Listopad je stvořen pro nostalgii, ostatně co nám zbývá v neklidných časech než právě vzpomínky. Už proto si pusťte mini sérii Říše snů, kterou uvádí HBO Max. Vezme vás do éry devadesátých let v módním průmyslu.
Do jakési Belle Époque, kde kralovali Alexander McQueen, Karl Lagerfeld, Marc Jacobs, John Galliano, Tom Ford a samozřejmě supermodelky. A super muselo být úplně vše. Nádherné róby, lesklé obálky tlustých módních časopisů, jejichž stránky byly napuštěny vůněmi, a také bankovní konta dvou nejmocnějších módních magnátů Bernarda Arnaulta a Françoise Pinaulta.
Seriál nás ale vezme do problematických osmdesátých let, kdy byl módní dům Christian Dior na pokraji krachu, Gucci zmítán rodinnými šarvátkami a Givenchy, známý pro svůj aristokratický vkus,už nebyl považován za moderního a relevantního tvůrce.
Seznámíte se blíž s postavou Bernarda Arnaulta, který je nyní CEO a šéf představenstva konglomerátu LVMH, přezdívaný „vlk v kašmíru“. Dokáže se totiž nemilosrdně zbavit svých podřízených, ostatně jako čehokoliv, co mu nepřináší zisk. Není divu, že mezi zaměstnanci se mu říká terminátor. Ale historii píší vítězové, a tak Arnault nejen vytáhne Dior z červených čísel, ale také jeho prostřednictvím položí základ pro sdružení svých módních domů, kam posléze přidá Givenchy a Louis Vuitton.
Chcete být jako Arnault? Pak se v seriálu dozvíte, že magnát musel obrazně vyndat ony starobylé francouzské módní značky z vitríny. Napumpoval do nich nejen hodně peněz, ale také do jejich vedení přivedl mladé energické návrháře a změnil zcela byznys model. Pokud dřív tyto módní domy prodávaly závratně nákladné róby haute couture, Arnault je přiblížil masám pomocí rtěnek a kabelek.
Ian Bonhôte a Peter Ettedgui, kteří stojí za Říší snů, jsou na poli módní dokumentaristiky osvědčenými profesionály. Před čtyřmi lety natočili snímek McQueen, který mapoval vzestup i tragickou sebevraždu jednoho z nejgeniálnějších fashion designérů světa.
Peter Ettedgui v rozhovoru pro Financial Times řekl, že nápad vytvořit seriál Říše snů, vznikl jako výsledek přebytečného materiálu, který pořídili během natáčení právě o Alexanderu McQueenovi. „Byli jsme fascinováni námětem, který nám připadal jako faustovské téma. Mladí designéři zaprodávali svou duši za slávu a peníze obrovským konglomerátům, bez kterých by ale nikdy nemohli prodávat své kolekce,“ tvrdí režisér.
To, o čem se dřív šeptalo, ukazuje Říše snů bez příkras. Mladý McQueen se snaží potěšit svého šéfa Arnaulta coby šéfdesignér u Givenchyho v roce 1996, Galliano je pod šíleným tlakem z toho, kolik kolekcí musí pro Dior navrhnout. Zároveň ale chybí rozhovory s hlavními aktéry, scénář je napsán na základě knihy novinářky Dany Thomas: How Luxury Lost its Lustre.
Móda přitahuje skandály a nechybí ani v tomto dokumentu. Třeba když Yves Saint-Laurent, zhrozený tím, že jeho značku převzalo Gucci Group, šeptá jejich konkurentovi Bernardu Arnaultovi „vytáhněte mě z toho šílenství prosím“. Děje se tak v rámci přehlídky a nebohý návrhář netuší, že jeho slova zachytily mikrofony.
Marca Jacobse zcela jistě netěší záběry, kdy jej vybučí dav módních profesionálů, kteří čekali dvě hodiny na jeho přehlídku. Návrhář místo omluvy říká: „s*ru na ně. Jediný názor, který mě zajímá, je můj vlastní“. Mimochodem, podobně arogantně se s ohledem na módní kritiky vyjadřuje také Alexander McQueen. Je evidentní, že v letech opulence nebyla pokora tou nejdůležitější vlastností a mindfulness nepatřilo k běžné firemní kultuře.
Říše snů potvrzuje to, co pocítíte velmi palčivě, pokud navštívíte jakoukoliv módní přehlídku. Bez rozdílu zda to bude lokální počin nebo pařížský fashion week. Lidé od módy nebývají zrovna příjemní altruisté. Bernard Arnault má sice energii „bílého žraloka“, jak jej popsal skladatel hudby seriálu Ilan Eškeri. Ale zároveň pro něj podle jeho bývalých podřízených toužíte pracovat. A navíc pomohl stvořit módní byznys tak, jak jej známe dnes. Méně o umění, více o profitu.
