Kolik litrů vody je potřeba na výrobu obyčejného bavlněného trička? Co je to capsule wardrobe, buyerarchy nebo cost-per-wear a proč se i v oblékání vyplatí dát přednost kvalitě před kvantitou?
O tom, jak si zařídit šatník udržitelný pro životní prostředí i vaši peněženku, učí již čtvrtým rokem online edukativní platforma Slow Femme, kterou založily Karolína Břinková a Veronika Ohrádková.
„V současnosti nakupujeme o 400 procent víc oblečení než před čtyřiceti lety a z toho pravidelně nosíme v průměru jen pětinu. Globálně každou sekundu vyhodíme tolik oblečení, které by zaplnilo náklaďák, přitom se recykluje asi jenom jedno procento,“ vysvětluje Karolína, absolventka mezinárodního obchodu na pražské VŠE.
Právě módní průmysl je pro životní prostředí jedno z nejvíce škodlivých odvětví. Odhaduje se, že má na svědomí až deset procent veškerých emisí skleníkových plynů.
V roce 2018 bylo vyrobeno sto miliard kusů oblečení, téměř dvě třetiny do roka skončí na skládce. Řetězce ultrarychlé módy přitom chrlí tisíce nových modelů týdně a pro mnohé uživatele sociálních sítí jako Instagram nebo TikTok se levné kusy oblečení stávají jenom záminkou pro nové selfie.
Za rychlou módou stojí tlak na nízkou cenu – obyčejné tričko často stojí méně než oběd. Tento toxický mix doplňují nuzné podmínky švadlen v zemích jako Bangladéš nebo Indie a používání nekvalitních materiálů jako polyester, který je obsažen až ve čtyřiceti procentech všech oděvů.
Polyester se vyrábí z ropy a mikrovlákna, která se z něj při praní uvolňují, tvoří více než třetinu mikroplastů uvolňujících se do odpadních vod. Těch spolykáme každý týden množství o velikosti kreditní karty.
Slow Femme tak pomáhá veřejnosti i firmám vyznat se v oblasti udržitelné módy skrze přednášky, workshopy a investigativní články o módním průmyslu. Na sociálních sítích funguje jako studnice tipů pro všechny, kteří si chtějí vybudovat zodpovědný a funkční šatník i životní styl obecně.
„Slow Femme jsme založily, protože na scéně chyběla platforma, která by se komplexně zabývala problémy módního průmyslu. O udržitelnosti se sice více mluví, ale stejně tak se objevuje mnoho greenwashingu a nadužívání tohoto termínu velkými značkami. To vše vytváří nepřehledné prostředí, ve kterém se běžný zákazník jen obtížně orientuje,“ vypráví Veronika o hlavním poslání projektu.
Mladší generace si podle ní více uvědomují problémy módního průmyslu, ale na druhou stranu musejí čelit ultrarychlé módě, která prostřednictvím sociálních sítí dokáže měnit módní trendy každé dva týdny, a o udržitelné spotřebě se tak dá mluvit jen stěží.
„Móda byla v mém životě přítomna odmala. V naší rodině se vždy dbalo na kvalitu, péči o věci, které vlastníme, šetrnost. Díky skautingu jsem si pak našla cestu k environmentálním tématům, které nedílně souvisejí i s módním průmyslem,“ vypráví Karolína o svých začátcích. Veroniku potom doma odmalička vedli k upravování vlastních oděvů.
„Teprve když jsem si na vlastní kůži vyzkoušela, kolik času a energie stojí ušít něco od základu, rozhodla jsem se, že nechci podporovat značky, které jsou vzdálené mým hodnotám. Začala jsem se vzdělávat v oboru, číst literaturu a zjišťovat více informací o ekologičtějších alternativách.“
Z původně online magazínu vyrostla edukační platforma, na které v současnosti pracuje třináct lidí. „Nestojí za námi žádný mediální dům ani investor. Všichni v týmu máme hlavní úvazek jinde a práci na platformě se věnujeme ve volném čase,“ vysvětluje Karolína.
Nový byznys model je ale na spadnutí: stále častěji je díky silnému know-how a osobitému vizuálnímu stylu vyhledávají nejen značky z oblasti módy a lifestylu, ale i v rámci přednášek pro Rock for People, Metronome nebo na KVIFF.
V současnosti připravují vzdělávací programy pro veřejnost i pro firmy a v rámci edukace by se rády zaměřily i na spolupráci s influencery, kteří mohou díky marketingovým kampaním na svých profilech velmi snadno sklouznout právě ke greenwashingu.
Výběr našich oblíbených kousků ale není zdaleka tak jednoznačný a do módních preferencí populace se propisuje především peněženka. „Pevně věřím, že se se zvyšujícími cenami začneme chovat šetrněji nejen k oblečení,“ říká Karolína, která externě radí například Magistrátu hlavního města Prahy a loni se účastnila seminářů organizovaných Evropským parlamentem a Evropskou komisí.
A co radí všem těm, kteří s pomalou módou teprve začínají? „Hlavní je nebát se investovat do dražších kousků z kvalitních materiálů, pečlivě ušitých, lokálně a eticky vyrobených. Přestože na začátku zaplatíme vyšší částku, budeme-li nosit jeden kabát deset let, jeho výsledná cena za jedno nošení bude zanedbatelná. Proto se vyplatí vybírat raději kvalitu nad kvantitou.“
Důležité je také snažit se zajímat o původ věcí, kterými se obklopuji, dávat přednost místním produktům a podporovat ty, jejichž hodnoty jsou mi blízké. „Často totiž není snadné čelit agresivnímu marketingu firem, tlaku sociálních sítí a neustále se měnícím trendům. Nejdůležitější je začít a netoužit hned po dokonalosti ve všech oblastech,“ doplňuje Veronika.
