Jedno procento. Tolik na počet vydaných titulů zabírá na českém knižním trhu nakladatelství Host. Kultovní brněnské vydavatelství, jež dnes vydává mimo jiné bestselleristku Alenu Mornštajnovou, kdysi povstalo z undergroundu. Letos oslaví třicetiny. Jakou cestu za tu dobu ušlo? Poslechněte si jeden porevoluční příběh z úst těch, pro které je literatura stále především vášní než dobře rozjetým byznysem.
Začátek tohoto vyprávění je ryze devadesátkový: od privatizace tiskárny po lahev whisky. Nadto asi té nejlevnější, kterou bylo na tehdejším, porevolučním, teprve se rodícím volném trhu možné koupit. Jedna lahev skotské Grant’s – právě taková byla cena, za niž si tři čerství absolventi literárních oborů koupili „celého Hosta“.
Ale postupně.
Všechno začalo okolo literární revue Host (dnes měsíčníku). Po normalizačním zákazu ji obrodil chartista Dušan Skála, když ji v roce 1985 začal v Brně vydávat samizdatem na vlastním cyklostylu.
Už samotné držení stroje bylo považováno za trestnou činnost. Za protirežimní smýšlení Skálu navíc dlouhodobě stíhala Státní bezpečnost a pracovat mohl už jen v uranových dolech.
Revoluce ho coby odsouzeného politického vězně zbavila rozsudku odnětí svobody. Kromě jiných opozičních aktivit u něj nakonec STB našla i onen cyklostyl. V raných devadesátkách privatizoval někdejší disident tiskárnu a kromě revue začal vydávat i první knihy. Vedení magazínu se tehdy ujal literární historik, publicista a kritik Igor Fic.
A právě od něj ji za zmíněnou „grantsku“ koupili nástupci nové generace literárních kritiků. Trojice kluků sotva po škole si tehdy zkrátka víc dovolit nemohla.
Od revue k nakladatelství
Dnes padesátníci se zavedenou literární značkou, v devadesátkách dvacátníci, co milovali poezii a literaturu. Nové vedení redakce a budoucí zakladatelé stejnojmenného nakladatelství Tomáš Reichel a Miroslav Balaštík se poznali už na studiích literatury v Olomouci.
S třetím spoluzakladatelem Martinem Stöhrem je svedly dohromady Stöhrovy básně, které Host vydává dodnes. V rozhovoru pro Forbes Life, který na trase Praha–Brno vedeme přes kameru, se všichni tři muži, již v čele nakladatelství stojí i nadále, shodují, že se zrodilo především z vášně pro poezii a literaturu obecně, ze snahy ji v nově nabyté svobodě projevu „také nějak ovlivnit“.
„S Igorem jsme se poznali v hospodě U Čápa. Když jsme pak rozjeli nakladatelství, vydávali jsme hlavně poezii našich kamarádů, později literárněvědné teorie,“ vzpomíná Reichel, hnědovlasý muž s protáhlým obličejem, v Hostu dnes zastává funkci ředitele. První vydanou knihou pak byla sbírka básní Chilia od Petra Čechoně.
Takový byznysový model zní s odstupem tří dekád jako sci-fi. Nadto v nakladatelství, jehož současný obrat se pohybuje okolo 160 milionů korun. „Musíme si ale uvědomit, že to byla úplně jiná doba. Poezie se tenkrát těšila společenské prestiži,“ upozorňuje zastřeným hlasem šéfredaktor vydavatelství Balaštík.
Byla to doba, kdy se splácely staré dluhy. Vydávala se exilová literatura, samizdat nebo zakázané tituly. „V tomto kontextu, co se básníků týče, jsme si v Hostu dělali takovou generační samoobsluhu,“ glosuje básník Stöhr, jenž v Hostu působí jako art director.
K poezii a literární teorii později přidali i dnes pro Host klíčovou českou beletrii. Když na konci devadesátek vydávali povídkovou knihu později úspěšného ostravského spisovatele Jana Balabána, příliš od publikace nečekali. Rukopis je nadchl pro svou literární kvalitu. Ta tehdejším začínajícím podnikatelům k vydání sama o sobě stačila. Vzdor očekáváním se však Balabánovy Prázdniny i skvěle prodávaly.
Host v začátcích víceméně vyžil z veřejných peněz; grantů, fondů či státních příspěvků. Na výdělek nakladatelé tenkrát příliš nehleděli. „Za prvních deset let existence jsme se ale postupně propracovávali k více trendy žánrům,“ komentuje Reichel.
Komerčnost Hosta, coby snaha uživit se takovým podnikáním, jako je vydávání knih, s tím šla ruku v ruce. „Postupně se ukázalo jako ekonomicky smysluplnější si na činnost Hostu vydělat svépomocí, ne čerpat peníze z grantů,“ podotýká šéfredaktor nakladatelství.
Vyjma soběstačnosti a pozvolného rozšiřování žánrového portfolia se také postupně, v návaznosti na překotný technologický rozvoj, profesionalizovaly i redakční postupy.
Když jsme rozjeli nakladatelství, vydávali jsme hlavně poezii našich kamarádů.
Kdysi neoddělitelnou součást redakční práce – například profesionální sazeče či korektorská znaménka po okrajích vytištěných rukopisů – asi před patnácti lety de facto nahradil jediný nástroj – digitální textový dokument. „Digitalizace vydávání knih extrémně zjednodušila,“ shrnuje Balaštík.
Zatímco první knihy, třeba ony Prázdniny od Balabána, vznikaly dle zakladatelů ještě za „až amatérských podmínek“, kdy, jak už tomu bývá v začátcích jakéhokoli podnikání, dělali takzvaně všichni všechno, se dnes o hostovské tituly stará asi čtyřicítka stálých zaměstnanců a zaměstnankyň nejrůznějších specializací. A k tomu třicítka stálých spolupracovníků.
Severská krimi a česká beletrie
Přelomovým se pro Host stalo jednoznačně vydání celosvětového bestselleru Muži, kteří nenávidí ženy. Jedná se o první díl trilogie z pera švédského spisovatele a novináře Stiega Larssona.
Český překlad, vydaný in memoriam, zásadně přispěl k rozmachu severské krimi jakožto jednoho z oblíbených žánrů u českých čtenářů, což dokazují i prodeje. Jen zmíněného prvního dílu Larssonovy trilogie se v tuzemsku prodalo přes dvě stě tisíc kusů, všech tří svazků pak dohromady asi čtyři sta dvacet tisíc.
Paradoxní je, že k překládání evropských děl se Reichel s Balaštíkem a Stöhrem v Hostu dostali víceméně náhodou. „Angloamerickou produkci už vydávalo Argo,“ poznamenává lakonicky šéfredaktor Hostu.
Foto David Konečný
Foto Věra Marčíková
Vlajkovou lodí nakladatelství je dnes česká beletrie, která se na tuzemském knižním trhu začala prosazovat asi od roku 2010. „Čeští prozaici, a prozaičky zvlášť, v tu dobu začínali čtenáře přitahovat,“ upozorňuje Balaštík s tím, že podobný zájem dřív lidé z české prózy jevili maximálně o knihy Michala Viewegha.
Host tak postupně začal vydávat úspěšné tituly autorek, jako jsou Kateřina Tučková (například Žítkovské bohyně nebo Bílá voda) či Petra Soukupová (kupříkladu Zmizet nebo Marta děti nechce).
Od roku 2013 navíc mezi hostovské autorky přibyla tuzemská literární star Alena Mornštajnová, jež v prodejích nedávno překročila magickou hranici jednoho milionu prodaných výtisků. Letošního románu Čas vos se od vydání na jaře – při sečtení výtisků a e-knih – prodalo přes osmdesát tisíc kusů.
„Alena Mornštajnová, které se dosud daří vydávat jednu knihu za dva roky, pro nás, zcela upřímně, představuje důležitý stabilní příjem,“ vyzdvihuje přínos rodačky z Hranic na Moravě ředitel Hostu Reichel.
V souvislosti s předposledním titulem Mornštajnové Les v domě pak do titulků masových médií prosákla i překvapivá kauza. Literární kritici a kritičky, publicisté a novináři se tehdy zabývali etickou otázku: Má autor či autorka právo inspirovat se životem někoho jiného, aniž by k tomu dostal či dostala svolení? V případě Mornštajnové mělo jít o životní příběh ilustrátorky Toy Box.
I přes to, že mediální svět kontroverzí vřel po několik týdnů, a dozvuky se ozývaly ještě pár měsíců – navíc sami zakladatelé si na pomoc přivolali experta na krizovou komunikaci – na celou záležitost z dnešního pohledu nevzpomínají jako na nijak zvlášť turbulentní období. „Nejtěžší to bylo pro autorku,“ shodují se.
Foto Host
Od inflace po nulovou daň na knihy
Za vůbec nejtěžší období označují muži jednohlasně postcovidovou inflaci. Ekonomická tíseň, malá kupní síla, energetická krize a válka na Ukrajině tehdy výrazně utlumily čtenářský zájem o koupi nových titulů.
Podle Zprávy o českém knižním trhu, již vydává Svaz českých knihkupců a nakladatelů, celkový obrat knižního trhu (tištěných i digitálních publikací) poklesl v roce 2022 zhruba o čtvrt miliardy. Oproti 8,6 miliardy v roce 2021 na 8,4 miliardy v roce 2022 se jedná zhruba o tříprocentní pokles.
Po očištění o celkovou inflaci, která podle dat Českého statistického úřadu činila za rok 2022 průměrně 15,1 procenta, pak ona nominální hodnota tří procent odpovídá reálnému asi patnáctiprocentnímu poklesu kupní síly spojené s výdaji na knihy.
„V tu dobu jsem se chvilku o osud Hosta opravdu bál,“ přiznává Balaštík. Složitým podmínkám se ale nakonec dokázali přizpůsobit. Třeba tak, že kvůli vzrůstajícím cenám papíru snížili náklad tisku. Dnes objednají jen to, co prodají, nic do zásoby.
„Tím, že jsme k podnikání přišli vlastně náhodou, od lásky ke knihám, jsme se všechno učili za pochodu metodou pokus–omyl. Na inflaci jsme reagovali stejně a pracujeme tak dodnes,“ líčí Reichel. „Dnes už ale přece jen těžíme z nakumulované zkušenosti,“ doplňuje Balaštík.
To, co nakonec nakladatelství pomohlo se z krušných let vzpamatovat, byla i nulová daň na knihy. Platit začala na začátku loňského roku díky takzvanému konsolidačnímu balíčku z dílny předchozí vlády Petra Fialy.
„Svým způsobem to knižní trh zachránilo. Změkčilo to přistání po dvou letech extrémní inflace,“ podotýká ředitel Hosta. S nulovou daní knihy v e-shopech ani na pultech knihkupectví sice nezlevnily, ale jejich cena už ani nerostla.
Navíc podle nakladatelů díky tomuto opatření stouply i honoráře autorům a autorkám. Procentuálně se odvíjejí od tržní ceny titulu – u tištěných knih obvykle osm až dvanáct procent. Procenta zůstala, ale díky nulové dani už se autorovi z honoráře nic nestrhne.
A jen tak na okraj – i na základě českého příkladu plánuje nulovou daň na knihy od příštího roku zavést také Dánsko.
Když Reichel s Balaštíkem a Stöhrem vzpomínají na první vydané knihy, kdy coby začínající byznysmeni museli mimo jiné třeba vlastními silami odnosit z tiskárny bezmála čtyřsetstránkové vydané vzpomínky Boženy Neumannové (jde o knihu Byla jsem ženou slavného muže), zdá se, jako by nakladatelství zrozené z undergroundové revue mělo s dnes etablovaným a tržně úspěšným Hostem jen sotvaco společného.
A přes to má – lásku k literatuře. Ne, není to jen fráze. Z vyprávění zakladatelů Hostu zřetelně vystupuje holý fakt. I přesto, že dnes jsou muži dávno zkušenými podnikateli, pořád jim záleží především na kvalitě publikované produkce, jež pod hlavičkou Hostu vychází.
Hranice dobré literatury a braku je podle Balaštíka tenká. „Neustále si hlídáme hranu, za kterou nechceme jít,“ nechává šéfredaktor nahlédnout pod pokličku výběru rukopisů. „Pro nás je zásadní, aby jméno Host stále garantovalo literární kvalitu,“ zdůrazňuje.
Na druhou stranu ale připomíná, že vydávání knih je byznys, který je nutné udržet při životě. Vydané tituly v současnosti čítají přes 150 knih ročně. Ve srovnání s čísly za rok 2015 jde o dvojnásobek: letošních circa 180 titulů oproti asi devadesáti před deseti lety.
Všichni tři muži se shodují, že k tomu ale nestačí jen správné redaktorské oko. Aby vydavatelství fungovalo kvalitativně i ekonomicky, je nezbytný i „pořádný kus štěstí“. A to Hostu přeje již řadu let.
Ať už jde o sázku na severské krimi – zkraje milénia to byl v tuzemsku skutečně experiment – nebo o skutečnost, že před patnácti lety začali vydávat tehdy ještě takřka nepopulární českou beletrii. „Víte, knížky jsou skvělý byznys. Je jich tolik a každá představuje jiný příběh… Hned tak se vám neomrzí,“ uzavírá se širokým úsměvem na tváři Stöhr.
