Vařit se učil od babičky, na skautských táborech, později také v michelinské restauraci Fauna šéfkuchaře Bjørna Svenssona v Oslu. Svůj první pražský podnik Kro Kitchen si otevřel v roce 2019, dnes má celkem tři pobočky, jednu kavárnu, catering a provozuje a spoluvlastní i vyhlášenou restauraci Alma. Co Vojtěch Václavík dělá, když zrovna není v kuchyni nebo se nestará o provoz?
Můj osobní styl v oblékání
Nazval bych ho smart street. Mám hodně triček Kro a Alma. Oblékám se tak, abych mohl den začít v kuchyni, pak jít na schůzku a pořád vypadat, jako že na místa patřím.
Teď v létě je můj styl možná spíš takový smart beach, možná víc beach než smart, opět podle toho, co mám na programu. Ale většinou si stačí vzít do batohu tričko s dlouhým rukávem a jsem v pohodě.
Vojta, Ron, Alex a Ludmila – nový tým karlínského Kro
Místo, kam nejraději cestuji
Teď, když je teplo, nejčastěji někam k vodě. Miluju koupání a plavaní, čím čistší a studenější voda, tím lepší. Pískovny, jezera, lomy… na Mapy.cz mám koupací mapu, kam si všechno zaznamenávám. Hodně rád mám i slanou vodu. Ale na ježdění k moři nemám tolik času a možná ani dost peněz – na ta fakt hezká moře, kam bych jednou chtěl.
Na to ale také dojde, až budu mít víc času. Jinak mě baví příroda a slunce nebo hvězdy, les a také hory a vyhlídky, které mám hodně rád. Nejlépe mi je kdekoli v přírodě, kde není moc lidí, kterých mám kolem sebe pořád dost.
Vojtěch Václavík se svojí babičkou na výletě | Foto Archiv Vojtěcha Václavíka
Hudební album, po kterém vždy rád sáhnu
Od doby Spotify už to asi není oblíbené album, ale oblíbené písničky. Hudba je jedna ze stěžejních věcí mého života. Baví mě neustále objevovat a poslouchat nové věci, především v těch žánrech, co sleduju, ale i mimo ně. Je to taková moje terapie, možná až závislost.
Pár let zpět jsem z mých oblíbených věcí dal dohromady, je to takový therapy playlist a měl docela úspěch, tak ho asi zase zaktualizuji. A další věc – začal jsem dělat i playlisty do restaurací.
Oblíbený suvenýr, který jsem si přivezl z cest
Většinou si – překvapivě – vozím jídlo nebo pití. Občas se na dovolené do něčeho zakoukám a přivezu si třeba obyčejný ocet od stánkaře nebo nějaké podobné dobroty. Vozím také kuchařky, oblečení, muziku nebo dárky pro děti.
Předmět, bez kterého nemůžu být
Poslední dobou jsou to boty On Running. Hrozně jsem si zvyknul na jejich měkkou podrážku, a když je nemám, tak trochu víc cítím chodidla, protože jsem většinou celý den na nohou. V kuchyni mám zase nejraději kožený kotníčkový boty Sika s vysokou patou. A ty hodně použitý pak vozím jako pracovní na chalupu. Nejlepší!
Nejlepší kniha a podcasty
Teď čtu Jana Němce a jeho Dějiny světla. Je to krásně napsaná knížka, taková Svatava, ale o fotografovi Františku Drtikolovi. Životopisné knihy zasazené do přelomu století mě hodně baví. Jinak mi v hlavě dost rezonuje kniha Konec stárnutí, kterou jsem dostal před pár lety.
Od té doby víc přemýšlím nad tím, co dělám, co mi dělá dobře a co ne a snažím se tolik se neničit. Podcasty poslouchám většinou podle osobností, které mě zajímají. Nejčastěji asi Deep Talks, Brain We Are nebo Money Maker.
V mé lednici vždy najdete
Máslo a sortiment z doplňkového prodeje Kro.
Doplňkový sortiment Kro | Foto Archiv Vojtěcha Václavíka
Poslední věc, kterou jsem si koupil na sebe
Včera mi přišla notifikace, že si mám v Zásilkovně vyzvednout boty od Playbag, tak se na ně těším. Nalákali mě svým neodolatelným newsletterem se slevou. Jinak miluju jejich batohy Welzl a Sherpa a potřebuju ještě Eskymo.
Předmět, se kterým se nikdy nerozloučím
Asi tvrdá matrace na spaní. Špatně se vyspat je jedna z nejhorších věcí.
Film nebo kulturní akce, které mě v poslední době obohatily a donutily se zamyslet
Z těch posledních film Duše, který jsme viděli s holkama. Je to krásné hluboké dílo pro celou rodinu plné muziky a zamyšlení nad tím, co má a nemá smysl dělat. Kulturně mě pak oslovil nedávný koncert Anohni v Pařížské filharmonii. Byl to jeden z nejlepších a nejsilnějších koncertů, na kterých jsem kdy byl.
S Janem Klimešem, výrobcem fermentované březové mízy Euforia, na střeše Pařížské filharmonie | Foto Archiv Vojtěcha Václavíka
Pařížská filharmonie sídlí v nádherný budově. Stavět, navštěvovat a využívat takové domy je jedna z těch krásných, transcendentálních věcí, které nás lidi dělají velikými. Doufám, že se dožiju toho, že v Praze postavíme tu Vltavskou a budeme moc takové věci zažívat i u nás.
Pak už mi bude chybět jenom konec billboardů a budu šťastný. Ale to už asi stejně budu bydlet někde na horách…
