Když na Zikmundov vyrazíte poprvé, po odbočení z hlavní silnice budete mít chvíli pocit, že jste se ztratili, a možná se pak na okamžik ztratíte znovu při procházce v tamějších lesích. Nepanikařte. Užijte si to, protože můžete.

Na Zikmundov se utíká schovat. Utéct od ruchu kanceláře, města a vlastně celého rušného světa. Tady se s vypnutím motoru auta a zavřením jeho dveří na nádvoří statku s někdejší hájenkou ze sedmnáctého století otevírá prostor pro život, který je pomalejší, tišší, chutnější.

Prostor obklopený Slováckem, jeho pastvinami a hlubokými chřibskými lesy. Je skoro jedno, kdy na Zikmundov přijedete. Velmi pravděpodobně budete na parkovišti butikového hotelu s pokoji rozhozenými ve dvou budovách sami. I když je plno, víc než dvacet hostů tady není.

A navíc se moc nepotkáte, protože jsou rozptýlení po celém areálu plném míst k relaxování, čtení a popíjení. Také proto nehledejte recepci, běžte do velké budovy, do dveří, které vám pocitově přijdou jako ty hlavní. Nejspíš se nespletete. A nelekejte se, ani když po pár krocích vejdete do kuchyně, kde kuchař bude zrovna chystat jídlo na večer.

Co v článku ještě zazní?
  • Proč na Zikmundově hostům nedávají menu?
  • Co do chřibských lesů doputovalo od Karla Rodena?
  • Jak blízko rozpálené huti vás pustí mistři místní sklárny?
Forbes Digital Premium

Chcete číst dál? Tento článek je součástí sekce Forbes Premium

Pořiďte si exkluzivní čtení už od 139 Kč měsíčně! Bez limitů a kdykoliv.