Tiché šumění barevného listí a dechberoucí výhledy do kraje. Zapomenutá pohraniční oblast Český les je nejhezčí právě teď, na podzim. Láká na klidné výlety do divoké přírody i za objevováním zapomenuté historie, při nichž si komfort odepírat nemusíte.
Kudy dříve vedla nepropustná železná opona, nyní českou i německou část hranice křižují cyklostezky. V budovách roty, kde dříve sídlila pohraniční stráž, se dnes cvičí jóga a relaxuje v sauně. Na místech vesnic kdysi srovnaných se zemí kvůli „ochraně“ hranic vznikají naučné expozice, které dokážou hravou formou a citlivě vysvětlit ponuré historické souvislosti i dětem.
Z luk nasáklých krví, křivdou a nespravedlností se stávají obory pro divokou zvěř, z pašeráckých stezek v pohraničních hvozdech turistické trasy. Český les se pomalu proměňuje, i když jeho listí stále tajemně šeptá o bolestných příbězích.
Při jejich objevování ale není nutné upírat si komfort a zdráhat se dobrého jídla. Z místa bolesti a piety se stává oblíbená destinace pro toulky divokou přírodou a aktivní odpočinek, kterou masový turismus ještě neobjevil. Nejméně osídlená oblast Česka přitom leží jen dvě hodiny cesty z Prahy a dvě a půl z Mnichova.
Dálnice D5 u Rozvadova dělí Český les na dvě části – menší tachovskou a větší domažlickou. A nejhezčí je celá tato příhraniční oblast právě nyní, na podzim, když se probarvují zdejší smíšené lesy.
Jedna z nejmladších českých chráněných krajinných oblastí letos slaví dvacáté výročí, což v průběhu listopadu připomíná například venkovní expozice v Horšovském Týně.
Nejvyšší vrch Českého lesa, Čerchov, dostal k této příležitosti od města Domažlice jako dárek novou horskou chatu, která tu vznikla díky dvacetimilionové rekonstrukci budovy bývalé roty pohraničníků. Moderní turistická základna otevřela v říjnu, je přístupná jen pěšky a nabízí nocleh i kvalitní restauraci s regionálními specialitami a lokálním pivem.
A kdo z Českého lesa odjíždí, aniž by si dal chodský koláč, jako by tam ani nebyl. Tradiční kombinaci máku, tvarohu, povidel a kynutého těsta můžete ochutnat dokonce i v nadmořské výšce 1042 metrů nad mořem – jak v příjemné restauraci turistické chaty, tak v bufetu pod rozhlednou Kurzova věž.
Ideální bránou k poznávání Českého lesa a základnou pro výlety do okolí je především Resort Český les, který vznikl před dvěma lety přímo na samé hranici, v obci Železná. A to rekonstrukcí dvou budov – někdejší ubytovny roty pohraniční stráže postavené v osmdesátých letech, kvůli které byl na tomto místě tehdy zbořen kostel svaté Barbory, a prvorepublikové školy, která chvíli fungovala i jako penzion.
Na vyhlídce v areálu aparthotelu ještě zůstaly zbytky vojenského opevnění; jen dnes už se u nich nestřílí, ale griluje. V rozlehlém pohraničním areálu se nacházely také ošetřovna vojenských psů, garáže pro vojenské stroje, benzinová pumpa, muniční sklady, strážní věž a další menší objekty. Dnes je tu velká houpačka, vyhlídka do kraje a zahrada s pávy.
Pachuť totalitní minulosti se ve zdech dřívější nocležny pro 140 členů pohraniční stráže rozplynula i díky kvalitním architektonickým úpravám a vkusnému designu od studia Konceptual. Architektka Barbora Mluvková v materiálech, barvách i motivech čerpala především z okolní divoké přírody – tvarů jehličí, šišek nebo kapek rosy.
Bývalou školu pak proměnila v boutique hotel, jehož interiér je inspirován chodskou krajinou i básněmi Jaroslava Vrchlického. Jeho sbírka básní Začarovaný les vznikala právě tady, na Domažlicku.
Foto Resort Český les
Foto Resort Český les
Foto Resort Český les
Drobné interiérové detaily jako moderně pojaté „lustry“ z paroží nebo jelení piktogramy na dveřích toalet odkazují k chovu vysoké zvěře v přilehlé oboře s poetickým názvem Srdíčko, pojmenované podle nejvyššího místa obory, z nějž je vidět na nedaleký hrad Přimda.
Po 160 hektarech luk a tři sta let starých bukových lesích tu pobíhají stáda daňků, jelenů a muflonů. Není proto divu, že se místní zvěřina – včetně ryb z místních vod – objevuje i na jídelním lístku zdejší restaurace Hvozd. Ve zdejších bukových lesích byla monitorována také vlčí smečka a spatřeno tu prý bylo i několik rysů.
Foto Resort Český les
Foto Resort Český les
Jak oboru Srdíčko, tak Resort Český les tu vybudovala rodina Karhanů. A také park Smíření ležící přímo na česko-německé hranici, který vznikl rekultivací původního zámeckého parku. Jindřich Karhan v pohraniční oblasti začínal podnikat již v devadesátých letech – s čerpacími stanicemi a duty free obchody.
Následovala obora s vysokou zvěří, která se rozkládá na více než 160 hektarech. A před dvěma lety spolu se svým synem Ondřejem v rámci aktivit jejich investiční skupiny Karhangroup přebudovali areál na hranicích za téměř dvě stě milionů korun na wellness komplex s ubytováním, restaurací, barem i dvěma multifunkčními sály vhodnými na lekce jógy i firemní školení.
Resort byl oceněn jako nejlepší novinka platformy Amazing Places a loni jej navštívil i prezident republiky Petr Pavel. A ani za poslední dva roky mu v klidné oblasti s velkým potenciálem nevyrostla žádná konkurence.
Oblastí Českého lesa, přímo za tímto hotelem, prochází kus mezinárodní Svatojakubské cesty, který končí ve španělském Santiagu de Compostela. A také tudy vede Stezka železné opony, která se line od Aše podél hranice až do jihomoravského Mikulova a připomíná osudy těch, kteří se v době komunismu rozhodli riskovat útěk pro svobodu.
Jen při hranici Plzeňského kraje s Bavorskem bylo při cestě za svobodou zastřeleno nebo usmrceno elektrickým proudem 46 osob, píše se na jedné ze zdejších informačních tabulí.
Pohraničí je v české i německé části protkáno sítí cyklostezek, které vedou na dávno zapomenutá místa. Historii zaniklých vesnic a osad připomínají uprostřed lesa nové cedule, bez nichž by si dnes už jen málokdo všiml zarostlých ruin domů, kostelů nebo sklářských hutí s tradicí sahající mnohdy až do sedmnáctého století, kterých se v oblasti Českého lesa nacházely desítky; například Pleš, Mostek, Rabov, Jánská nebo Křížová huť.
Teprve před pár lety se z iniciativy jednoho z obyvatel zdejšího kraje, Helmuta Rotha, začalo s odkrýváním největší z nich – příhraniční vesnice Lučina/Griefenried. V minulosti jen pár set metrů za současnou německo-českou hranicí stával zámek, kostel i pivovar.
Velkou část domů obyvatel vysídlených už během poválečného odsunu Němců a poté i na začátku padesátých let, kdy byla kvůli budování železné opony většina staveb v hraničním pásmu srovnána se zemí, si ale les vzal zpět a zpod porostu náletových dřevin koukají už jen jejich základy.
Kolem se stále ještě povaluje spousta původních předmětů, které patřily místním – od rezavých hrnců přes kliky od dveří a ozdobné keramické kachličky z kamen až po hrnky a sklenice. Osudy zdejších obyvatel jsou podrobně zmapovány a popsány díky iniciativě místních.
Foto Resort Český les
Asi pět kilometrů od zaniklé obce Lučina je možné rozhlížet se do kraje z věže hradu Starý Herštejn. Někdejší hradní věž od padesátých let sloužila jako součást systému protivzdušné obrany komunistického Československa a až donedávna chátrala. Zpřístupněna byla teprve před pěti lety.
A na objevení čeká v pohraničních lesích ještě spousta dalších tajemných míst, jejichž historii stojí za to si připomínat. Velký potenciál se ukrývá nejen v opuštěných lesních samotách, ale i ve zdejších vesnicích, kde každá druhá stavba chátrá.
Sem tam jsou na prázdných domech ještě vidět pozůstatky po cedulích nevěstinců, které tu zažívaly boom v devadesátých letech. A z jejich zahrad se stala vrakoviště aut dotažených z Německa na rozprodání dílů.
Občas už se ale začínají objevovat i nadšenci, kteří právě tady vidí potenciál. Kéž by jej proměnili v podobně kvalitní počiny, jako jsou Resort Český les nebo chata na Čerchově.
