První série The Last of Us ovládla žebříčky sledovanosti. Z původně herní značky se rázem stal klenot HBO a z druhé řady jeden z nejvyhlíženějších titulů. Teď je konečně tady, ale vysokou laťku bohužel trochu podlezl.
Okay.
V tom jednom slovu, kterým končila první série The Last of Us, bylo vše. „Okay,“ řekla Ellie svému opatrovníkovi Joelovi, když jí přísahal, že řekl pravdu o tom, co se odehrálo v nemocnici v Salt Lake City, odkud se ji rozhodl za každou cenu odvést pryč.
Pravda to nebyla – a Ellie to minimálně tuší. „Okay,“ pravila – a byla v tom její oddanost a láska, ale i pochyby. Když v druhé sérii podle hry The Last of Us Part 2 navazujeme pět let po událostech té první, je už propast mezi hlavními charaktery bolestně znát.
Skvělá výchozí pozice pro navázání na fantastickou první část, jíž se předloni povedl zázrak. Stala se snad první adaptací videohry, které se takřka bezvýhradně tleskalo. Na The Last of Us koukali spokojeně hráči, nehráči, fanoušci, kritici – a není divu, neboť cesta životem ztrápeného pašeráka Joela a jeho „náhradní dcery“ Ellie byla napínavá, atmosférická i dojemná.
A teď je tu řada druhá, na Maxu má premiéru 14. dubna. Co by se tak mohlo pokazit? Tvůrci jsou stejní, herci jsou takřka stejní a k nim pár nováčků. Zase se vychází ze stejnojmenné hry od studia Naughty Dog, jež vypráví o přežívání v postapokalyptickém světě zdecimovaném nákazou houbou cordyceps, která ovládá mysl lidí a postupně je mění v nebezpečné zombies.
Jenže první díl hry a druhý není to samé. První vypráví relativně ucelený příběh, druhý má zamotanější strukturu a adaptovat ho je těžší. Cesta, kterou se vydali HBO a tvůrci, se nezdá úplně ideální.
Jistě, nejde o žádný průšvih. Pořád je to seriál Craiga Mazina, tvůrce Černobylu, a Neila Druckmanna, autora předlohy, kteří nezapřou vyprávěčské mistrovství. Stále je tady charismatický ochranář Pedro Pascal (Joel) a vzdorná a statečná teenagerka Bella Ramsey (Ellie). A dobře je doplnili nováčci Kaitlyn Dever v roli Abby či zejména Isabela Merced coby Dina.
Joel a Ellie žijí s Joelovým bratrem Tommym a další skupinou přeživších ve vesnici Jackson, jedné z mála bašt „normálního života“, jež se po apokalypse zformovala. Jenže je začínají dobíhat události z minulosti, zejména ona tragédie v nemocnici.
The Last of Us v sobě ukázkově pojí všechny přednosti děl z produkce HBO: špičkový casting i řemeslo a vysoké produkční hodnoty. Postavy jsou hezky prokreslené s klady i zápory, intimní scény střídají ty velkolepé – a ty velkolepé opravdu epické jsou, ještě více než v první řadě.
Z naháněcích scén s infikovanými vám bude znovu bušit srdce, ačkoli už nepřekvapí tolik jako napoprvé. Jedna epická bitva s nakaženými si příliš nezadá s největšími střety z věhlasné Hry o trůny. Mezi veškerou snahou o přežití se však tentokrát ještě více hraje o mezilidské vztahy. Svět kolem je v troskách, ale žít dál se musí; bolavá paralela s realitou mnoha míst na Zemi současnosti.
Tady jsme sice v mantinelech sci-fi, nicméně místní postapokalypsa je rovněž dost uvěřitelná. Díky tomu přilákala už v první řadě zájem také od lidí, kteří o značce The Last of Us nikdy neslyšeli, nebo nikdy nedrželi ovladač PlayStation v ruce. Dokonce i nechvalně proslulá cordyceps podnítila zájem diváků o mykologii. A oblečení Joela si fanoušci ve velkém chtěli shánět také.
To se HBO daří dlouhodobě, nastolovat trendy, určovat témata. Nemusí to být hned megahit jako zmíněná Hra o trůny, o níž mluvili všichni, ale i Tučňák, Bílý lotos nebo koneckonců Rod draka se stávají tématem konverzací.
Foto HBO
Zároveň je ale znát, že mateřská společnost Warner Bros. Discovery šetří a také HBO se chová pragmaticky. Druhou řadu Rodu draka na poslední chvíli zkrátila a nepotěšila fanoušky ani spisovatele George R. R. Martina, z jehož díla seriál vychází. Byla dějově poněkud rozplizlá a neukončená.
A to samé bohužel potkalo i The Last of Us. Podobně jako pokračování fantasy spektáklu sice má svoje geniální momenty, zejména onu velkou bitvu a jednu brilantní retrospektivní epizodu, ale jako celek působí poněkud nedotaženě.
Některé části, jako závěrečný pochod skrz nepřátelské území, jsou podivně zrychlené. Někteří aktéři dostanou jen málo času nebo význam jejich postav není jasný. Představují se nové frakce i nové zákonitosti místního světa, často ale jen letmo a bez dostatečného vysvětlení jejich úlohy. A nové podzápletky či charaktery přece jen nedokážou odtáhnout seriál tak suverénně, jako když se v první řadě soustředil prakticky výhradně na Joela s Ellie.
Pořád jde o napínavou podívanou, stále budete na některé scény užasle koukat a jedna z nich vás pravděpodobně emocionálně rozdrtí. Pokud by se druhá řada vysílala dohromady s budoucí třetí, třeba by z toho mohl být zase masterpiece.
Ale takto? Je pochopitelné, že HBO chce mít neustále nabito na další pokračování, ale druhá řada sama o sobě působí jako mírný úpadek po sérii první, která fungovala bezvadně jako ucelené dílo se silným ambivalentním finále. Tady zůstaneme na půl cesty – doslova i kvalitativně.
