stranou, a tak jsme se vydali cestou online průvodce,“ vysvětluje Marie Zákostelecká, jedna z autorek projektu Mapamátky. A byla to správná cesta. Za dva roky fungování po jejich trasách prošly už stovky lidí a nedávno vydali tištěného průvodce.
Mapamátky je spolek zabývající se popularizací pražské architektury. Tvoří ho deset nadšenců, kteří milují Prahu, místní stavby a jejich příběhy. Právě opojení z domů, které pozorují všude, kudy chodí, se snaží předávat ostatním prostřednictvím vycházkových tras. V nich ukazují jednotlivá místa v různých souvislostech.
A tak se můžete vydat třeba po trase hudební, kostelní, skleněné či brutalistní. „Podobný koncept už existuje v jiných městech v podobě architektonických manuálů, tím jsme se inspirovali, ale jdeme trochu jinou cestou. Všechny nás spojuje láska k architektuře, každý na ni pohlížíme z trochu jiného úhlu a díky tomu jsme schopni vytvářet unikátní obsah,“ vysvětluje Marie Zákostelecká.
A ten dokážou vytvořit za poměrně krátkou dobu. Trvalo jen čtyři měsíce, než spustili web s prvními čtyřmi trasami. A paradoxně to byl jeden z těch projektů, kterým covid pomohl. „Bez něj by vlastně projekt ani nevznikl. Je totiž vcelku zvykem, že studenti v rámci předmětu za normální situace spíše pořádají eventy nebo například oživují opuštěné budovy. My jsme měli jasné zadání – projekt musel být uskutečnitelný v nejtěžším lockdownu,“ vzpomíná Marie.
S rozvolňováním opatření pak ale i oni začali pořádat procházky či jiné akce. I tak ale většina jejich práce stále směřuje k webovým stránkám a online obsahu dostupnému pro každého, koho architektura Prahy zajímá.
Projekt zaujal téměř okamžitě, a to nejen profesory ze školy, ale i širokou veřejnost. Mapamátky necílí na nikoho konkrétního, proto si u nich najde každý to své. Široké publikum má ale mnoho tváří – sociálními sítěmi lákají studenty a mladé publikum, eventy nebo účastí na festivalu pak zase ty starší.
Lidi, kteří trasy prošli, nelze spočítat, podle zpětné vazby ale členové spolku vědí, že často chodí jen části tras nebo se na webu inspirují a projdou se třeba jen k jedné ze staveb. „Je to skvělé, i kdyby si člověk díky nám začal všímat prvků na fasádě nebo třeba začal zkoumat, kolik že je v Praze mostů a jak se mezi sebou liší.“
Mezi nejoblíbenější trasy patří ty zasvěcené jednotlivým architektonickým stylům – třeba brutalistní nebo funkcionalistická. Autoři projektu ale nechtějí další nápady prozrazovat. „Před jejich vydáním totiž necháváme na sociálních sítích lidi hádat podle fotografie či hlavolamu. Rozhodně se ale můžete těšit zase na nějaký architektonický sloh či jeden druh dopravních staveb.“
Nápovědu najdete třeba v knížce Mapamátky. Jednotlivá místa jsou totiž označena hashtagem tras, které už buď na webu jsou nebo které v blízké době plánují vydat. Nápad na samostatnou knihu přišel z nakladatelství XYZ. „Hned jsme začali pracovat na konceptu a dramaturgii knihy. Později jsme přidali i focení míst, psaní textů, tvorbu grafiky, sazbu a další činnosti. První schůzku s redaktorkou z nakladatelství a vydání knihy dělilo náročných, ale inspirujících dvacet měsíců.“
Jak funguje financování takového projektu? Mají jeho autoři investora, sponzory, partnery či soukromé dárce? Spolek je převážně dotován na základě různých spoluprací. Mapamátky pro své partnery vytvoří na míru trasu a za to dostanou finanční odměnu. „Většinou jde o pár tisíc korun, které nám pokryjí hlavně náklady na materiální část tvorby, jako jsou mapky s trasami nebo výroba merche. Pokud by se ale vyčíslila i práce jednotlivých členů spolku, tak by trasa vyšla klidně na desítky tisíc.“
Zatím spolupracují s Centrem architektury a městského plánování (CAMP) nebo projektem Praho!, také se účastní Dne architektury. „Organizace, s nimiž spolupracujeme, stojí většinou v roli zadavatele i mentora. Máme s nimi koncepční schůzky a snažíme se vždy vymyslet takovou trasu nebo event, který bude zapadat do programu jednotlivých organizací, ale bude vyhovovat i našemu pojetí architektury a její popularizace,“ vysvětluje Marie.
Vznikla tak například trasa po dílech Karla Pragera, kterou doprovázely dvě úspěšné komentované procházky, dále hudební trasa s letní návštěvou klubu SWIM za účasti majitelů i autorek rekonstrukce nebo trasa průchozí mapující více než pět desítek pasáží a průchodů v centru Prahy.
Skleněnou trasu ale například tvořili přímo na míru jednomu nadšenci do skla, od něhož dostali sedm tisíc korun. Také městská část Praha 5 darovala na knihu příspěvek ve výši deset tisíc korun, které šly na marketingové účely.
Některé trasy mají také své patrony. Cílem této neplacené služby je propojovat jednotlivé projekty či spolky, které působí ve stejné sféře. Aktuálně jsou takovými patrony třeba zmíněný CAMP, spolek Prázdné domy nebo projekt Architektura 489. „Na webu Mapamátek vznikají trasy zabývající se hlavním tématem těchto subjektů. My na oplátku můžeme čerpat z jejich databází a případně se na zajímavé informace zeptat.“
Aby projekt vůbec mohl vzniknout, dostali studenti školní stipendium ve výši pěti tisíc korun. Ty použili na nákup domény, tvorbu webu a propagaci na sociálních sítích. Zatím všichni Mapamátky tvoří bez nároku na honorář. Odměnou jsou pro ně pozitivní ohlasy lidí a pocit z dobře odvedené práce.
„V desetičlenném týmu je dobré, že každý má svou agendu. Samozřejmě člověk musí brát spolkovou činnost zodpovědně a jako prioritu, najít si na ni čas. Pokud nechce, nemusí. Ale my samozřejmě chceme a motivuje nás každá nová trasa, uspořádaná komentovaná procházka a v poslední době také kniha,“ vysvětluje Marie Zákostelecká.
Aktuální prioritou je pro všechny transformace webu. Projekt vznikl ve formátu uzpůsobeném pandemií, dnes už jsou ale potřeby lidí, kteří web navštíví, trochu jiné. „Za pandemie jsme cílili hlavně na to, aby se lidé prošli samostatně po městě od budovy k budově a něco se při tom o Praze dozvěděli. Dnes už jsme se vrátili zase do rychlé doby, kdy se na lidi valí nespočet věcí. Trasy by proto měly být více flexibilní a měly by obsahovat i více míst mimo trasu v různých částech města,“ vysvětluje Zákostelecká.
Jako novinku pak plánují články zaměřené na historii, současnost i budoucnost staveb v Praze, které se do svižných popisků jednotlivých Mapamátek nevejdou. Pokud půjde vše podle plánu, ke každé z tras vznikne i letáček dostupný na komentovaných procházkách nebo ke stažení na webu. Pilotní trasou, kde si členové spolku s novým konceptem pohráli, je průchozí trasa.
„A naším velkým projektem je teď překlad webu do angličtiny, abychom mohli naše tipy šířit i mezi expaty nebo turisty,“ odhaluje jeden z plánů Marie, která doufá, že realizuje i další díl projektu.
