Patty Jenkins v tom má zcela jasno. Režisérka, kterou proslavil oscarový debut Zrůda a později blockbuster Wonder Woman, je přesvědčena, že brzy budeme svědky jednoho velkého exodu, jenž převrátí filmový průmysl vzhůru nohama. Pokud nezačnou vlády jednotlivých zemí rychle jednat a nepřispěchají s adekvátním finančním odškodněním, je podle ní více než reálné, že se kina po celém světě zavřou divákům již natrvalo.
Řetězec souvislostí, které mohou uzavřít pomyslnou oponu nad odvětvím, které je tu s námi hodně přes sto let, je vlastně až absurdně jednoduchý. Na počátku všeho stojí tajemná, rychle se šířící nákaza, v jejímž důsledku vzal téměř veškerý sociální život za své.
Lidé museli zůstat doma a streamovací služby zažily hotové žně. Po pár měsících sice jednotlivé země začaly s rozvolňováním bezpečnostních opatření, strach z možné nákazy však přetrval, a tak multiplexy nadále zely prázdnotou. S momentálně sílící druhou vlnou nákazy pak nastoupila i vlna dalšího zavírání.
Pravda, kvůli pandemii stejně letos příliš dobrých filmů vyjít nestihlo, ale když už se o to v Hollywoodu pokusili, tvrdě narazili. Příkladem budiž dlouho očekávané akční drama Tenet režiséra Christophera Nolana: ve světě se mu ještě relativně dařilo, ale doma v Severní Americe zůstaly tržby výrazně za očekáváním.
Doposud tam snímek vydělal jen necelých 49 milionů dolarů, což jsou v kontextu běžných blockbusterových výdělků v podstatě drobné.
Nolanův snímek měl přitom i díky skvělým recenzím opět naučit diváky, zejména pak ty v USA, chodit do kina. Jenže se tak nestalo, a proto se šéfové velkých studií rozhodli většinu toho, co měli pro letošek v plánu, odložit na rok příští.
Už dříve takový osud potkal pokračování legendárního Top Gunu, na svou premiéru si musí počkat Duna i další James Bond a několikanásobného odložení se dočkal také nový film od v úvodu zmiňované režisérky, Wonder Woman 1984.
Pokračování komiksového hitu je sice naplánováno na letošní Vánoce, ale i o tomto termínu lze vcelku oprávněně pochybovat.
Chtělo by se říct, že odsouvání velkých hollywoodských filmů na dobu, kdy začne pandemie ustupovat, je pragmatickým řešením. A ono vlastně je, ovšem jen z jedné strany. Studia na něm nejspíš neprodělají, provozovatelé velkých multiplexů i menších biografů by ale mezitím mohli přijít na buben, neboť zkrátka nebudou mít co promítat.
„Pokud kina zavřeme, může z toho být nevratný proces,“ řekla zpravodajské agentuře Reuters devětačtyřicetiletá Jenkins. Své domněnky opírá o nedávné prohlášení Národní asociace majitelů kin, která se nechala slyšet, že až 69 procentům malých a středně velkých biografů napříč celými Spojenými státy hrozí bankrot – pokud jim americká vláda jejich aktuálně tíživou finanční situaci nějakým způsobem neulehčí.
V případě, že by velká část z nich byla skutečně nucena své sály nadobro zavřít, přijde reakce ze strany Hollywoodu. Ten by podle režisérky nejnovější Wonder Woman přestal okamžitě investovat do blockbusterů určených pro velká filmová plátna a začal se soustředit na segment čím dál populárnějších streamovacích služeb.
Velkofilmy, jejichž výroba přijde studia na stamiliony dolarů, by se podle Jenkins na těchto internetových platformách objevovaly jen sporadicky, a když už by se nějaká výjimka našla, výsledný divákův dojem by tak či tak byl ve srovnání s promítáním v kině plném lidí o poznání horší.
„Nemyslím si, že by kdokoli z nás chtěl žít ve světě, ve kterém se můžete na filmy dívat jedině tak, že si společně se svými dětmi zalezete do obýváku, a ve kterém si do kina nemůžete zajít třeba na rande.“
Scénář, s nímž přišla Jenkins, vypadá na první pohled jako nějaké sci-fi. Jak moc velká je vlastně pravděpodobnost, že by kina jako taková do pár let skutečně zmizela?
„S kolegy jsme již toto téma diskutovali,“ přiznal redakci Forbesu ředitel ústeckého kina Hraničář Aleš Loziak. „Těžko odhadnout. Myslím, že záleží na typu kina. Rozdíl bude mezi multiplexy, kam se chodí jen do kina, a kiny ‚komunitními‘, která bývají často jednosálová.“
Mohlo by tak dojít k paradoxní situaci, kdy malé biografy, za kterými nestojí žádný nadnárodní řetězec, budou mít větší šanci na přežití než prostorné kinosály, jaké známe z velkých nákupních center.
„Hrozba zániku kin je reálná. Mnoho z nich tak skončí, protože jsou plně závislá na tržbách. To se ale děje ve všech odvětvích – cestovní ruch, pohostinství, obchod a tak podobně,“ připomíná Loziak.
Malá kina mají podle šéfa ústeckého biografu tu výhodu, že kromě samotného filmu nabízejí divákům i přidanou hodnotu ve formě přednášky, diskuse či jiného doprovodného programu, což půjde ve virtuálním světě zrealizovat jen stěží.
I proto Loziak věří, že zrovna v jejich případě na žádný exodus nedojde. Ovšem co se zmíněného internetu týče, ten bude dle jeho přesvědčení hrát v nadcházejících měsících jasný prim.
„Zpočátku asi bude boom streamování, každý si rychle zvykne na pohodlí domova, ale upřímně, to brzy omrzí. Sledovat film na velkém plátně s kvalitní audiotechnikou je přece jen zážitek, který vám žádné domácí kino nenahradí.“
Podobného názoru je i Rudolf Havlík, režisér Bábovek – jednoho z nejúspěšnějších českých snímků tohoto roku vůbec. „Myslím si, že lidé do kin zase chodit budou. Vlastně je celkem s podivem, že tam nyní nemohou, protože se jedná o místo, které je díky striktním hygienickým opatřením považováno za jedno z nejbezpečnějších vůbec… Ale s tím se nedá nic dělat.“
Podle jeho názoru přežijí spíše jednosálová kina, ale chce zůstat optimistou. „Kino je společenská událost a sdílení zážitků na velkém plátně se nic nevyrovná. Už jen proto doufám, že ještě chvíli přežijí,“ dodává čtyřiačtyřicetiletý rodák ze Sokolova, který v minulosti režíroval například i komedie Po čem muži touží a Pohádky pro Emu.
