Přezdívá se jí Kim Kong, ale její příjmení zní Keukeleire. Patří k jedněm z nejzajímavějších osobností světového animovaného filmu. Spolupracuje s Timem Burtonem, Wesem Andersonem či Guillermem del Torem a do Česka přijela coby porotkyně festivalu animovaných filmů Anifilm.
Je expertkou na takzvanou stop motion animaci. Náročnou disciplínu, při níž se reálný objekt, jako například loutka, mezi jednotlivými snímky ručně upravuje a posouvá o malé úseky tak, aby spojení jednotlivých fází či okének vyvolalo dojem spojitosti. V Česku se této technice věnoval Jiří Trnka nebo Břetislav Pojar.
https://www.youtube.com/watch?v=XBfcGLBJ2Uc
Až příště uvidíte filmy jako Pinocchio, Fantastický pan Lišák, Psí ostrov, Frankenweenie nebo Slepičí úlet, vzpomeňte si na to, že za nimi stojí také zručnost Kim Keukeleire.
Belgická designérka žijící na jihu Francie právě dotočila snímek Vynálezce s režiséry Jimem Capobiancem a Pierrem-Lucou Granjonem. Velkou pozornost ale dostává nejnovější film Wese Andersona Asteroid City.
Kim zde měla na starost část animace, která je doplňkem hraného snímku prolínajícího žánry sci-fi, dramatu a romantické komedie, v němž si zahráli Tom Hanks, Scarlett Johansson, Edward Norton a další hollywoodské hvězdy.
S Kim jsme se v rámci rozhovoru setkali v předvečer vyhlášení vítězů Anifilmu, v libereckém hotelu Zlatý lev.
Který z filmů, na nichž jste se podílela, byl nejobtížnější nebo trval nejdéle?
Nejdelší byl asi Psí ostrov od Wese Andersona, na tom jsem pracovala osmnáct měsíců. Nejobtížnější byl ale spíš Frankenweenie od Tima Burtona, protože nás tížil čas. To třeba u Pinocchia Guillerma del Torra problém nebyl.
Jste expertkou na stop motion animaci, která je považována za vůbec nejobtížnější a časově nejnáročnější animační disciplínu. Co je na ní nejtěžšího?
Když jednou s animací začnete a uděláte v některém ze záběrů chybu, nemůžete se snadno vrátit zpátky a opravit ji. Stojí to totiž mnoho času a peněz. Musíte pak probírat jeden záběr za druhým a celou scénu instalovat znovu do původní podoby. U počítačové animace toto odpadá, protože se můžete jednoduše vracet zpátky a upravovat, co chcete.
Proč jste se rozhodla stát se právě animátorkou?
Stalo se to spíše náhodou. Nebyla jsem zpočátku pevně rozhodnutá, co bych chtěla v životě dělat. Na střední škole jsem jako brigádu trhala lístky na jednom filmovém festivalu a díky tomu jsem zhlédla mnoho filmů. Tam mi v hlavě začala poprvé klíčit myšlenka na to dělat něco s filmem. Animaci jsem si vybrala proto, že jsem přesně nevěděla, co dělat. Měla mi otevřít dveře k dalším uměleckým oborům.
Vaše spolupráce s Wesem Andersonem začala na filmu Fantastický pan lišák v roce 2009. Jaké bylo vaše první setkání?
Byla jsem velmi zaskočená, že mě oslovil. Komunita animátorů je celkem malá a o tom, že se bude točit nějaký významný film, zpravidla víme i několik let dopředu. Fantastický pan lišák pro mě byl ale překvapením.
Když jsme začínali natáčet, ani jsem nevěděla, kdo Wes Anderson je. Až potom jsem si uvědomila, že je autorem filmu, který jsem znala a který mám ráda – Taková zvláštní rodinka. Až v tu chvíli mi došlo, pro koho pracuju!
Jak spolupráce se s ním probíhá?
I když Wes Anderson svůj tým zpravidla velmi dobře zná, preferuje pracovat na dálku a na plac příliš nechodí. Komunikuje sice hodně, ale především e-mailem. Někteří kolegové jsou z toho frustrovaní, raději by vše řešili tváří v tvář, ale mně tento způsob práce vcelku vyhovuje. Informace, které od něj potřebuji, vždy dostanu.
Na festivalu v Annecy pak bude mít premiéru váš další film, Vynálezce. O čem bude?
Je to příběh o závěru života Leonarda da Vinciho, tedy životní fázi, o které se tolik nemluví a v níž se odrážejí jeho osobní problémy a obavy. Premiéra bude sice v Annecy, ale v kině bude náš film až v lednu 2024.
V minulosti jste pracovala i na reklamních zakázkách. Který z klientů byl nejnáročnější?
Komerční zakázky jsou většinou jednodušší. Zadavateli ke spokojenosti zpravidla stačí, když se loutky hýbají a jsou roztomilé, a když na konci vidí dobrý packshot, ve kterém je jeho produkt. Natáčení reklam většinou probíhá velmi rychle a nejde o žádné velké herectví. Komerční zakázky už ale v poslední době neberu.
Češi měli možnost vidět v televizi vaši reklamu na baterie Duracell s plyšovými králíky. Jak se natáčela?
To bylo zrovna vcelku náročné natáčení. Loutky byly dost velké, a tak bylo těžké udržet je ve stabilní poloze. Abych je rozhýbala, musela jsem lézt po vysokém lešení.
Jak se celý obor animace proměnil za celou dobu, co v něm pracujete?
Změnily se především technologie, nyní jsou mnohem dostupnější. Když jste před dvaceti lety chtěli dělat počítačovou animaci, potřebovali jste ke zpracování obrázků obří, drahé přístroje. Nyní je mnohem jednodušší stát se animátorem. Je větší konkurence, ale díky tomu zároveň vzniká i více animovaných filmů.
Ve které oblasti byznysu vidíte největší potenciál pro animaci?
Jednoznačně v počítačových hrách. Ale také v televizních seriálech. Stop motion už je spíše niche, je to specifická práce, do které nemůže jen tak někdo naskočit hned po škole. Počítačová animace ale nabízí mnoho příležitostí – pokud ji umíte, najdete práci vždycky.
Jak vznikla vaše přezdívka Kim Kong?
Vzniklo to velmi dávno, ještě když jsem byla na škole. Jeden kamarád mi ve vtipu říkával malá Kim Kong a já jsem se tam pak začala z legrace představovat všem. Jeden animátor, kterého znám velmi dlouho, mi dokonce přiznal, že si celých patnáct let myslel, že se tak doopravdy jmenuju.
Na svých webových stránkách se chlubíte tím, že vás políbil George Clooney. Jak k tomu došlo?
Bylo to na premiéře Fantastického pana lišáka. Po promítání jsme všichni skončili na večírku v hotelu, kde bydlely hvězdy, které se na tomto filmu podílely. Stála jsem tam s dalšími animátory a George v tu chvíli vypadal trochu znuděně a unaveně, tak jsem požádala Wese Andersona, aby mě s ním seznámil.
Byl velmi milý, podepsal mi svou fotografii a dokonce tam připsal i repliku z filmu, kterou jsem animovala. Přesně věděl, kterou sekvenci jsem dělala zrovna já, asi mu to Wes předtím musel prozradit. No a pak jsem dostala polibek… Tedy, vlastně jsem ho políbila já!
