Kristina Dufková poslala do kin skvostný loutkový film Život k sežrání, který má potenciál stát se kultovní záležitostí. I proto, že k problematice dospívání přistupuje bez obvyklých stereotypů.
Je mu dvanáct, má talent na hudbu i na vaření, má kapelu, má kamarády. Ben Pipetka má zdánlivě všechno, co si puberťák v jeho věku může přát.
Jenže Ben má taky maminku veterinářku, neustále obklopenou nejrůznější zvířenou, dále má dost nadváhu spojenou s množstvím zdravotních rizik, a to, co by doopravdy chtěl – lásku půvabné spolužačky, která přes prázdniny ještě zkrásněla –, se zdá být naprosto nedosažitelným cílem.
To je úvodní zápletka nového filmu Kristiny Dufkové nazvaného Život k sežrání, který vychází z populární knihy francouzského spisovatele Mikaëla Olliviera.
Film vznikl v česko-slovensko-francouzské koprodukci a mezi jeho prvními diváky byli nejen letošní návštěvníci Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, ale také nejprestižnějšího mezinárodního filmového festivalu animovaného filmu ve francouzském Annecy, kam byl Život k sežrání letos nominován.
A všude zažil úspěch a potlesk plného sálu.
Nenápadná novinka se nyní po říjnové distribuční premiéře v kinech rychle stala tématem číslo jedna nejen mezi uvědomělými českými rodiči, kterým není jedno, na co se svými ratolestmi vyrazí do kina. Všichni totiž rychle rozpoznali potenciál tohoto filmu.
Je to nejen animák o jídlu, rapu a školní lásce, který oplývá osobitou poetikou místy ne nepodobnou starším filmům Tima Burtona nebo Aurela Klimta, u níž se nepochybně budou usmívat (a smát) nejen děti, ale také dospělí.
Je to zároveň i skvělý film o těžkostech a křehkostech dospívání (nejen když máte nálepku tlouštíka), o mezilidských vztazích mezi rodiči, dětmi, učiteli i všemi mezi sebou, ale i o důležitosti laskavosti, sebedůvěry a třeba i dětské potřebě vlastních koníčků a zálib.
Ben totiž rád a skvěle vaří, vedle toho, že skládá a zpívá výtečné hudební texty (i úvodní „Žeru tě, živote“ je součástí jedné jeho skladby, na kterou nadšeně trsá parta jeho spolužáků).
Kristina Dufková, pro niž je Život k sežrání celovečerním loutkovým debutem, natočila film, který může dětem ve stejném věku, jako je hlavní hrdina, sloužit možná lépe než kdejaká terapie.
K problémům dospívání moderních teenagerů totiž scénář Petra Jarchovského přistupuje úplně bez stereotypů, se sympatickým humorem místy na hranici grotesky, ale zároveň citlivě, empaticky.
Vedle originální výtvarné složky je zásadní ingrediencí v alchymii tohoto filmu i hudba Michala Novinského, podepsaného třeba pod hudbou k filmům Toman, Ve stínu, Učitelka, ale i pod vynikajícím soundtrackem slavného animovaného filmu Jana Svěráka Kuky se vrací. Za hudbu pro Kuky se vrací dostal Novinski ostatně před lety i Českého lva.
Film jako Život k sežrání v nabídce současné filmové tvorby pro děti dosud bolestně chyběl. Možnost vidět tenhle film na velkém plátně, užít si ho naplno se svými nejbližšími, a možná si o něm po promítání popovídat nad hrnkem horké čokolády by měli dostat úplně všichni. Děti – i jejich rodiče.
