V 70. letech za ni komunisté vysázeli neuvěřitelných 1,5 miliardy československých korun. Největší budova v Československu, nejrozlehlejší komunikační stavba v Evropě a unikátní technologické dílo, které bylo už v době svého vzniku vlastně předimenzované. „Štrougalova věž“, oficiálním názvem Ústřední telekomunikační budova, během desetileté stavby zaspala telekomunikační pokrok. Když se v roce 1980 konečně stříhala páska, byly velkolepé prostory trochu zbytečné.
Na výbavě nicméně vláda Lubomíra Štrougala nešetřila. „Šlo o poloautomatický provoz, byl tu sice lidský faktor, ale vypomáhala výpočetní technologie švédské firmy Ericsson, která byla ve své době nejmodernější v Evropě. Pracovalo tu tisíc spojovatelek, místní kuchyně vařila na 2500 obědů denně. Byl tu kinosál, několik bufetů, odpočívárny,“ přibližuje telekomunikační město ve městě mluvčí CETIN Klára Zavadilová. Právě CETIN, tedy Česká telekomunikační infrastruktura, dnes stejnojmennou budovu spravuje.
Foto Libor Fojtík
Pohled z ulice Olšanská
Už tak vysoká budova, která je vidět z velké části Prahy, měla být ještě o čtyři patra vyšší, ale kvůli námitkám kbelského letiště se výška věže zastavila na 85 metrech a 18 podlažích. I tak se stala jakýmsi komunistickým pomníkem. Z budovy se řídily veškeré mezinárodní hovory a i část těch meziměstských. Aby vše fungovalo bez výpadku, byly všechny systémy několikrát jištěny.
Průběh stavby v 70. letech
„Budova je například napájena ze dvou nezávislých zdrojů. Kdyby se přerušily dodávky elektrické energie, rozjedou se akumulátory, které vydrží živit všechny zdejší systémy tři hodiny. Zkrátka dostatečně dlouho na to, aby se naplno rozběhly dieselové generátory. Do nich se vozí nejčistší nafta špičkové kvality až z Vídně, aby tolik neznečišťovaly ovzduší v širším centru města,“ povídá Zavadilová.
16.10.19. Praha, Ústřední telekomunikační budova Cetin v Praze na Žižkově, Telecom, Forbes
Sál záložních akumulátorů
Zdejší technici nicméně pamatují jen jediný dlouhý výpadek, kdy musely motory opravdu nastoupit do práce. Zajímavý je i systém hašení klíčových pracovišť. Jakmile senzory zaznamenají kouř v místnosti, ta je okamžitě utěsněna a jsou do ní napuštěny inertní plyny vytěsňující kyslík.
16.10.19. Praha, Ústřední telekomunikační budova Cetin v Praze na Žižkově, Telecom, Forbes
Hasicí technika
Jedním z takových neuralgických bodů je centrální dohledové pracoviště Network Management Center, kde 80 specialistů dohlíží ve dne v noci na celou českou komunikační síť. Centru dominuje obří obrazovka se seznamem ústředen a jakýmsi odpočtem v horní části. Svítí tu 0 let, 220 dní a nějaké hodiny a minuty. „To je doba, která uplynula od posledního velkého výpadku,“ vysvětluje jeden z pracovníků centra.
16.10.19. Praha, Ústřední telekomunikační budova Cetin v Praze na Žižkově, Telecom, Forbes
Centrální dohledové pracoviště
Většina z nich je ale jednou nohou na odchodu, spolu s dalšími stovkami zaměstnanců žižkovské ústředny. Už za dva týdny se část zdejšího osazenstva stěhuje do nových a podstatně menších prostor ve Vysočanech, zbytek lidí zamíří do supermoderního datového centra ve Stodůlkách. Osud unikátní budovy je zpečetěn – CETIN ji nevyužije. Když český telekomunikační gigant vlastnila španělská Telefónica, uvažovalo se o nákladné rekonstrukci, ale s příchodem PPF všechny práce ustaly.
Nový vlastník si spočítal, že bude daleko ekonomičtější postavit nové, moderní provozy. Odstrašujícím příkladem bylo čištění dvou podlaží, do kterých se předtím Telefónica pustila. „Vybouraly se všechny příčky, z kovových konstrukcí se odstranil protipožární ochranný nástřik skelnou vatou, který je nebezpečný při vdechnutí. Odstraňovalo se za hodně přísných bezpečnostních podmínek. Kdyby se měla budova používat dál, musel by se stejný postup opakovat všude,“ říká Zavadilová.
V první řadě byl ale celý komplex příliš velký na to, co se v něm vlastně nacházelo. Tři patra, ve kterých kdysi seděly spojovatelky, se teď vejdou do několika skříní. Ostatně lidský faktor při spojování hovorů už není potřeba od 90. let.
Spojovatelky během provozu v 80. letech
V současné době navíc mezinárodních hovorů ubývá a důraz je kladen na data. Dnes je důležité mít hlavně kvalitní výborně chlazené datové centrum, které obstará většinu provozu. A samozřejmě nepostradatelný velín, pro který už jsou ve Vysočanech vyblokované prostory.
Všude na chodbách i na věži žižkovské ústředny tak nyní míjíte zelené štítky s nápisem stěhování, které jsou nalepeny na všem, co si chce vzít CETIN s sebou. Na zbytných technologiích jsou naopak štítky červené.
16.10.19. Praha, Ústřední telekomunikační budova Cetin v Praze na Žižkově, Telecom, Forbes
Vysílací technika s viditelnými „stěhovacími“ štítky
Jeden velký červený štítek by koneckonců mohl být i na samotné obří budově. V roce 2017 ji skupina PPF prodala developerské firmě Central Group, údajně za 800 milionů korun. A ta s ní vcelku logicky nepočítá. V následujícím roce si CETIN z budovy vezme všechny systémy, které využije jinde, a pak už se bude jen čekat na demoliční výměr.
Zdemolován tak bude i kryt ve druhém podzemním podlaží, kam by se v případě nouze nasoukalo až 200 lidí. Developeři hodlají na lukrativním místě postavit obří bytový komplex podle návrhu architektky Evy Jiřičné. Ta pro pozemek vymyslela rozvlněné věžáky, které nyní procházejí složitým povolovacím procesem.
Původní návrh tří věží, který nyní Eva Jiřičná přepracovává
Vizualizace návrhu Evy Jiřičné
Central Group musí podle smlouvy s PPF za svým komplexem postavit také nový menší telekomunikační objekt, kam zaústí tunel plný kabelů, který současnou budovu spojuje se starou ústřednou ve Fibichově ulici. Klasické důlní dílo, kopané kladenskými horníky, je ve svém nejhlubším místě až 20 metrů pod Olšanským náměstím. Z malého objektu se bude následně řídit telekomunikační provoz v přilehlé části Žižkova.
Plánovaná demolice high-tech brutalistní budovy kupodivu nebudí velké emoce. Na rozdíl od objektu bývalého Transgasu na Vinohradech, proti jehož bourání protestovala laická i odborná veřejnost, se žižkovského „Mordoru“ nikdo moc nezastává. A to ani sdružení Architektura 489, které hnutí za záchranu Transgasu vedlo. „U žižkovské ústředny se skutečně hledá nové využití dost špatně. Snad jedině, že by se tam udělaly vysokoškolské koleje, ale to by musela budova patřit městu,“ říká jeden ze zakladatelů sdružení Pavel Hrubý.
Zatím nejasný je osud 18 uměleckých děl, která se v ústředně nacházejí. Unikátní mozaika už byla sejmuta a koluje po evropských galeriích, o sochu Návrat z vesmíru, jež stála před budovou, usiluje Praha 3. Obří plastika táhnoucí se schodišťovou šachtou je nepřemístitelná a skleněnou plastiku zobrazující pokrok telekomunikací od poštovského panáčka po družice pomalu rozebírají zaměstnanci, kteří chtějí památku na své letité působiště.
„Koukejte, tady zase někdo sebral ozdobnou matku,“ poznamenal průvodce po budově. Brzy z ní bude cenný suvenýr po někdejší dominantě pražského panoramatu.
