Sedm let se skrýval na ekvádorské ambasádě v Londýně, kde byl ve čtvrtek zakladatel nejznámější whistleblowerské platformy WikiLeaks taky zatčen.
Julian Assange těsně předtím přišel o azyl, který mu před lety propůjčil bývalý prezident Ekvádoru Rafael Correa. Současný prezident jihoamerického státu Lenín Moreno mu jej odňal poté, co Assange údajně opakovaně porušoval mezinárodní konvence a ignoroval každodenní protokol, který mu ambasáda předepisovala.
Co bude dál? Britská policie Assange zadržela na základě porušení podmínek kauce v souvislosti s obviněním ze znásilnění ve Švédsku, rovněž ho může vydat do USA, kde mu hrozí pět let vězení za spiknutí za účelem získání tajných informací z vládních počítačů v roce 2010. Právě během tohoto roku WikiLeaks zveřejnily desítky tisíc tajných dokumentů o válce v Afghánistánu a Iráku a přes 250 tisíc interních diplomatických depeší odhalujících, jak zaměstnanci amerického ministerstva zahraničí smýšlejí o svých spojencích a nepřátelích.
Dva týdny před zveřejněním diplomatického balíčku australský whistleblower poskytl ojedinělý rozhovor americkému Forbesu, ve kterém sliboval další „megaleaky“, tentokrát ze soukromého, a zejména bankovního sektoru, a taky popisoval svůj složitý vztah ke kapitalismu a volnému trhu.
Bojovník za radikální transparentnost, podivín nebo politický oportunista? Přečtěte si nejzajímavější výroky z rozhovoru, který s Assangem v roce 2010 vedl kyberbezpečnostní redaktor amerického Forbesu Andy Greenberg.
O materiálech, které chtějí WikiLeaks zveřejňovat. Máme zájem o všechny vlády světa, všechny průmyslové sektory. Přijmeme jakékoli materiály diplomatického, historického nebo etického významu, které dosud nebyly zveřejněny a jsou aktivně zatajovány. Co je příští velké odhalení, které číhá za rohem? Popravdě nevím, stejně jako nikdo z veřejnosti. Ale někdo, kdo je „uvnitř“, to ví.
O smyslu úniků informací. Je to důležitý fenomén, který se bude šířit dál. Když máte k dispozici obří dataset, který pokrývá celé období historie nebo ovlivňuje velkou skupinu lidí, je nutné se na něj zaměřit a individuálně ho vyprodukovat, což je přesně to, co děláme. Zcela závisíme na zdrojích. Máme jen to, co dostaneme, a náš profil se adekvátně mění podle toho.
O vztahu k volnému trhu. Ke kapitalismu mám smíšený vztah, ale trhy miluju. Žil jsem a pracoval v mnoha zemích a mohu říct, že třeba malajsijský telekomunikační trh je mnohem živější než ten americký. Ve Státech je vše vertikálně integrované a sešněrované, takže tam vlastně volný trh nefunguje. V Malajsii narazíte na široké spektrum hráčů a dobře vidíte, jak z toho všichni mají prospěch.
O tom, čeho chce docílit zveřejněním balíku informací o velké americké bankovní instituci. Nejsem si jistý. Předpokládám, že by to mělo poskytnout solidní náhled do chování bank a lidí na jejich nejvyšších manažerských postech tak, aby se rozjela příslušná vyšetřování a reformy. Dosud zveřejněné interní informace se na takové úrovni dotýkaly pouze jednotlivých případů nebo konkrétních porušení regulací. V tomhle případě to jde ale přirovnat pouze k jedinému příkladu: je to jako s e-maily Enronu. Proč byly tak cenné? Když se Enron hroutil, unikly na veřejnost tisíce a tisíce interních e-mailů, které ukázaly, jak celá firma vlastně fungovala. Šlo o neskutečné množství malých rozhodnutí, která pak vedla k flagrantním porušením pravidel. A tohle bude podobné. (Pozn. redakce: Mělo jít o Bank of America, ale ke slibovanému zveřejnění 5 GB interních dat nikdy nedošlo.)
O pověsti hackera. Je to trochu otravné, jestli mám být upřímný. Protože jsem jednou spolupracoval na knize o tom, jaké to je, být hackerem, natočily se o tom dokumenty, lidé o tom hodně mluví, prostě si mě do té role neustále dosazují. Ale to bylo před 20 lety. Je trochu otrava, že mě i současné články neustále označují jako počítačového hackera. Nestydím se ale za to, jsem na to naopak dost pyšný. A celý ten hackerský mindset považuji za velice užitečný.