Stál za čtyřmi velkými revolucemi v silniční cyklistice. Z malého krámku na severu Milána vybudoval nejikoničtější značku kol. Toto je příběh Ernesta Colnaga, který až na sklonku života dobyl vytoužený cyklistický olymp.
Pogačar jede jednu z největších časovek,“ slyší diváci komentátora, jehož hlasem cloumají silné emoce. „Sledujeme historický moment.“ O celkové vítězství v legendární cyklistické Tour de France se v poslední etapě na dálku perou dva slovinští jezdci: Tadej Pogačar a Primož Roglič.
Když první jmenovaný projíždí cílem a zastavuje, vyčerpáním dopadá na řídítka svého karbonového kola. Má ohromný náskok. Stále ale musí čekat, jak dopadne jeho krajan. Nedlouho nato je jasno; Rogličův čas stačit nebude – v téhle etapě ani v celkové klasifikaci.
Jednadvacetiletý Pogačar zaboří obličej do dlaní a ocitá se v objetí svého týmu. Právě se svým neopakovatelným finišem zasadil o jeden z nejúžasnějších momentů více než stoleté Tour de France, ale i světové cyklistiky.
Tuhle emotivní a dechberoucí scenerii z pozice diváka sleduje i muž, pro kterého je Pogačarovo senzační vítězství ještě důležitější. Je završením cesty vášnivého byznysmena oddaného svému řemeslu, jenž tomuto momentu obětoval prakticky celý život.
Italovi Ernestu Colnagovi se třetí zářijovou sobotu roku 2020, v osmaosmdesáti letech, plní sen, který už se zdál nedosažitelný. Mladý Slovinec totiž cílovou pásku protíná na kole, na jehož rámu se skví Italovo příjmení.
Následující den tak na kole značky Colnago dojede do Paříže závodník ve žlutém dresu, označujícím vítěze Tour de France. Vůbec poprvé. Konečně. Dva roky po smrti Ernestovy manželky a jen pár měsíců poté, co svou milovanou firmu, vyrábějící závodní bicykly bezmála sedm dekád, prodal.
