Podle receptů Martina Kuciela alias pana Cuketky vaří kdekdo. Víte ale, že nabízí i hrnečky vlastní výroby? A v nastalý předvánoční čas jsou k dostání také vánoční porcelánové ozdoby z jeho keramické dílny. Zavítejte s Forbesem Life do jeho ateliéru.
Martin Kuciel je vystudovaný lékař. Bílý plášť si ale po absolutoriu na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy už nikdy neoblékl. Místo toho začal pod přezdívkou pan Cuketka plnit svými recepty právě zrozené sociální sítě, blog i tehdy sledovaný videoportál Stream. Od receptů se však před pěti lety postupně přesunul k vlastní keramické dílně.
Dodnes podle pana Cuketky můžete uvařit mnohé – od tradiční české kuchyně, jako je znojemská omáčka či kachna se zelím a bramborovým knedlíkem, po francouzskou bujabézu nebo falafel s tahini. Nechybějí ani postupy na koláče a další pečení.
„Cuketku pořád udržuju v chodu. Mám vizi, že bych v budoucnu keramiku propojil s foodblogerstvím,“ líčí Martin Kuciel. Muž ve středním věku, oděný v bleděmodré košili a ve světlých kalhotách, mě vítá ve své keramické dílně ve sklepě. Za okny do parteru ulice činžovního domu v pražských Holešovicích panuje mrazivé listopadové ráno.
Kávu zde upíjím ze Celadon Yunomi Cupu – hrnečku bez ouška z takzvané ostřené hlíny, což je hlína, do níž je pro větší odolnost přimíchán jiný materiál, většinou písek. A autorem hrnečku není překvapivě nikdo jiný než přede mnou stojící Martin Kuciel.
Při pohledu na police hustě zaplněné čerstvě vypálenými výtvory s Kucielovou skicou obličeje místo podpisu je jasné, že tady se rozhodně nezahálí.
Keramika ho nadchla v době covidu. A po pár kurzech v pražské dílně Keramika srdcem Václava Kuglera si do obýváku pořídil vlastní kruh a tu a tam vyrazil do Kuglerovy sdílené dílny na Florenci. V té době ho dosavadní obživa, foodblogování, pomalu přestávala naplňovat. I přesto, že v autorské keramické tvorbě původně Kuciel hledal způsob, jak vytvořit cuketkovský merch.
„Jenomže keramika mě nadchla natolik, až jsem z toho byl v šoku,“ přiznává Kuciel. A protože na sociálních sítích byl jako doma, s prodejem prvních výrobků dlouho neotálel. Začal s tím na Instagramu.
A tak když si o rok později zřídil vlastní dílnu, v níž se právě nacházíme, nezačínal od nuly. „Díky Cuketkovi jsem si na druhou – tu keramickou – nohu mohl stoupat opatrně a pomalu,“ komentuje keramik, pro kterého bylo u vlastní výroby největší překážkou dostát všem atestům a hygienickým nárokům, jež jsou na keramické ateliéry kladeny.
Foto Martin Faltejsek
Foto Martin Faltejsek
Foto Martin Faltejsek
Foto Martin Faltejsek
O vlastní výrobě se jinak všechno – vyjma zmíněných kurzů – naučil na sociálních sítích. „Je to šílené, ale dnes k tomu fakt nic jiného nepotřebujete. Zvlášť v anglosaské keramické komunitě je sdílení know-how něco samozřejmého. Nikdo si tam nedrží poznání pod pokličkou, jak tomu v Česku bohužel někdy bývá,“ líčí Kuciel.
I v tuzemsku ale podle něj funguje to, že když na svůj Instagram nasdílí video, v němž zdokumentuje nějaký nezdar, sejdou se mu pod ním komentáře od kolegů keramiků a keramiček, jak si s daným problémem poradit.
Oboru se podle něj dnes nebývale daří. A na otázku, zda ho keramika uživí, odpovídá, že na důstojný život v Praze to vystačí bohatě. Avšak druhým dechem dodává, že tak moc, jako pracuje dnes, nikdy nepracoval.
Nutno podotknout, že se s Kucielem potkáváme v předvánočním období, do nějž se smrskne významná část jeho prodejů. „Jednu třetinu ze všeho, co prodám za celý rok, prodám během čtyřiceti dnů před svátky,“ upřesňuje.
I proto ve zbytku roku vsadil podnikatel na čtyřdenní pracovní týden. Do dílny tak obvykle chodí až od úterý. „Keramika je fyzicky náročná. Před deseti lety bych možná ještě zvládl celý týden, dnes už ne. Na regeneraci potřebuju tři dny,“ říká na rovinu.
Náročná je patrně i soběstačnost, pro niž se keramik rozhodl. Vše z Kucielovy produkce totiž vzniká takzvaně in-house. To znamená, že Kucielovýma rukama projde hrneček od prvních rešerší nových technologií – ty podle něj spolknou třicet procent času při vývoji nového produktu – přes sérii pokusů a omylů ve výrobě až po e-shop a nakonec i expedici ke koncovému zákazníkovi.
Foto Martin Faltejsek
Foto Martin Faltejsek
Kucielovy produkty jsou totiž dostupné výhradně skrz jeho vlastní online prodej. Není divu, že při našem rozhovoru podnikatel neztrácí čas a ruce zaměstnává balením zásilek.
Do černých krabiček z tvrdého černého papíru tak přede mnou vkládá vánoční ozdoby se vzorem kapřích šupin. Zhotoveny jsou z licího porcelánu a na výběr jsou v nejrůznějších variantách glazování. Od tradičních vánočních barev jako zlatá, tmavě zelená, bílá či červená po fialovo-modro-zelenou neboli Purple Oribe Textured Christmas Bauble.
Vánoční ozdoby jsou na jeho e-shopu k dostání v pravidelných sobotních dropech. Do Vánoc tak zbývají ještě dva. „Tento systém pravidelného naskladňování – oněch dropů – se mi osvědčil. Pro mě je to praktické, nadto to mají rády i algoritmy sociálních sítí,“ komentuje správu e-shopu Kuciel.
Na výpomoc mu párkrát týdně přicházejí brigádníci. K nim navíc zřídil také dvě učňovské pozice. „Je to výměnný obchod, oni se zde něčemu přiučí výměnou za drobnou výpomoc,“ komentuje keramik.
Foto Martin Faltejsek
Foto Martin Faltejsek
Dílna je též ve večerních hodinách a o víkendech neveřejně otevřená coby co-work pro užší okruh známých. „Přijímám jen na doporučení,“ směje se podnikatel.
Vzápětí však dodává, že z jeho zkušenosti je komunita kolem keramiky nevídaně přátelská. „Možná je to i kvůli pokoře, kterou jako keramik potřebujete, protože ve výrobě se toho opravdu hodně nepovede,“ přemítá.
Popsaný způsob byznysového fungování, kdy dílnu v čase, kdy ji nevyužíváte, pronajmete dalším lidem, je podle Kuciela v anglosaském světě běžný. „Je ale pravda, že v Česku je to zatím asi novum,“ přemítá.
Pokus omyl
Vlastní výrobní metodu popisuje keramik slovy: „Něco vyzkouším jen tak, z legrace, a ono to překvapivě vyjde.“ Keramika podle něj na metodě pokus omyl zkrátka stojí. „Experiment a všemožné chyby jsou přirozenou součástí posouvání se,“ doplňuje.
Na co si však dává obzvlášť pozor, je optimalizace efektivity ve výrobě. „Vím, kolik času se dá spálit, aniž by něco vzniklo. Pořád je to můj zdroj obživy a potřebuju i výsledky,“ líčí lakonicky keramik a popisuje, jak vždy u každého kroku, jejž opakuje, hledá způsob, jak jej zefektivnit či zcela odstranit.
Foto Martin Faltejsek
Díky popsanému mu dnes výroba jednoho hrnku zabere pouze deset až patnáct minut čistého času. I když reálně to se vším schnutím, které nelze urychlit, od odlití po glazuru a výpaly trvá týden až dva. „Avšak vývoj samotného nového designu zabere asi čtvrt roku,“ upřesňuje muž.
Přestože vlastní dílna je splněným – byť nečekaným – snem, Kuciel by jednou rád měl vlastní pec na plyn nebo dřevo. Také by v budoucnu rád doplnil třeba velký odlévaný hrnek s uchem či talíře a naplno by se chtěl pustit i do home decor výrobků. „V portfoliu mi chybějí lampy, vázy mýdlenky nebo třeba svícny,“ vyjmenovává podnikatel.
Pro ty, kdo také touží tvořit keramiku, má Martin Kuciel prostou radu. „Zajděte do sdílených dílen, co-worku, vyzkoušejte si to,“ vzpomíná na vlastní začátky.
