„Cukrářům u nás chybí vlastní rukopis,“ říká Vojtěch Vrtiška. Rok po úspěchu v Peče celá země spolupracuje s Ippou a vydává kuchařku.
Je to skoro rok a půl od chvíle, kdy si jedenadvacetiletý student medicíny Vojtěch Vrtiška odnesl vítězství ve třetí řadě televizní soutěže Peče celá země. Finále se vysílalo letos v půlce března a do té doby musel mladý Jihočech svůj úspěch před všemi tajit.
Péct se naučil svépomocí už jako dítě doma v kuchyni. Rok před natáčením soutěže Peče celá země vyhrál v anketě Food blog roku v partnerské soutěži společnosti Eta a nyní vydává svou první kuchařku, pořádá kurzy pečení, zasedá v porotě cukrářského šampionátu a navazuje komerční spolupráce s několika firmami – například s již zmiňovanou Etou nebo cukrářskými potřebami Ozdobdort.
Jeho život je nyní rozkročen mezi pečení a medicínu, ale do toho zvládá ještě třeba takové hobby, jako je středověká kaligrafie. Kam Vojtěcha Vrtišku účast v televizní soutěži posunula a jaké má další plány ve své kariéře?
Když se loni v červnu točilo finále televizní soutěže Peče celá země, přejížděl z něj novopečený vítěz Vojtěch Vrtiška rovnou do školy na zkoušky. Ani po úspěchu v soutěži, která mu přinesla nové příležitosti na poli gastronomie, ale na školu nezanevřel.
Letos dokončil třetí ročník 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a za skvělou reprezentaci alma mater mu nedávno složila veřejně poklonu i rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková. Ke studiu však Vrtiškovi mezitím přibyly ještě další aktivity.
Během natáčení finálového dílu soutěžního pořadu oslovila Vojtěcha Vrtišku Martina Muldoon – ředitelka Gourmet Academy, jejímž zřizovatelem je firma Potten & Pannen Staněk. V létě tam mladý cukrář uspořádal dva kurzy pečení pro veřejnost a do konce roku tam vede tři další. Téměř všechny jsou již obsazené.
Po kurzech zaměřených na dort s isomaltem a minidezerty učí cukrářské nadšence péct například dort Mt. Blanc nebo recepty, které jsou jeho rodinným pokladem.
Poslední místa zbývají i na jeho kurzech v Ippa Academy, s níž nedávno také navázal spolupráci a stal se členem cukrářského týmu Ippa Café. Zde se spolu s ním můžete naučit péct oblíbené tarts, meringue nebo vánoční cukroví.
Druhý listopadový týden tu pokřtí svou novou kuchařku, která právě vychází v Albatros Media. „Obsahuje třicet, potažmo šedesát receptů. Na každé dvoustraně jsou proti sobě dva – jednak ten můj a také klasická verze základního receptu, který je chuťově stejný,“ vysvětluje Vojtěch Vrtiška a dodává: „Lidé tak mají možnost ve zjednodušené podobě ochutnat to, co tvořím.“
Zatím tuto možnost totiž přímo nemají – na zakázku Vojtěch Vrtiška nepeče, ačkoli se mu ozývá spousta lidí s tím, že by si u něj rádi objednali dort.
„Peču většinou u sebe v bytě a nesplňuji tak hygienické normy. K zakázkové výrobě bych sklouznout nechtěl. Čas od času upeču dort pro své přátele a to mi bohatě stačí,“ vysvětluje. Pečení se však nadále věnuje na svém Instagramu, kde jej sleduje sedmdesát tisíc lidí.
„Peču primárně pro sebe. Na Instagramu si můžu péct to, co chci, a baví mě, že si můžu libovolně hrát a inspirovat tím ostatní,“ říká.
Sám se inspiruje nejen u ikonických světových cukrářů, jako jsou Amaury Guichon nebo Cedric Grolet, ale sbírá inspiraci i od méně známých tvůrců, především těch francouzských.
„Dnešní cukráři mají tendence podléhat trendům a unifikovat se. Jeden čas všichni dělali dorty s živými květinami, pak zase nahé dorty a teď mi přijde, že všichni dělají lambeth cakes, tedy klasické svatební dorty zdobené krémem, které se vracejí do módy. Přitom ale do své tvorby zapomínají promítat sami sebe, což mi přijde škoda. Našim cukrářům chybí vlastní rukopis a já doufám, že mně se jej podaří udržet,“ hodnotí současný stav oboru.
Práci Vojtěcha Vrtišky charakterizuje perfekcionismus a precizní výtvarný styl. Jeho zákusky připomínají spíše jedlé sochy než jídlo. Během soutěže se zviditelnil tím, že rád zdobil dorty zlatem.
„Když jsme stavěli recepty, nevěděli jsme, jaký se bude péct ve kterém díle. První dva díly se mi proto sešly dva recepty, které jsem měl postavené na metalických kovech. Zlato sice používám rád, ale ještě o něco raději používám rostliny,“ vysvětluje cukrář.
Foto se svolením Vojtěcha Vrtišky
Foto se svolením Vojtěcha Vrtišky
Foto se svolením Vojtěcha Vrtišky
Není to podle něj primárně kvůli zdravotním benefitům, ale proto, že má rostlinné chutě rád. „Bylinky jsou v cukrařině stále ještě málo objevené,“ dodává s tím, že rád využívá především ty lokální.
„Paradoxní je, že se tu v cukrařině neustále objevuje maracuja nebo yuzu, přitom u nás všude kvete černý bez, který je naprosto úžasný. Stejně tak trnky, které když se dobře zpracují, chutnají jako lepší černý rybíz.“
Svět rostlin se promítá i do podoby Vojtových dortů. Zdobí je šlahouny nebo květy, které vyrůstají i z jeho propracovaných dortů ve tvaru anatomického srdce nebo lidské lebky, jimiž se nechal inspirovat ve škole. „Tři roky studia medicíny se na vás podepíšou,“ směje se.
O tom, jaké specializaci v medicíně by se chtěl do budoucna věnovat, ale zatím rozhodnuto nemá. „První tři roky se probírají teoretické obory – patologie, anatomie, histologie. Dotýkat se klinické medicíny budeme až od tohoto ročníku a ještě mám tři nebo čtyři roky na to, abych se rozhodl.“
Cukrařina a medicína se podle něj protínají především v tom, že obojí vyžaduje notnou dávku trpělivosti: „Společné pro mě mají to, že jde o to nevzdat to a brát neúspěchy pozitivně,“ uvažuje. V cukrařině byl Vrtiška stoprocentní samouk a přece se mu podařilo vyhrát prestižní soutěž.
Tři roky studia medicíny se na vás podepíšou.
„Když pominu základy, které mi daly maminka s babičkou, všechno po tom jsem se učil metodou pokus–omyl. V soutěži se mi několikrát neskutečně nedařilo, ale díky tomu jsem pak věděl, čeho se mám vyvarovat. To samé si myslím, že funguje i při studiu medicíny, kdy je na učení se z chyb ještě čas.“
S pečením Vojtěch Vrtiška začínal během studia na gymnáziu. „V době, kdy jsem byl na základce, ještě česká cukrařina nebyla na úrovni, která by mě mohla inspirovat. Do cukrárny jsem chodil maximálně na jahodový dortík a nenapadlo mě, že by zákusky mohly vypadat i jinak. Jednoho dne jsem ale upekl dva dorty k narozeninám pro svoje kamarádky a pak jsem s pečením pokračoval dál,“ popisuje úplné začátky.
Do soutěže vysílané v České televizi se Vojtěch Vrtiška přihlásil podle svých slov proto, že mu záleželo na zpětné vazbě od renomovaných cukrářů. Nejtěžším momentem podle něj byla příprava receptů před samotnou soutěží.
„Dostanete seznam čtyřiceti zadání a musíte je zpracovat během krátkého časového úseku od půlky prosince do února. V té době jsem měl zároveň zimní zkouškové období a do toho jsem se stěhoval. Zakomponovat do toho pečení bylo velmi obtížné. Přitom právě to byl rozhodující prvek, na němž se staví úspěch v celé soutěži.“
Foto se svolením Vojtěcha Vrtišky
Foto se svolením Vojtěcha Vrtišky
Foto se svolením Vojtěcha Vrtišky
A co bylo klíčem k úspěchu u něj? „Naplánovat si to a nepředimenzovat, na což doplatila spousta mých kolegů,“ vzpomíná.
Přes zálibu ve vaření a pečení se Vrtiška postupně dostal i ke svému druhému koníčku – středověké kaligrafii. V jedenácti letech začal navštěvovat spolek věnující se historickým řemeslům na hradě Šelmberk u Mladé Vožice, odkud pochází. Začínal v historické kuchyni.
„Přehraboval jsem se ve starých receptech a vařil tyto pokrmy znovu. Studoval jsem přitom historické rukopisy a zaujala mě jejich výtvarná podoba. Jednoho dne mi bylo nabídnuto, jestli se i já nechci věnovat kaligrafii,“ vysvětluje.
Nyní se pod jménem Scriptor Adalbertus věnuje tvorbě iluminací, kterou čas od času předvádí na workshopech a veřejných ukázkách v muzeích. „V poslední době jsem neměl čas se tomuto koníčku tolik věnovat, jen na několika veřejných ukázkách. Rád bych ale ponechal své oblíbené aktivity – pečení a kaligrafii – oddělené,“ dodává.
Ačkoli jsou i jeho dorty unikátními uměleckými díly, další ambice v oblasti výtvarného umění podle svých slov Vojtěch Vrtiška nemá: „Nemyslím si, že bych v tomto směru měl velké nadání. Na dortech mě baví právě to, že tam není jen vizuální vjem, ale i kouzlo chuti, která je v ideálním případě s tím vizuálem propojená. Přidaná hodnota je v tom, že to můžete sníst.“
Přitom ale Vojtěch Vrtiška napovídá, že se na obzoru rýsuje propojení dortu a šperku. Jeho ruku zdobí jednoduchý náramek s logem, v němž se propojují jeho iniciály. Stejné používá i ve svých videích na Instagramu.
„Logo pro mě vytvořil můj kamarád Ondřej Krása, který se mi stará i o management. Je zlatník a navrhl pro mě také merch,“ vysvětluje.
Vedle ukázek vlastní práce vytváří obsah i spolu s dalšími dvěma bývalými soutěžícími pořadu Peče celá země – Terezou Olbrichtovou a Martinem Šlencem. Pod hashtagem #sladkatrojka vytvářejí na Instagramu cukrářské výzvy pro veřejnost a mají i svůj stejnojmenný podcast.
„Je to trochu recese a zároveň je to pro nás způsob, jak stále žít soutěží. Každý z nás jeden měsíc zadává nějaké téma a vyzýváme veřejnost, aby naše zadání upekla podle sebe. Což byl v podstatě i princip toho, jak jsme vymýšleli recepty do soutěže. Na konci měsíce pak vybereme výherce,“ představuje princip.
Jedno z Vrtiškových témat znělo například „buchtičky se šodó“ a přišlo mu asi 130 receptů. „Měl jsem radost, kolik lidí se zapojilo. Bavilo mě, že se na tradiční dezert podívali trochu jinak, než jsou zvyklí,“ dodává.
Přínosem soutěže pro Vojtěcha Vrtišku bylo podle jeho slov především to, že se sešel se skvělými lidmi: „Užíval jsem si už jen to, že tam jsem. Vítězství pro mě byla už jen třešnička na dortu.“ Výhra mu přinesla sto tisíc korun a dalších sto tisíc obdržel v podobě poukazu na spotřebiče od firmy Eta.
„Při přípravě na soutěž jsme pekli z vlastních zásob v době, kdy kostka másla stála šedesát korun. Výhra tak z velké části padla na pokrytí těchto nákladů. Pro mě nebyla výhrou ani tak finanční odměna jako to, že mi soutěž pomohla otevřít mnohé dveře,“ dodává.
