Pražská UMPRUM letos slaví 140 let od založení. Její rektor a historik umění Jindřich Vybíral nám prozradil, proč uměleckoprůmyslová škola otevírá nový obor restaurátorství, proč se jí nedaří dostat do padesátky nejlepších uměleckých a designérských škol na světě, ale i to, jak se propojuje design s českým byznysem.
„UMPRUM vznikla jako první státní uměleckoprůmyslová škola v Praze v části uherské monarchie a dlouho působila jako moderní protiváha akademie. Jedním z největších milníků tohoto období byla světová výstava v Paříži v roce 1925, kde se škola uvedla opravdu spektakulárně, a to hlavně díky dlouholetému rektorovi Františku Kyselovi,“ říká Vybíral na úvod k historii školy.
Sedí ve své prostorné pracovně na náměstí Jana Palacha s výhledem na Pražský hrad. Jeho věrný společník, černý kokršpaněl, mu leží na klíně a čas od času se svému páníčkovi, rektorovi Vysoké školy uměleckoprůmyslové, historikovi umění a autorovi několika odborných publikací, lehkým pohybem hlavy připomene.
Jindřich Vybíral je ve své funkci od roku 2019 a křeslo rektora UMPRUM bude po druhém funkčním období opouštět za dva roky, v roce 2027. Do té doby ho ale čekají s Vysokou školou uměleckoprůmyslovou důležité milníky: nejen oslavy 140 let od jejího založení, ale i rekonstrukce historické budovy.
V rozhovoru jsme probrali nejdůležitější chvíle jeho dosavadního působení, dozvuky koronavirové pandemie, stejně jako budoucí vyhlídky umělecké a designérské školy následujících let.
Rektorem jste od roku 2019. Co byl pro vás zatím největší milník, nejzásadnější zkušenost?
Celé období bylo velmi složité – začali jsme epidemií covidu, pak přišla válka na Ukrajině. V prvním období se nám ale i přesto povedlo dokončit přesun do Technologického centra UMPRUM v Mikulandské ulici, jehož budování započal můj předchůdce Jindřich Smetana.
Zmínil jste covid. Jak na období zpětně vzpomínáte?
Od různých pedagogů jsem slýchával, jak by školy byly krásné bez studentů. Ale když ta situace nastala, nic krásného jsem na ní neshledal. Škola bez studentů byla jako začarovaný zámek. S covidem se samozřejmě pojí, že jsme vydávali několik desítek rozhodnutí, dostávali naše studenty ze zahraničí, zaváděli psychologickou pomoc. Na druhou stranu se mi během covidu povedlo napsat knihu, což by se asi v normálním provozu nepovedlo.
Vzala si škola z covidu něco? Lze vůbec u uměleckých oborů využívat v nějaké míře online výuku na dálku?
Nám se naštěstí povedlo velmi brzy nastartovat dílenskou výuku, takže té online nebylo potřeba tolik. Jsem za to rád, přednášky na dálku mě ani trochu nebavily.
Ovlivnila školu i střelba na nedaleké filozofické fakultě z roku 2023?
Ovlivnila drsně, už jen proto, že jsme ji sledovali v přímém přenosu. Část studentů jsme sice zahnali z učeben do chodeb, ale někteří byli i v místnostech s okny a celé to sledovali napřímo. Nesmírně terapeutické ale bylo, že ti, kteří to potřebovali nebo se jen chtěli zapojit, se následně podíleli na tvorbě pietního místa. Přišel se na něj podívat i prezident Petr Pavel. Vzpomínám na to jako na jeden z nejsilnějších zážitků.
Když jste nastupoval do své funkce, předložil jste několik cílů. Jedním z nich byla internacionalizace školy. Jak jste se od roku 2019 v tomto smyslu posunuli?
Navazujeme na práci předchozích rektorů, i proto se nám daří stále zkvalitňovat síť partnerů a sbližovat se se špičkovými školami po Evropě. Teď připravujeme alianci s Design Academy v Eindhovenu, Elisava School of Design & Engineering v Barceloně a Konstfackem ve Stockholmu. Znovu jsme upevnili vztahy s jednou z nejlepších designérských škol v Německu, Burg Giebichenstein University of Art and Design v německém Halle.
UMPRUM se objevuje i na prestižních festivalech a přehlídkách v zahraničí, například v Miláně nebo Eindhovenu. Velkým úspěchem byla výstava Design a transformace v Bruselu u příležitosti českého předsednictví v Radě Evropské unie.
Tato výstava přitom nebyla přijímaná ryze pozitivně. Kritika směřovala třeba k jejímu umístění na chodbách bruselského Design Musea.
Osobně vnímám výstavu jako jednoznačný úspěch a jsem na prezentovaný výsledek velmi pyšný. Co mě spíš mrzelo, byl fakt, že kromě velvyslankyně při Evropské unii na otevření výstavy nepřijel žádný oficiální představitel z Česka.
Když jste nastupoval do funkce, prohlásil jste, že škola musí reagovat na technologický pokrok, ekologické změny, rapidní urbanizaci a stárnutí populace. Skrze jaké projekty tohle UMPRUM v současnosti dělá?
Otevřeli jsme ekologický modul Planeta B, do kterého se mohli na semestr až dva přihlásit studenti ze všech našich ateliérů. Bohužel o něj nebyl tak velký zájem, jaký jsme čekali. Studujícím jako by se nechtělo ateliéry opouštět. Tak jsme nakonec z Planety B vytvořili pracoviště UMPRUM Shift, které bude organizovat celoškolní předměty s ekologickou tematikou a zároveň podporovat výzkumné projekty na toto téma.
Foto Viktorie Macánová
Budou předměty s ekologickou tematikou povinné?
Bráním se nátlaku cestou povinných předmětů. Chápu to spíše jako nabídku předmětů, která se, doufám, brzy stane organickou součástí studijních programů.
O spuštění samostatného, ekologicky orientovaného programu jste nepřemýšleli?
Přemýšlíme o něm stále. V nedávné době jsme proto přeměnili jeden z ateliérů architektury na ateliér udržitelné architektury, což považuji za důležitý krok. Teď uvažujeme o ateliéru udržitelného designu, který bychom v budoucnu otevřeli ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze.
Byl by o podobný obor zájem?
Věřím, že ano. V zahraničí podobné obory dávno existují, v Česku jsme ale stále trochu konzervativní. Proto si myslím, že škola musí takový zájem anticipovat.
To jste mě překvapil. Měla jsem za to, že ze strany mladých musíte dostávat podobné podněty neustále.
Jak říkám, myslím, že zájem bude. Jsem si ale vědom, že studující dnes přemýšlejí o své budoucnosti dost pragmaticky a v tomto kontextu může udržitelný design vypadat jako příliš úzký segment. Mám ale za to, že tento pohled se bude v blízké budoucnosti měnit.
Co ono zmíněné stárnutí populace? Jak škola reaguje na tento fenomén?
Konečně máme prostředky a prostorové podmínky na to, abychom otevřeli programy celoživotního vzdělávání. Řada z nich už běží teď a my ještě vymýšlíme další kurzy pro univerzitu třetího věku.
Co vedlo UMPRUM ke spuštění nových studijních oborů Konzervování a restaurování uměleckořemeslných děl a Management umění a designu, které by měly běžet od dalšího akademického roku?
O prvním programu jsme se na škole bavili už dlouho, konzervování a restaurování uměleckého řemesla se totiž u nás na žádné vysoké škole systematicky nevyučuje. A Management umění a designu jsme akreditovali jako profesní obor, na který jsme dostali prostředky z Národního plánu obnovy. My jsme se profesně orientovaným programům dlouho bránili a říkali jsme, že máme vyšší ambice, že vychováváme vizionáře. Nakonec jsme si řekli, že i tudy může vést naše cesta.
Budou předměty Managementu umění a designu přístupné všem? UMPRUM v minulosti sklízela hodně kritiky za to, že se tu vychovávají oni vizionáři, ovšem bez obchodního nebo marketingového základu.
Tato kritika už podle mého názoru není oprávněná. Víc než deset let u nás běží předměty zaměřené právě na rozvoj soft skills, které pomáhají s uplatněním na trhu práce. Už když jsem v devadesátých letech na UMPRUM působil jako prorektor, snažil jsem se přednášky na téma „self-promotion“ nabízet. Narážel jsem tehdy na překvapivou nedůvěru, což se naštěstí za ty roky změnilo.
Jak se daří škole plnit vaši další prioritu, a to propojování studentů s českým byznysem?
Rád připomínám jako anekdotu, že jsem jako prorektor pozval někdy v roce 1999 na klauzury čtyřicet ředitelů průmyslových podniků a nepřišel ani jediný. Dnes je situace jiná a partnerů máme několik desítek. Stále se však bavíme o malých a středních podnicích, s nimiž nám spolupráce funguje. V minulosti nás byznys bral jen jako zdroj levné práce. Teď máme řadu partnerů, kteří s námi spolupracují, protože mají zájem o nápady našich studujících. Uvědomují si, že právě to pro ně přináší benefity.
S jakými firmami a na jakých projektech konkrétně spolupracujete?
Například pro ČEZ jsme vytvářeli návrhy čerpacích stanic pro elektromobily. Z nedávné doby bych zmínil spolupráci s firmou Klimchi, pro kterou naši studenti vytvářeli sérii váz. Skvělá spolupráce už řadu let probíhá se Státní tiskárnou cenin, pro kterou jsme zase vytvářeli návrhy bankovek nebo nyní design cestovních pasů.
V minulosti nás byznys bral jen jako zdroj levné práce.
Vedou tyto spolupráce k tomu, že dané firmy následně sahají do řad absolventů a nabízejí jim pracovní pozice?
Ano, například plzeňská Škoda Transportation na základě předchozí spolupráce přijala na odpovědná místa několik našich absolventů.
Je v Česku dost podobných firem, které si potenciál studentů designérských škol uvědomují?
UMPRUM je v současné chvíli s počtem projektů a partnerů z aplikační sféry docela spokojená. Přece jen se potřebujeme vedle spoluprací věnovat i akademickým úlohám a uměleckému výzkumu. Už dávno totiž neplatí, že umělec svou tvorbou vyjadřuje jen své ego a že může zkoumat jen sám sebe. Na UMPRUM chápeme umění jako jednu z cest k poznání světa. A protože jsme designérská škola, máme pro takový výzkum kapacity. Podporujeme nejrůznější materiálové experimenty, ale jsme dobří třeba i v oblasti autonomní dopravy.
Máte v hlavě nějakou firmu, s níž byste rád navázal spolupráci?
Jsme otevření různým výzvám. Hlavně bych rád oživil spolupráci s mladoboleslavskou Škodovkou, která v minulosti úspěšně probíhala a teď by potřebovala oživit.
V minulosti jste říkal, že byste rád dostal UMPRUM do první padesátky uměleckých a designérských škol ve světě. Jak si stojíte?
Už pět let jsme podle žebříčku QS World University Rankings v první stovce. V tomto rankingu se držíme takto vysoko jako jediná škola bývalého východního bloku. Skok do první padesátky bych si hodně přál, ale brání nám mnoho překážek: jsme přece jen malá škola s rozpočtem, s nímž západním univerzitám nemůžeme konkurovat. Potřebovali bychom štědré sponzory, abychom nebyli odkázáni jen na státní příspěvek.
Dá se i tak udělat něco, co by UMPRUM pomohlo ranking zvýšit?
Teď si zlepšení našeho skóre neumím představit. Ale třeba po mně přijde nový rektor s novými vizemi a nápady a podaří se mu to.
Jak se UMPRUM vyrovnává s odchodem profesorských legend, jako je Liběna Rochová nebo Eva Eisler?
Já sám po nich teskním, ale generační výměna je přirozený a nutný proces. Záleží mi na tom, aby zkušení vyučující neopouštěli školu s prásknutím dveří, čemuž se někdy nedá zabránit, a aby odcházející legendy za sebe měly adekvátní náhradu, a to se nám snad daří. Zároveň si myslím, že je dobré ve škole pěstovat věkovou diverzitu a nechat vedle sebe působit silné osobnosti z různých generací.
Tím prásknutím dveří narážíte například na Jiřího Černického, který o sobě dával při odchodu výrazně vědět? (Bývalý pedagog si stěžoval mimo jiné na studentský slabý rozhled v historii či hyperkorektnost, kterou studenti vyžadují od svých pedagogů, pozn. red.)
Zrovna u něj nebyl odchod zas tak dramatický. Mluvil o něm už dlouho.
Na UMPRUM působíte přes dvě dekády. Jak vy osobně vnímáte generaci dnešních studentů?
Studenti se mění, ale měníme se i my, pedagogové. S přibývajícím věkem ale může být obtížné navázat skutečný dialog.
A co ona tak často skloňovaná citlivost, která se dnešním dvacátníkům připisuje?
Tu samozřejmě vnímám. Studenti jsou asi křehčí, ale necítím to jenom jako problém. Mladí nejsou totiž citliví jen vůči vlastním příkořím, ale trápí je i problémy světa, čehož si naopak velmi cením. Jako učitel dějin architektury se snažím právě o kultivaci senzitivity vůči prostředí, vůči zděděné kultuře. A zdá se mi, že tuto citlivost mají dnešní studenti větší než jejich předchůdci.
Kdo ze studentů a studentek vám udělal v poslední době radost? Na jaký projekt z dílny UMPRUM byste upozornil?
Jsem příliš starý na to, abych bral smrtelně vážně různé hitparády, ale když jsem viděl nominace na letošní ceny Czech Grand Design, řekl jsem si, že na UMPRUM asi odvádíme dobrou práci. Kdybych ale měl jmenovat konkrétní práce, zmínil bych starší projekt Unique Client od Simony Rybákové a jejího ateliéru. Módu jsem dlouho bral jako pozlátko, veletrh marnosti, ale tento projekt mě utvrdil v tom, jak může být designér užitečný, když probudí svou sociální citlivost.
Pak bych zmínil i současný projekt cestovních pasů, který vznikl v Ateliéru grafického designu a vizuální komunikace. Jsem rád, když na škole vznikají užitečné projekty, které mohou měnit svět k lepšímu. Zní to možná zbytečně pateticky, ale právě od toho tady jsme, to je naše poslání. Doufám, že v budoucnu si tohoto potenciálu UMPRUM všimne i státní správa a uvědomí si, že design je nástroj zlepšující kvalitu našeho života a oživující ekonomiku.
UMPRUM letos slaví 140 let. Jak podle vás bude škola vypadat za dalších 140 let, v roce 2165?
Nevíme, jestli tady budou umělecké školy, ale design a architektura se bez vzdělávacích institucí neobejdou. Čím se designéři budou zabývat, to si dnes ještě ani neumíme představit. Proto je důležité neučit tvůrčí disciplíny jen jako řemeslo, ale pěstovat kritické myšlení a flexibilitu, aby se příští designéři dokázali vyrovnat se svými úkoly. Totéž platí pro volné umělce, jejichž disentní hlas a nekonformní postoje bude i budoucí společnost potřebovat ke své psychohygieně.
