Už čtvrt století tu nebyla taková šance pro český film. Nový celovečerní snímek Václava Marhoula s názvem Nabarvené ptáče, adaptace stejnojmenného světového bestselleru spisovatele Jerzyho Kosińského, byl vybrán do hlavní soutěže Mezinárodního filmového festivalu v Benátkách, který začíná právě dnes a potrvá až do 7. září, kdy budou vyhlášeni vítězové.
Pro Václava Marhoula je účast v hlavní soutěži benátského festivalu životním úspěchem, pro českou kinematografii zase ohromnou příležitostí na sebe upozornit.
Naposledy se v Benátkách v hlavní soutěži v roce 1994 představil snímek Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina režiséra Jiřího Menzela a od té doby si porota, mimořádně přísná ve volbě zástupců do hlavní festivalové sekce, žádný český snímek nevybrala. Marhoul ostatně projevil velkou odvahu, když místo do Varů, kde bylo Nabarvené ptáče letos tak trochu očekáváno, nakonec svůj „opus magnum v černobílé“ přihlásil právě do ikonických Benátek.
zdroj: Bioscop
„Přiznávám, že jsem v to nevěřil. Naděje, že by to mohlo vyjít, že by se Nabarvené ptáče dostalo právě do Benátek, tedy na jeden ze tří vůbec nejprestižnějších filmových festivalů na světě, mi přišla až pošetilá. Ale jsem tak rád, že se to podařilo, tak to tomu filmu přeji, přeji to všem mým koproducentům, partnerům, sponzorům, hercům a štábu. Jsem moc rád, že jsem nezklamal jejich očekávání v tomto směru, ani jejich důvěru, kterou do mě a do samotného filmu po celou tu dlouhou dobu vkládali,“ uvedl režisér, scenárista a producent v jedné osobě Václav Marhoul, který na filmu Nabarvené ptáče pracoval déle než 10 let.
Marhoulova chvíle přijde 2., a především 3. září, kdy má Nabarvené ptáče slavnostní projekci přímo v hlavním festivalovém Sala Grande.
Celkem film čekají v Benátkách čtyři projekce. Může český film zvítězit? Konkurence v soutěži, která obsahuje 20 světových premiér prominentních filmových tvůrců z celého světa, není malá. Marhoul se s Nabarveným ptáčetem utká v o Zlatého lva například s Romanem Polanským a jeho filmem J’accuse, Stevenem Soderberghem, který v Benátkách představí své drama na motivy kauzy Panama Papers The Laundromat, svůj film tu představí i Hirokazu Kore-eda, v jehož novince La Vérité hraje Catherine Deneuve, Juliette Binoche nebo Ethan Hawke.
Nabarvené ptáče je jedním z nejdražších českých filmů historie, rozpočet příběhu o putování malého židovského chlapce Evropou zmítanou hrůzami druhé světové války se vyšplhal na 175 milionů korun. Dražší byla zatím jen Jakubiskova Bathory s rozpočtem 330 milionů a zamýšlený epos Žižka, jehož rozpočet Petr Jákl plánuje na 400 milionů korun.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
zdroj: Bioscop
Peníze na Nabarvené ptáče se ovšem Marhoulovi nesháněly snadno.
Z korporátních partnerů, s nimiž spolupracoval na svém předchozím filmu Tobruk, zbyla jenom Innogy. Dalšími koproducenty Nabarveného ptáčete jsou Česká televize, slovenská veřejnoprávní RTVS, pomohly také filmové granty, které Marhoul získal v Česku, na Slovensku i na Ukrajině, kde film rovněž vzniká. Armáda ČR přispěla například pronájmem vojenského prostoru Boletice, kde se část filmu točila (mimo jiné i v odsvěceném románsko-gotickém kostelíku), osobním vkladem přispěla slovenská koproducentka Zuzana Mistríková.
Škála způsobů, jakými Marhoul dílo financoval, byla mimořádně pestrá. A objevují se tu i známé tváře českého byznysu. Mezi podnikatele, kteří Nabarvené ptáče významně podpořili, patří třeba spoluzakladatel Avastu a jeden z nejbohatších lidí Česka Eduard Kučera s manželkou Miladou nebo Vladimír Mařík, majitel technologické firmy CertiCon.
„Eduard Kučera patří k hrstce osvícených bohatých lidí, kteří mají opravdický vztah ke kultuře a před nimiž smekám. Kéž by takových bylo víc,“ říká Václav Marhoul.
Realizace filmu Nabarvené ptáče zabrala 100 filmovacích dnů během 16 měsíců na celkem 43 lokacích na Ukrajině, Slovensku, v Polsku a Česku. Tuzemská slavnostní premiéra je ohlášena na 11. září, film uvede do všech českých kin distribuční společnost Bioscop od 12. září 2019.
Titulní roli ztvárnil debutující Petr Kotlár. V dalších rolích se představí například Harvey Keitel a Stellan Skarsgård, spolu s nimi Udo Kier, Julian Sands a Barry Pepper. Václav Marhoul se netají tím, že mu šlo o co možná nejpřesnější ztvárnění atmosféry románu, jenž je sám o sobě podobenstvím. Tomu odpovídá ostatně i jeho vizuální forma. Proslulý kameraman Vladimír Smutný totiž natáčel celý film na černobílý 35mm negativ ve formátu Cinemascope.
zdroj: Bioscop
„Nikdy jsme se s Vláďou nedohadovali tolik jako na tomto projektu. Nikdy. Ale také jsme se jeden druhému nikdy tolik neomlouvali. Kamera v Ptáčeti je ale kamera jeho života, bez přehánění,“ svěřil se Václav Marhoul s tím, že film dokončil bez zásadních kompromisů. Zůstal černobílý, dlouhý, němý a svůj. A právě to mu nyní může v Benátkách i v ostré konkurenci pomoct.
Že nejde o lehko stravitelný film, mimochodem naznačují i dramaturgové festivalu – filmu Nabarvené ptáče udělili omezenou přístupnost 14+, která se tu objevuje jen málokdy. Nicméně právě syrovost a naturalistické ztvárnění atmosféry Kosińského románu by mohly Nabarvenému ptáčeti pomoct k mezinárodní pozornosti – i světovému úspěchu.
Držme Václavu Marhoulovi palce.
P. S. Letošní Benátky jsou mimochodem pro českou kinematografii mimořádné i z dalšího důvodu. Už 29. srpna tu bude v obnovené premiéře představena digitálně restaurovaná verze slavného filmu Gustava Machatého Extáze z roku 1933. Snímek, který ve své době vzbudil senzaci a kvůli zobrazené nahotě i na svou dobu nebývale otevřenému ztvárnění milostného aktu také pobouření, bude v Benátkách promítnut hned třikrát v rámci sekce Venice Classics.
