Odpolední slunce příjemně hřeje, vzduch krásně voní, v dálce je vidět mikulovský Svatý kopeček a všude je božský klid. Tomáš Vican se spokojeně rozhlédne po své vinici, ale najednou mu ztuhne úsměv na tváři. „Sakra, špačci,“ sykne, když zahlédne velké černé hejno ptáků. „Jestli sednou na vinohrad, bude to škoda za čtvrt milionu,“ volá, zatímco skáče do auta, aby okřídlené záškodníky rozehnal. Stříbrný mercedes kabriolet se sice na hrbolatou polní cestu vůbec nehodí, ale jakmile se jedná o víno, jde zkrátka všechno stranou.
Abyste pochopili, jsme kousek od Mikulova na devatenáctihektarové vinici Pod Mušlovem, která je výkladní skříní rodinného vinařství Vican. Leží v mírném svahu, má jihozápadní orientaci, takže se do ní slunce opírá celý den, a malý rybník na jejím úpatí zase pomáhá udržovat správnou vlhkost.
Právě tady také rostou hrozny, které se v příštích měsících promění v několik tisíc exkluzivních lahví, jež ponesou jméno herce Karla Rodena. „Spojit jméno se dá s ledasčím, bývá to někdy docela ošidné, ale na vínu není nic špatného. Dělá mi to radost,“ usmívá se Roden. Jeden z nejlepších českých herců současnosti, který se jako jeden z mála prosadil i v Hollywoodu, kde si mimo jiné zahrál po boku Roberta De Nira ve filmu 15 minut, dlouho snil o své vlastní vinici, ale nakonec kvůli časovému vytížení změnil plány a raději spojil síly s Vicanem.
Vinařství Vican, se kterým spojil své jméno Karel Roden.
„Kdysi mi někdo nabídl, jestli nechci mít svoji značku vín. Já už v té době znal Tomáše, řekl jsem mu to a on mi povídá: Tak pojď, uděláme to spolu. Tak jsme se dohodli, že vybereme jen ta nejlepší vína a z nich uděláme řadu s mým jménem,“ vypráví Roden.
To spojení vlastně dává smysl. Roden má víno rád a má i podobnou povahu. Když mluví, působí tichým, plachým a zakřiknutým dojmem. Žádná rázná gesta drsných hrdinů, které často hraje – naživo je Roden zádumčivý jako elegantní Ryzlink. „Ale ne, já zase tak zádumčivý nejsem,“ usmívá se muž, který se rozhovorům s novináři jinak úplně vyhýbá.
Výjimku udělá jen kvůli svému vínu. I tak ale pečlivě volí každé slovo, aby si chránil své soukromí. Právě kvůli tomu se koneckonců také zrovna soudí s českým bulvárem. „Tomáš (Vican) to se mnou v tomhle nemá jednoduché, tak se snažím zapřít a občas něco udělat,“ usměje se Roden. Ti dva se potkali poprvé před 11 lety. Vican tehdy produkoval filmovou komedii Bobule, ve které si zahrál i Rodenův mladší bratr Marián, který také oba milovníky vína nakonec seznámil.
Vican měl v té době už za sebou razantní restart kariéry – původně vystudovaný ekonom s diplomem z pražské VŠE a doktorátem ze Zlínské UTB měl v 90. letech slušně rozjetou kariéru ve zdravotnické společnosti Hartmann – Rico, jenže na přelomu milénia s kariérou v korporátu sekl a vrhl se na víno.
Ve vesničce Bulhary si z peněz, které vydělal v korporátu, a úvěrů pořídil sklep a kus vinice, začal se angažovat v Adámkově vinařství na Znojemsku, které patřilo rodině jeho manželky, a stále pošilhával po vlastním vinařství na Pálavě. K tomu ho nakonec dovedlo natáčení Bobulí. Mimochodem, ani s filmem neměl původně nic společného, ale zkrátka ho napadlo, že je to dobrý způsob, jak popularizovat vinařství na Moravě, tak zkrátka natočil film.
„Během natáčení jsem se toulal kolem Mikulova a jednou jsem narazil na starou zchátralou vojenskou střelnici. Tak jsem ji od města koupil, začal jsem tady budovat zázemí vinařství a po kouscích jsem dával dohromady okolní vinice,“ rozhlédne se kolem sebe spokojeně Vican.
Situaci mu zkomplikoval vstup Česka do Evropské unie, po kterém začal platit zákaz rozšiřování vinic, a Vican proto mohl pouze obnovovat původní vinohrady. Od předminulého roku se regulace uvolnila a vinaři mohou rozšiřovat vinice o jedno procento ročně, takže dnes má Vican už 32 hektarů a dalších šest se postupně chystá vysadit.
Na svoje náklady také vybudoval cyklostezku do Mikulova (Vican produkoval i film Bajkeři), takže na dvoře jeho vinařství teď i ve všední den sedí několik cyklistů, kteří kromě Vicanova vína můžou ochutnat i sýry, do jejichž výroby se aktivní vinař pustil nedávno se svojí dcerou. První víno pod hlavičkou nového vinařství vzniklo v roce 2015, letošní ročník tedy bude teprve pátý. Na trh by mělo jít kolem 110 tisíc lahví, část z nich pak potřetí ponese jméno Karla Rodena.
Předchozí ročníky z Rodenovy edice totiž vznikaly ještě v Adámkově vinařství. „Kdyby mě k tomu Tomáš postavil, ať dělám všechno sám, asi by to nešlo, i když něco málo o výrobě vína vím. Víno s Tomášem společně ochutnáváme, jednou začas se sejdeme, porovnáme a vybereme třeba tři odrůdy, které nalahvujeme,“ říká Roden.
První taková schůzka probíhá začátkem prosince u Vicana ve vinařství, kde Roden poprvé ochutná mladá vína z nového ročníku. Finální výběr většinou probíhá v dubnu nebo květnu a do prodeje, výhradně v luxusních restauracích nebo vinotékách, se Rodenovo víno dostane v létě.
Vinař Tomáš Vican v jednom ze svých sklepů v moravských Bulharech.
„Začínáme vybírat, když už to není burčák, ale rodící se mladé víno. To už cítíte, jaký to má potenciál. Je potřeba začít od konce, nejde to dělat tak, že víno nalijete do sudu a doufáte, že to nějak prokvasí,“ popisuje Vican, který se mimochodem jako koproducent potkal s Rodenem i u natáčení filmu Lidice.
Z ročníku 2017 spolu vybrali dvě suchá vína – Ryzlink vlašský a Rulandské šedé, polosuchý Tramín a sladkou Pálavu. Vican s nimi pravidelně sbírá medaile ze zahraničních soutěží a i díky nim loni skončil v soutěži o nejlepší kolekci Král vín na druhém místě za vinařstvím Volařík.
„To víte, že mi dělá dobře, když lidem naše víno chutná. Není to pro mě ale byznys, dokonce jsme se domluvili, že když ten rok nebude nic dobrého, nebude v téhle edici žádné víno,“ vysvětluje Roden. „Jsem na tom špatně s časem, ale když už do Mikulova vyrazím, vždycky si to užiju. Mám to tam rád, sice tam není moc lesů, ale vinice dodávají krajině krásnou grafiku. Navíc mi Morava nepřijde tak uspěchaná, lidé jsou tam milí.“ Třeba loni se do „svého“ vinařství dostal třikrát, což je prý ještě dobré, kvůli Rodenovu vytížení ale musel s kufrem plným lahví vína několikrát opačným směrem vyrazit i Vican. Jinak to nešlo.
Rodena totiž kromě divadla a natáčení zaměstnává ještě jeho zámek ve Skrýšově ve středních Čechách, kde žije a několik let ho už i opravuje. „Velká města mě nikdy moc netáhla, Prahu si mnohem víc užiju, když v ní nebydlím, ale sem jsem se dostal hlavně kvůli koním,“ vypráví.
Roden má několik koní, ke kterým postupně přidal ovce, a chová také krávy irského plemene dexter, kvůli jejichž masu začal také spolupracovat i se známým pražským řezníkem Paulem Dayem. „Když máte pozemky, přijde to samo, protože je nechcete nechat ležet ladem. A mě to naplňuje,“ říká šestapadesátiletý herec.
K tomu si teď ale ještě přidal jeden mnohem ambicióznější projekt. Ve Skrýšově založil borůvkovou farmu, kde má vysázeno šest hektarů kanadských borůvek, které by měly každoročně plodit několik tun plodů. „Je to podobná činnost jako vinice,“ pochvaluje si.
Na tenhle nápad ho přivedl jeho kamarád Adam Havlíček, právník z Uherského Hradiště, který vlastní populární penzion Zikmundov a nedávno založil značku Čerstvě utrženo. Ta si klade za cíl vrátit do obchodů české ovoce a zeleninu – a má jednou prodávat i Rodenovy borůvky.
Sám přiznává, že s borůvkami nemá u svých spoluobčanů ve Skrýšově zrovna na růžích ustláno, ale svůj plán je evidentně odhodlaný dotáhnout do konce se stejnou vervou, s jakou v 90. letech odjel do Anglie, kde se chtěl naučit anglicky, aby se prosadil v zahraničních filmech. A to se mu povedlo – zahrál si ve filmech Blade 2, Hellboy nebo Prázdniny pana Beana. Vedle filmu a divadla ho teď ale naplno zaměstnávají borůvky.
A kdo ví, možná jednou dojde i na vlastní vinici ve Skrýšově. Vican už dokonce nechal Rodenovi udělat i rozbor půdy, takže stačí už jen najít čas. „Hodil by se tam Ryzlink rýnský,“ usmívá se Vican.
