Byla ženou, která předběhla svou dobu. Ženou, která stvořila svou vlastní proslulost. Ženou, která se stala první skutečnou šoubyznysovou ikonou své doby – ještě předtím, než existoval nějaký šoubyznys. Ženou, která stvořila hvězdu.
Přesně tak se jmenuje velkolepá výstava, kterou až do konce srpna hostí proslulý pařížský Le Petit Palais, tedy zdejší Musée des Beaux-Arts de la ville de Paris (MBA).
Sarah Bernhardt: Et la Femme créa la star.
Expozici, jejíž název je zároveň hravou reminiscencí na slavný francouzský film … a Bůh stvořil ženu, který (spolu s Rogerem Vadimem) v roce 1956 vystřelil ke slávě legendární Brigitte Bardot, nezbývá než vřele doporučit. Pokud slavná BB byla francouzskou a posléze i světovou hvězdou přibližně od konce padesátých let dvacátého století, jiná její krajanka, herečka Sarah Bernhardt, to dokázala o dobrých sto let dříve.
Sarony Napoléon (1821-1896). Paris, musée d'Orsay. PHO1983-165-130.
Výstava v Le Petit Palais je připomínkou života, slávy a fascinujícího talentu této nesmírně charismatické ženy, od jejíž smrti letos na jaře uplynulo právě sto let. A i když nehrála v celovečerních filmech, natož v televizi, v českém prostředí herečku Sarah Bernhardt známe více než dobře – mnozí z nás možná už z dětství.
Právě její až magicky znějící jméno totiž tradičně zdobilo celou řadu slavných plakátů Alfonse Muchy z doby vrcholné secese 90. let 19. století. Sarah Bernhardt jako slavná „Muchova“ Gismonde, Medea, Dáma s kaméliemi, Lorenzaccio, Samaritánka, ale i jako dánský kralevic Hamlet, neboť legendární diva pravidelně vkládala svůj talent i do mužských rolí, k velké radosti publika.
Tyto plakáty – někdy reprodukované třeba i na plechovkách od sušenek, na utěrkách či prostírání – později v desítkách různě zdařilých reprodukcí mnohde spoluutvářely estetiku interiéru československých socialistických domácností.
Nejen proto českého návštěvníka výstavy expozice … A žena stvořila hvězdu nepochybně nadchne. Dílo Muchy, ve francouzštině tradičně vyslovovaného „Muša“, mezi artefakty připomínajícími slavnou Sarah Bernhardt samozřejmě nechybí, byl dlouholetým přítelem, spolupracovníkem a, jak z deníků vyplývá, svého času tak trochu i zpovědníkem slavné subrety.
Takových mužů ale prošlo jejím životem mnoho, i to výstava ukazuje. Jejími osobními přáteli (v některých případech prý i milenci) byli Edmond Rostand, Sigmund Freud, Emile Zola, Victor Hugo či Alexandre Dumas mladší. Malíři, básníci, dramatici, novináři, ale i vlivní politici, podnikatelé, aristokrati.
Více než pět set vystavených exponátů mapuje pečlivě a s dokumentární přesností nejen kariéru herečky, ale i její soukromý život – a též její mnohé umělecké talenty. Sarah Bernhardt se představuje nejen jako herečka a pěvkyně, ale též jako malířka, sochařka, šperkařka, dekoratérka, designérka, mimochodem vůbec ne špatná. V pozdějších letech dokonce i kameramanka nebo sportovkyně!
A visitor takes a photograph of the painting where Sarah Bernhardt is represented in the role of Berthe de Savigny in The Spinx, by Philippe Parrot, 1874, during the "Sarah Bernhardt, and the woman created the star" exhibition at the Petit Palais museum in Paris, Friday, April 28, 2023. Inside Paris’ Petit Palais museum, the public is now discovering the madcap jigsaw puzzle of gothic stories, costumes, recordings, films, photos, jewels, sculptures, and personal objects for the first time together that made the unclassical beauty the object of fascination from Berlin, to London and New York. (AP Photo/Michel Euler)
Především byla samozřejmě velkou jevištní umělkyní. Mnohostranná, nesmírně nadaná, přirozeně talentovaná herečka dosáhla během své impozantní šedesát let trvající kariéry úspěchů jak v klasickém repertoáru, tak v moderních hrách, což na výstavě dokazují nesčetné fotografie, plakáty, recenze, novinové výstřižky, ale dokonce i nahrávky zvukové a obrazové, z doby němé éry, byť ty zachycují herečku samozřejmě až ve vysokém věku.
Bernhardt oplývala krásným hlasem, na svou dobu nevídaně vysokou a velmi štíhlou postavou, pohybovou elegancí a výrazným, neskrývaným temperamentem. Tyto vlastnosti z ní udělaly ideální herečku období romantismu, jež si potrpělo na přehnané deklamace, velká, rozmáchnutá gesta, jistý způsob přehrávání a velkolepé melodrama.
Její kariéra definovala celou jednu epochu. Na své slávě přitom osobně intenzivně a se zaujetím pracovala. Komunikovala živě se svými příznivci, do prodeje poskytovala nejrůznější drobnosti související s jejím osobním životem – vytvářela tak osobité suvenýry pro fanoušky.
Aktuální výstava dokládá, že početnému publiku a davům svých obdivovatelů běžně – a za patřičnou úplatu – nabízela kusy svého prádla, odstřižky vlasů, nejrůznější verze svých podobenek, texty, z nichž se učila role a zanášela do nich svoje poznámky, nebo třeba uschlé kytice, které jí přicházely do divadla od ctitelů. O všechno byl obrovský zájem a herečka, jako první předchůdce dnešních influencerů, si na poptávce o vlastní osobu vybudovala velmi slušně fungující byznys.
"Portrait de l'actrice Sarah Bernhardt (1844-1923) dans le rôle de la Reine, dans "Ruy Blas" de Victor Hugo, vers 1872 ". Photo d'Etienne Carjat (1828-1906). Paris, musée Carnavalet.
Sarah Bernhardt určovala módní trendy, její nekonvenční vizáž ovlivňovala i to, jaké účesy byly k vidění v pařížských ulicích. Spolupracovala s módními tvůrci i klenotníky, vytvářela vlastní kolekce, ráda se fotila v exaltovaných pozicích, nebála se výstředností. A její fanouškovská základna šílela. Zároveň byla ženou s nepochybným smyslem pro humor, což dokládá třeba dochovaná sbírka vlastních novinových karikatur, včetně těch vysloveně nelichotivých.
S radostí chovala velké psy, ve volném čase nosila historizující kostýmy – v době vrcholícího romantismu byl jejím vrcholem výstřednosti na zakázku vytvořený gotický úbor s dlouhým pláštěm, rukávy splývajícími až na zem ve stylu středověkých „pachů“ a širokým límcem jako pro vampýra. Nechávala se v něm fotit v rakvi, v níž prý ráda spala. Cokoli, co budilo skandál, radostně přijímala a škodolibě sledovala, co to s veřejností udělá.
Přineslo jí to pokaždé ještě větší slávu. A též úspěch v podnikání – někdejší hvězda Comédie-Francaise a Divadla Odeon později koupí divadlo Renaissance, které je spojeno s řadou jejích slavných rolí (a právě i Muchovými plakáty, vyrobenými na míru).
Sarah Bernhardt, narozená v roce 1844, datovala své aktivní roky od roku 1862, kdy získala první angažmá v proslulé Comédie-Francaise, až do své smrti v březnu 1923. Když zemřela, bylo jí devětasedmdesát let a na hřbitov Pere Lachaise ji doprovodila prakticky celá Paříž. I to ostatně výstava ve svém závěru dokládá, dlouhým dokumentárním němým filmem. Pokud máte do Paříže cestu, výstavu Sarah Bernhardt: Et la Femme créa la star rozhodně vřele doporučujeme. Ukazuje barvitým způsobem fascinující ženu, která inspiruje dodnes.
