Linda Procházka má za sebou několikaleté působení v londýnské pobočce Lasvitu. Po návratu si založila značku vlastní a hned svým prvním atypickým produktem – skleněnou kabelkou – na sebe strhla pozornost. „Ráda ve své tvorbě hledám nové souvislosti,“ říká designérka, která před několika týdny zabodovala svou kolekcí Coquette.
Když procházíte útrobami budovy bývalé pošty na pražském Masarykově nádraží, při cestě dlouhými chodbami vám v hlavě naskakují taková sousloví jako „kreativní nepořádek“ či „organizovaný chaos“. Před dveřmi místních uměleckých a designérských ateliérů se povalují nejrůznější krabice, výrobky a rozdělané polotovary.
Jinak tomu není ani před vchodem do studia designérky Lindy Procházky, která před vstupem do svého ateliéru skladuje v igelitu zabalené podstavce, na kterých na Designbloku prezentovala svou skleněnou kolekci. Stačí však jen jeden krok přes práh a zjistíte, že uvnitř útulné místnosti je to zcela jiné.
V jednoduchých organizérech tu najdeme průřez designérčiny tvorby z posledních několika let a zdá se, že stejně jako nejrůznější výrobky ze skla, má i všechno ostatní v ateliéru své jasně dedikované místo. Po chaosu jako by se rázem slehla zem. „Brzy budu otevírat nový showroom,“ říká Linda Procházka téměř omluvně, když usedá ke svému uklizenému pracovnímu stolu.
Na sobě má dlouhé červené šaty s precizně uvázanou mašlí u krku. Kolekce Coquette prý ale nevznikla podle jejího vlastního vkusu.
„Spíš jsem chtěla zkusit převést jeden módní trend do světa skla,“ říká s odkazem na dnes tak populární mašle a vázačky, které v posledním roce nabízely snad všechny značky, od těch high-endových až po fast fashion.
Jsou to právě stylizované skleněné mašle, které dominují její nejnovější sérii autorského skla. Objevují se nejen na tenkostěnných skleničkách na koktejly, ale i na ručně broušených a pískovaných vázách na květiny vzniklých ve spolupráci s Markem Effmertem, sklářským studiem Martina Štefánka a novoborskou hutí Novotný Glass.
„Jen mašle jsme ladili asi den a půl a udělali asi čtyřicet prototypů, než jsme došli k tvaru, který jsem si představovala,“ říká designérka k tvorbě. „Možná to tak nevypadá, ale taková mašle ze skla je technologicky velmi komplikovaná,“ popisuje.
Všechno zmíněné sklo Linda Procházka prezentovala na růžové expozici na pražském Designbloku. Za instalaci, které dominovala několikametrová saténová mašle, si nakonec odnesla cenu veřejnosti. A byť na první pohled mohla její expozice působit nekomplikovaně, designérka šla s jejím sdělením do hloubky.
„Vzpomeňme si na dny, kdy jsme byly ještě malé holčičky. Jsme to ještě pořád my? Jak moc se proměnily naše sny, plány a představy o životě?“ vybízela Linda Procházka k zamyšlení. I když možná ne přímo, jako by do kolekce ukryla i vlastní dilema, které ji před několika měsíci přimělo založit si vlastní designérskou značku.
Foto Vojtěch Tesárek
Foto Studio Lars
Foto Vojtěch Tesárek
Foto Vojtěch Tesárek
Kolekce Coquette | Foto Vojtěch Tesárek
Na tomto místě dovolte menší exkurz do minulosti. Linda Procházka, rozená Vránová, vystudovala průmyslový design na ČVUT, produktový design pak absolvovala na pražské UMPRUM. Už během svých studií platila za výraznou tvář.
Diplomová práce Birth of Light složená ze série skleněných svítidel byla nominovaná na cenu Stanislava Libenského i studentskou cenu Designbloku – Diploma selection. Další studentský projekt, čedičová urna z roku 2013, zase do tehdejšího designérského světa přinesla dlouho opomíjené téma smrti.
Návrh sportovní trofeje ji pak odměnil zlínskou cenou Talent designu a vstupenkou do Lasvitu. „Součástí výhry byla i stáž v Lasvitu. Z té se nakonec vyklubala nabídka na designérskou pozici v londýnské pobočce,“ vzpomíná Linda Procházka na rok 2016, kdy do britské pobočky české firmy nastoupila.
Na pozici designérky působila čtyři roky. Její portfolio se díky angažmá může pyšnit světelnou instalací vyrobenou z ručně tvarovaných štípaných střepů, kterou najdeme v baru The 40 Elephants hotelu Great Scotland Yard v centru Londýna, či nejrůznějšími skleněnými instalacemi v rezidenčních a komerčních projektech.
Byť kreativně zajímavá a různorodá práce Lindu Procházku bavila, po několika letech nastal čas na změnu. „Toužila jsem po větší svobodě,“ říká. Designérka se proto vrátila do Česka, kde měla v plánu navázat na svou dosavadní tvorbu. Jenže narazila na problém. Během pobytu v Londýně se vdala a změnila jméno.
Foto Jan Kuděj
Realizace Lasvit v londýnském baru
Foto Mojmír Bureš
Čedičová urna
„V Česku jsem byla docela zavedená, ale po návratu, který byl navíc v době covidu, jsem zjistila, že lidi nevěděli, kdo jsem. Proto jsem se rozhodla, že si musím založit vlastní značku, kterou bych kariéru znovu odstartovala,“ vysvětluje a vrací nás tematicky ke své nejnovější kolekci.
Čas na to přišel po kolekci světel Moonlight, za něž byla nominovaná na Czech Grand Design a získala ocenění Edida. Prvním výrobkem její nové značky byla skleněná kabelka. Tu designérka vytvořila u příležitosti hudebních cen Anděl, v rámci nichž byl nominován její manžel, zpěvák a hudebník Marcel Procházka alias Marcell.
„Chtěla jsem vytvořit skleněný produkt, který se lidi nebudou bát brát do ruky a který k tomu bude naopak vybízet,“ říká k netradiční kabelce. Že je skleněná kabelka ze své podstaty nepraktický produkt?
Nikoli, kroutí její autorka hlavou s tím, že tlustostěnný doplněk z hutního skla, kam se vejde opravdu jen to nejnutnější, je do velké míry odolný. Zdá se navíc, že designérka zase jednou narazila na téma, které do té doby ve světě designu příliš nerezonovalo.
Spojení skla a módy se nově kromě ní věnuje například i nižborská sklárna Rückl v čele se svou kreativní ředitelkou Kateřinou Handlovou. Ta v minulých měsících představila kolekci křišťálových jehlic vzniklou ve spolupráci s módním návrhářem Lukášem Macháčkem.
„Možná se mi zas povedlo něco nakousnout,“ říká Linda Procházka. „Baví mě ve skle objevovat nová spojení. Neznamená to ale, že se ve své tvorbě budu věnovat jen módě,“ říká. O tom ostatně svědčí i její další nedávný projekt Dreamer’s Garden… Where Dreams Bloom kombinující hutní sklo a neony.
„Aby designér uspěl, musí hlavně být vytrvalý. Nesmí to vzdát, musí vydržet,“ říká designérka na závěr. V současné chvíli vyhlíží práci na trofejích pro Volvo, řadu spoluprací a do budoucna i další kolekci. Nejvíc pozornosti ale upíná na svůj nový showroom, který by měla otevřít začátkem nového roku.
